„Nemáme jistotu, jak dlouho výhodné ceny masa vydrží,“ říká spolumajitel farmy Lukáš Janko.
Pěstujete řepku, pšenici, sladovnický ječmen, ale dobytek ani prasata nechováte a hnůj ze 45 ovcí na pokrytí vaší výměry nestačí. Jak to řešíte, abyste do půdy dostali dost organické hmoty?
Veškerou organickou hmotu necháváme na poli. Drtíme například veškerou slámu a zaoráváme ji. Využíváme takzvané zelené hnojení, kdy necháme vegetaci vyrůst, pak ji rozemeleme a zaoráme.
To ale nedělá správný zemědělec, nebo ano?
To dělají skoro všichni zemědělci. My jsme k tomu byli donuceni před 12 lety. Do té doby jsme měli 40 prasnic a dodávali jsme na trh až 200 prasat za rok. Ale kvůli nízkým výkupním cenám jsme museli výrobu ukončit.
Dnes by trh vaši produkci potřeboval, protože na pultech vidíme vysoké ceny vepřového a předpovídá se jeho nedostatek.
Ale těch 12 let nás nepotřeboval. Celých 12 let byly výkupní ceny nízké a cena krmného obilí vysoká, takže jsme na tuto produkci dopláceli.
Teď už se k prasatům nevrátíte?
Technologie máme připravené. Na farmě stále máme porodnu prasnic, takže můžeme ze dne na den koupit prasničky a začít produkovat selata.
A chcete znovu začít?
Zatím ne, protože máme méně práce a s tím související lepší ekonomický profit. Dnes se totiž musí veškerý vyprodukovaný hnůj, každé prase evidovat, což znamená velkou administrativu. Navíc nemáme jistotu, jak dlouho výhodné ceny masa vydrží.
Takže v České republice rušili chovy prasat hlavně malí producenti?
Ti, kteří získali na chovy dotace, drží zvířata jen z nutnosti. Kdyby totiž přestali prasata chovat, museli by dotace vrátit. Třeba pět nebo osm let po získání dotace musí chov udržet.
Zbývající chovy vepřového masa v Česku tedy máme hlavně kvůli dotacím a povinnosti zvířata držet?
Je to tak. My jsme místo prasat začali chovat ve větší míře ovce. Jejich počet jsme navýšili z deseti na dnešních zhruba 45. V zimě jsou v maštali, kde byla dříve prasata. Zvedli jsme si tím stav skotu, protože dotační politika je taková, že potřebujeme na jednotku plochy určitý počet zvířat, abychom k základní dotaci na hektar získali ještě příplatek. Díky tomu zkrmíme seno a ovce nám navíc vypasou plochy třeba pod stromy, kam se stroje nedostanou.
Co říkáte kritikům řepky? Kolik jí vyséváte? Dvacet procent?
Třicet procent, což nám pasuje do osevního postupu. Plochy oséváme ze 30 procent řepkou, 30 procent tvoří pšenice a 30 procent jarní a ozimý ječmen. A tyto plodiny střídáme.
Dokázal byste řepku, jejíž pěstování je velmi kritizováno, obhájit?
Kritika nastává, když kvete, a to zejména od alergiků. Jinak je to ale perfektní předplodina. Některé farmy ji sejí na 50 procent ploch, což doplní obilninami. Řepka má totiž mohutný kořenový systém, díky kterému rozrušuje půdu, zůstane po ní tedy hodně organické hmoty. Navíc z pole se odváží jen řepková zrníčka a zbytek tam zůstává.
A co postřiky proti škůdcům?
Podle kritiků je to velké zlo pro přírodu. Je to zásah, ale nemůžeme s tím nic dělat. Na druhou stranu jsme hodně omezovaní v dávkách používaných postřiků, určité insekticidy nemůže používat vůbec. Protože chováme včely, stříkáme večer, když jsou včely schované, abychom jim neublížili.
V zemědělství dnes rostou ceny vstupů, ale rostou i ceny produktů. Jak odhadujete hospodářský výsledek?
Čekáme, co bude. Musíme přežít. Velkou část hnojiv jsme nakoupili na podzim, tím jsme získali výhodu.
Protože jste tušili, co bude?
Ne. My to do zásoby nakupujeme každý rok, takže tři čtvrtiny hnojiv máme ve skladu. Nyní ale kupujeme dražší naftu, dražší herbicidy a fungicidy. Naštěstí cena zemědělských komodit také stoupá, takže by se to mohlo vyrovnat. Mohly bychom dopadnout stejně jako v dřívějších letech nebo trochu lépe. A to právě kvůli zásobě hnojiv.
Objíždějí vás překupníci? Mluví se o obchodnících z arabských zemí, kteří chtějí nakoupit pšenici?
My léta obchoduje se stejnou firmou, která komodity dál přeprodává. Arab spíš koupí celou loď třeba v Hamburku poté, co ji obchodník zaplní obilím nebo koupí rovnou celý vlak obilí.
Cítíte se hendikepovaný kvůli tomu, že jste malý zemědělec nebo to má i výhody?
Díky tomu, že na farmě pracuje celá rodina, nemáme tak vysoké mzdové náklady. Máme jen jednoho stálého zaměstnance, jsme tedy flexibilnější, dokážeme se přizpůsobovat vnějším okolnostem.
Delší dobu se v České republice mluví o zmenšování lánů. Dodržujete předepsanou velikost pole, která je 30 hektarů. Dodržují ji i velké podniky?
Jsou podniky, kde měly třeba tři roky zpátky celý katastr obce osetý řepkou, další katastr obce pšenicí, takže přijel traktorista a jezdil tam tři dny, než zoral nebo zasel celý katastr. Pro ně bylo ekonomicky výhodné, když tam mohli například poslat jeden kombajn, který sklidil celé velké území. Dnes už to není možné, takže velké podniky lány zmenšily. Ale jen proto, že musely. Jinak by totiž dostaly jenom základní dotační platbu na hektar a nedostaly by příplatky.
Při splnění maximální 30 hektarové výměry dostanou třeba jednou tolik? Ano. Výsledkem je například menší eroze. Každý takovýto zásah do zemědělství je dobrý. Nás malé zemědělce to nezasáhlo, protože my jsme hospodařili na menších plochách už dřív.
Na zemědělce se nadává. Jedná se spíš o ty velké?
Hází nás do jednoho pytle. Zřejmě proto, že velikostí lánů je na tom Česká republika se Slovenskem nejhůře v EU. Od nás ale tečou řeky do okolních států a ty jsou znečištěné erozí. Protože tam chtějí mít čistou vodu v řekách, tlačí na nás, abychom snižovali velikost lánů.
Takže Maďaři, Rakušané, Němci přispěli ke zmenšení lánů v Česku?
Němečtí farmáři jsou také naštvaní, že musí snižovat množství dusíku zapravovaného do půdy. Mají totiž hodně živočišné výroby a používají kejdu a hnůj ve větším množství, než by museli. Jsou na tom tedy obráceně než my, když používají hodně hnoje a méně anorganických neboli umělých hnojiv.
V Česku bychom tedy potřebovali kombinaci. Hodil by se nám přebytečný hnůj od německých zemědělců?
To už se děje. Existují německé farmy, které do Česka vozí digestát neboli zbytky z bioplynových stanic nebo kejdu.
Proč vy nemáte bioplynovou stanici?
Malá, účelná, šitá na naši výměru by byla bioplynka o výkonu 100 nebo 200 kilowatt. Dotační politika ale byla taková, že čím větší bioplynka, tím větší dotace, takže jsme na ni finančně nedosáhli. Přitom bychom mohli vyrobit elektřinu, prodat ji, digestátem bychom si zúrodnili půdu. V Bílově bioplynkou vytápí rodinné domky, v Německu mají ještě širší využití, suší dřevo, vytápí bazény. Jsem členem Asociace soukromého zemědělství, která organizuje seminář na téma výstavba malých bioplynových stanic. Přihlásil jsem se. Možná získáme nějakou podporu v reakci na to, že ruská armáda vtrhla na Ukrajinu. Tím se totiž zmenší závislost na ruském plynu.
