Šestadvacetiletý Izzat Kass Hanna přijel do Plzně v polovině října. Od té doby navštěvuje intenzivní kurz českého jazyka na Západočeské univerzitě. A v září by měl nastoupit do prvního ročníku magisterského studia strojního inženýrství.
Pochází ze syrského Aleppa, města těžce zasaženého občanskou válkou. „Po pravdě dnes nechápu, jak jsem tam mohl žít tak dlouho,“ kroutí neznatelně hlavou Izzat.
Ve druhém největším syrském městě zůstávají i nadále jeho rodiče, dvě sestry, bratr i teta. „Samozřejmě se o ně bojím, lidé tam umírají každý den,“ svěřuje se student. Snaží se být s příbuznými v kontaktu každý den. Pokrytí mobilním signálem i internetové připojení často vázne, volat si mohou jen občas.
Jeho rodina má byt v centru Aleppa, které je pod vládou syrské armády. „Těžko můžete říct, že je to bezpečné místo, ale zaplaťpánbůh zatím mohou zůstat ve svém bytě a nemuseli se nikam stěhovat,“ říká Izzat Kass Hanna. Sousední byt byl zasažen minometem, Izzatův otec byl rozbitým sklem zraněn.
Sám Izzat unikl smrti třikrát. Jednou přímo na univerzitě, kdy dvě rakety dopadly zhruba sto metrů od něj a on viděl veškeré následky. „Nikdy nevíte, kdy a kam raketa dopadne. Časem si zvyknete i na to, že kolem vás umírají lidé. Přišel jsem i o kamarády,“ přiznává Izzat Kass Hanna.
Město během posledních tří let ztratilo polovinu svých obyvatel, z pěti milionů je už jen dva a půl, lidé houfně odcházejí.
„Víte, ono je to strašně těžké. Je nesmírně těžké v těch podmínkách žít, ale těžké je i začít žít v Evropě. Přál bych si, aby má rodina v Aleppu nezůstávala, ale v žádném případě bych nechtěl, aby museli absolvovat tu cestu, jakou šli mnozí uprchlíci,“ krčí rameny mladý muž. Neví, jak to vyřešit. Recept nezná. Samozřejmě by si nejvíc přál, aby válka skončila. Pokud možno okamžitě.
Syřané se podle něj v Aleppu snaží co nejvíc žít jako dřív. Jeho rodiče jsou v důchodu, bratr dokončil střední školu, mladší sestra dokončuje studia ekonomie. Druhá sestra, nejstarší ze čtyř sourozenců, pracuje na univerzitě.
V Aleppu se život zdražuje, elektřina už nefunguje tři měsíce
„Ale je to hodně omezený režim. Snažíme se pokračovat jako dřív, ale moc to nejde. Řada škol je zavřená, protože v nich bydlí ti, kteří museli opustit své domovy,“ přibližuje Izzat a dodává, že on například nemohl dokončit magisterský stupeň na univerzitě. Každý student by měl mít svého garanta, ale profesoři odešli, není, kdo by studenty vedl.
Život se navíc výrazně zdražuje. Elektřina již tři měsíce nefunguje vůbec. A pokud fungovala, tak pouze hodinu denně. Kdo mohl, připojil se na soukromý generátor, získaná elektřina však stačí pouze na osvětlení.
Snímek ze syrského Aleppa, kde zuří občanská válka.
Zatímco dříve jste za normální elektřinu zaplatili v přepočtu deset dolarů za dva měsíce, dnes je to za elektřinu z generátoru za týden. Vodu je třeba každý den nosit ze studní. „Před válkou byl příjem v přepočtu 300 až 400 dolarů. To se víceméně nezměnilo, dramaticky ale poklesla hodnota,“ líčí Izzat.
Lidé berou ze svých úspor a otázkou je, jak dlouho budou našetřené peníze stačit... A obchody? Ty velké jsou zavřené dávno, ty menší fungují občas. Je-li jediná, syrskou armádou kontrolovaná, silnice do Aleppa napadena, veškeré zásobování se zastaví.
Izzat si uvědomuje, že má štěstí. To, že získal vízum a mohl odjet studovat na univerzitu, není v žádném případě samozřejmé. Přijel jako křesťan na pozvání Roberta Poláka, kontakt zprostředkovala jedna církevní organizace. Vyřízení víza trvalo déle než rok.
Izzat kvůli tomu vždy absolvoval dvoudenní cestu do libanonského Bejrútu, kde je možné o vízum požádat. Celkem již cestu podstoupil čtyřikrát.
Češi mi pomáhají, jsou na mě milí, říká student
Do Česka už přijel se znalostí angličtiny, němčiny i základů francouzštiny. Češtinu začal studovat až tady. „U nás nebylo možné najít někoho, kdo by mi s tím pomohl,“ vysvětluje a názorně během rozhovoru ukazuje, že základy jazyka už si osvojil. Když lidé mluví pomalu, rozumí.
„Každý den chodím na jazykový kurz, za měsíc mi k tomu začíná kurz odborného jazyka,“ přibližuje Izzat a říká, že domluvit se česky je pro něj základ. Samostudiu proto věnuje spoustu času. Bez problémů dohnal i své spolužáky z jazykového kurzu, do něhož kvůli vyřizování víza nastoupil skoro s dvouměsíčním zpožděním.
V hodinách se dozvídá také informace o historii země, například už ví, které svátky se v ČR slaví a proč. „Když jsem přijížděl, věděl jsem, jaká města tu máte, i základní informace,“ vzpomíná Izzat Kass Hanna, který nyní bydlí na vysokoškolských kolejích.
Snímek ze syrského Aleppa, kde zuří občanská válka.
Čechy si nemůže vynachválit. Pomáhají mu, jsou na něj milí. A on se snaží co nejvíc mezi ně zapadnout. Chodí hrát fotbal, se spolužáky i kamarády z kolejí občas zajde posedět, hodně času tráví i s rodinou Polákových.
„Zpočátku u nás bydlel, dnes k nám ale chodí několikrát týdně na návštěvu,“ říká Richard Polák, jehož rodina Izzatovi v jazykové přípravě pomáhá. Peníze na živobytí si přivezl z domova, na Západočeské univerzitě bude studovat od září v češtině zdarma. „Řekl bych, že je velmi talentovaný. I v češtině udělal obrovský pokrok,“ chválí jej Robert Polák.
