Některé oběti sexuálního zneužívání kněžími zveřejnily v uplynulých týdnech své traumatické zážitky. Plzeňská dětská psycholožka Martina Rezková upozornila, že církevní představitelé by s ohledem na své postavení měli mít také velkou zodpovědnost.
A pokud případy neoznámili, je to velká chyba, protože čím déle je dítě sexuálně zneužíváno, tím delší je potom terapie. V mnoha případech si ale dítě nese následky do konce života.
Projevem je například nedůvěra vůči ostatním, na jejímž konci může být i to, že si už nikdy nenajde partnera. Kvůli zneužívání může podle Rezkové ale dojít i k posunu morálních hodnot a častým výsledkem je i promiskuita.
„Musíme mít na paměti, že děti třeba od tří do šesti let jsou roztomilé, rády se mazlí, jsou tedy snadnou obětí pro sexuální zneužívání. Pachatel je často ze širší rodiny, jedná se například o dědečka,“ upozornila psycholožka.
Přibývá dětí, které jsou sexuálně zneužívané?
Zneužívaných dětí přibývá, i ve své praxi to vnímám. Počítám sem sexuálně, ale i jinak zneužívané děti. Dnes je aktuální například zneužívání pomocí sociálních sítí, kdy například pachatel pod jinou identitou vyláká dítě ven a zneužije ho.
Existuje statistika, kolik dětí je zneužívaných?
Z mezinárodních analýz vyplývá, že asi každé páté dítě se setkává s nějakým traumatem, ať už sexuálním nebo jiným. To je varující.
Z některých výpovědí o sexuálním zneužívání kněžími se po ataku agresora objevuje v různých obměnách podobná výpověď – vůbec nevím, co se se mnou dělo, nemohl nebo nemohla jsem se bránit. Někdo namítá, proč dítě neuteklo, proč nedostal kněz facku?
Takto to u dětí nefunguje. Dítě vzhlíží k autoritě, ke které má důvěru, má k ní citovou vazbu, ať už je to farář, vychovatel, učitel nebo někdo z rodiny. Když dojde k sexuálnímu obtěžování, které kněz dítěti vysvětluje třeba službou Bohu, pro dítě je to šok. Neví, co se děje. Zvlášť jde-li o malé děti. Napadení mají hlavně pocit bezmoci. Když se děti vrátí do rodiny, neví, co mají dělat. Jsou v jakési bublině a neví, jestli jim někdo uvěří, jestli nebudou potrestané. Dítě je s tou tíhou samo. Proto se o sexuálním zneužívání u dětí mluví jako o jizvě na duši nebo vraždě duše, děti si to nesou celý život.
Setkávám se s reakcí, proč dítě věc neřekne doma, proč se nechá zneužívat léta?
Protože neví, že je něco špatně, neví, co je to sex, vzrušení. Děti jsou v šoku, cítí se špatně. Já bych proto chtěla apelovat na rodiče, na dospělé, aby si všímali chování dítěte, které problém nevyjádří řečí, ale jinak. Děti, které tu mám v péči, se najednou začaly chovat jinak. Třeba čtyřleté dítě si začne osahávat genitálie, chce najednou dávat pusinku jazýčkem. Děti mohou začít být odtažité, mohou mít psychosomatické problémy jako dlouhodobé bolesti hlavy, bříška, mohou se začít počůrávat nebo pokakávat. Mohou být agresivní, kopat do věcí, do lidí, rozbíjet hračky. Navíc dítě se snáze svěří kamarádovi. Rodiče za mnou někdy přijdou, že slyšeli výpověď kamarádky jejich dítěte a končí to i tak, že jdou za jejími rodiči nebo alarmující věc nahlásí ve škole.
Chlapec po letech například vypověděl, že když zneužívání knězem ve věku 12 let začalo, bylo mu chování kněze příjemné a on se styděl za to, že je mu to příjemné.
V dítěti se to mele. Ví, že se to nedělá nebo doma to není takto nastavené, najednou je mu to příjemné, přitom je to něco neobvyklého. On tomu mentálně nerozumí, ale zažívá pocity studu, bezmoci.
Když sleduji případy zneužívání v církevních kruzích, říkám si, že každý, kdo o nějakém případu ví, by ho měl nahlásit na policii.
Je to tak.
Dochází k sexuálnímu zneužívání dětí hlavně v rodině?
Je to převážně někdo ze širší rodiny, jako třeba dědeček. Holčička nebo chlapeček jedou na víkend k dědečkovi. A zase jsme u důvěry. Dědečkovi věří rodiče, babička, věří mu dítě a stává se to například večer, když jdou číst pohádku a dědeček dítě hladí. I v tomto případě apeluji na rodiče, aby dětem věnovali pozornost, a když o někom třeba řeknou, že měl hezké trenýrky, mohli by si říci, jak to může dítě vědět?
Je vůbec dost psychologů, kteří by dětem pomohli?
Dost jich není. Obtížné u těchto traumat je, že čím déle to člověk v sobě drží nebo čím déle zneužívání trvá, tím je delší i psychoterapeutická péče. Nejlepší je zachytit zneužívání co nejdříve. Psychoterapeut se pak formou hry, která je pro dítě přirozená, snaží problém pojmenovat. Snaží se, aby se dítě otevřelo, problém ventilovalo a tím ho začne zpracovávat, což je základ.
Když se k vám rodiče objednají, jak dlouho čekají?
Třeba tři měsíce, což je obvyklé i u kolegů. My jsme opravdu zavalení. Já sama pracuji od rána do večera, snažím se nepracovat v sobotu v neděli, ale někdy to nejde.
Je dobře, že se o případech sexuálního zneužívání dětí mluví?
Určitě. Může to napomoci tomu, že další lidé dostanou odvahu o věci mluvit a zbavit se tak traumat. O nebezpečí zneužívání by měly vhodnou formou s rodiči a dětmi mluvit už učitelky ve školce, protože malé děti jsou nejsnadněji zneužitelné. Měly by si také všímat podezřelých změn v chování dětí.
