Kvůli tomu nemohou sklízet obilí ani plodiny na krmení, jako jsou jeteloviny či travní porosty.
„Je to extrém, voda je i na kopcích, všechno je mokré, pořád prší, nejde sklízet,“ popsal situaci Pavel Raška, předseda představenstva Maňovické zemědělské.
„Přicházejí přívalové deště, například minulou středu spadlo 15 milimetrů srážek za deset minut,“ přiblížil zemědělec. Na lukách je podle něj kvantum krmení čekající na sklizeň, ale na louky nejde vjet, protože stroje by se tam zabořily.
Shnilé seno může také skončit v bioplynce
„Většinu luk máme naštěstí sklizenou, stihli jsme to ještě před dešti. Začali jsme oblastmi kolem potoků, na závěr jsme nechali zbylé kousky na kopcích, ale i tam je mokro a nejde tam sklízet,“ posteskl si Raška, který se obává o kvalitu pozdě sklizených pícnin. Teď už by se totiž měly sekat otavy neboli druhé seče. „Nemůžeme tam vjet, plochy musíme nechat vyschnout,“ líčí Raška.
Problém je, že plochy jsou už kvůli mokru podehnilé.
„Kdo má bioplynovou stanici, travní porosty tam zpracuje. My ale máme jedinou možnost, dát hmotu do senážní jámy a na jaře uvidíme. Nekvalitní obsah můžeme prodat do bioplynky nebo můžeme směs použít jako hnůj,“ plánuje krizový scénář Raška, jehož podnik kvůli tomu, že chová i dobytek, musí vyprodukovat jak seno, tak siláž a senáž na krmení a nemůže tedy například při nedostatku sluníčka travní porost určený na sušení přesměrovat na senáž.
„Letos není problém s množstvím krmení, ale teď už je problém s kvalitou. I kukuřice na siláž, která teď potřebuje vláhu, je podehnilá, protože vláhy je moc,“ vylíčil Raška, který je na tom stejně jako ostatní zemědělci v kraji.
„Protože pořád prší, nemůžeme sekat druhé seče jetelovin,“ posteskl si i Ondřej Kučera, agronom firmy Meclovská zemědělská hospodařící v oblasti mezi Horšovským Týnem a Poběžovicemi na Domažlicku.
Jak připomněl, krmné hmoty je na polích a lukách díky vlhku dost, ale vzhledem k tomu, že se 14 dnů čeká na možnost sklizně, nebude tak kvalitní. „Má totiž více vlákniny, méně dusíku a kvůli tomu horší stravitelnost,“ přiblížil důsledky rozmarů počasí Kučera.
Zralé má Meclovská zemědělská i ozimé ječmeny a čeká tedy stejně jako Maňovičtí jen na lepší počasí. Ječmen je podle Rašky navíc polehlý a poničený větry a kroupami, takže se zemědělci děsí toho, jak budou plochy sklízet a jestli to počasí v dohledné době dovolí.
Teď pro traktoristy není práce
Na pěti polích mají Meclovští kvůli velkým větrům polehlou pšenici. I oni se tedy obávají obtížnější a tím pádem i pomalejší sklizně.
„Jestli extrémně vlhké počasí způsobí ztráty na výnosech, to poznáme, až začneme sklízet,“ uvedl Kučera.
Fakt, že se začne sklízet později, může mít vliv i na kvalitu obilí, které může být částečně znehodnocené. „Pokud bude nekvalitní, dobytku se dát nemůže, může se sešrotovat a použít v bioplynové stanici nebo ho mohou zkrmit rybáři. To vše se teprve uvidí,“ nastínil Raška.
Upozornil i na to, že po sklizni obilí se musí zemědělci postarat i o slámu, která na poli zůstane a používá se na stlaní v kravínech. I ta musí být suchá, protože jinak by v balících zplesnivěla. „Zkrátka stále jsme závislí na počasí, protože neděláme pod střechou,“ shrnul Raška.
Kvůli extrémnímu počasí je podle zemědělců obtížnější i organizace práce.
„Abychom mohli vůbec rozdělit práci, musíme večer nebo ráno sledovat předpověď počasí. Nemáme kam poslat traktoristy, když je vše podmáčené. Přitom kdyby už bylo sklizené obilí, mohli by na uvolněných plochách hnojit,“ přiblížil Raška. „Teď traktoristé myjí stroje a až pole vyschnou, bude potřeba, aby dělali od rána do večera, to jsou zkrátka pravidla práce v zemědělství,“ doplnil.
