Opravdu je možné studovat práva distančně?
Jistě. Právnická fakulta je naštěstí školou, kde je seznámení s právními předpisy, komentáři i učebnicemi možné formou samostudia. Nevyžaduje se tolik praktické výuky, jako na školách technického zaměření. Pokud nejsou seminární práce, studenti se na dálku připojují podle klasického rozvrhu k přednáškám i seminářům.
Ze zimního semestru jste na podzim odučili dva dny, a pak kvůli pandemii vysoké školy zavíraly. Potkal jste se vůbec se studenty prvního ročníku?
Měl jsem to štěstí, že hned v pondělí jsem měl první čtyři přednášky. Ve středu jsme museli zavřít. I ty dva dny mi umožnily, abych studentům stačil říct, co by mohlo přijít, pokud by nemohli docházet na univerzitu. Vzápětí se to stalo. Je fajn, že studenti prvního ročníku školu zvládají. Instrukce od nás dostali e-mailem a prostřednictvím fakultního systému. Nesmím opomenout, že se velice pozitivně projevila pomoc posluchačů vyšších ročníků.
Jak?
Máme dva studentské spolky, ve kterých ti starší radí mladším studentům při zachování všech protipandemických opatření. Víte, nově nastupující studenty nepřijímá jen učitelská, ale i studentská část právnické fakulty. Prváci zapadli bez problémů. Ti, kteří byli ve škole vlastně jen dva dny, i s touto pomocí studium zvládají, fakultu opustilo minimum studentů.
První distanční výuku jste zažili na jaře, ale teď učení na dálku trvá mnohem déle. Opravdu budou znalosti studentů stejné jako z běžné výuky?
Dá se říct, že není velký rozdíl mezi dnešními prváky a druháky, které zavření škol potkalo až loni na jaře. Ti zažili první semestr bez omezení. Nováčci nyní mají potřebné informace o studiu i o chodu fakulty. Vědí, komu zavolat, komu poslat e-mail, co se kdy mají učit. V tomhle směru jsme připravenější než loni.
Schází vám přímý kontakt se studenty?
Chybí mi. Nejlepší by bylo, kdyby mohla začít klasická kontaktní výuka. I za cenu orouškování a velké opatrnosti. Společenské kontakty chybí ve všech oblastech. Vysokoškoláci na tom sice nejsou tak špatně jako malé děti v první třídě, ale i pro posluchače je to už dlouhé. Studiem na dálku přišli o část vysokoškolského života. O nově vytvářená kamarádství, přátelství, navazování nových kontaktů. Mimoplzeňští přišli o život na koleji, nemají možnost si spolu běžně povídat. Spojení po sociálních sítích není ten pravý život, i když je to také možnost.
Myslím si, že při určité dávce flexibility to na nich nezanechá vážnější následky. Jen po přednášce nemohou běžet do restaurace, tam si dát pivo a rozebrat s kolegy, jestli přednáška byla dobrá, nebo špatná. Nepojedou teď spolu na výlet, nebudou se spolu na koleji učit, pak společně oslavovat každou složenou zkoušku. Jsou izolovaní stejně jako my.
To jsou vztahy ze studií skutečně tak důležité?
Vysvětlím to na jednoduchém případu. Přenesme se o 10 nebo 15 let dopředu. Někteří absolventi už jsou soudci, jiní advokáti. Jste advokátem, který má praxi třeba v Sokolově a na stejný den nařízená jednání v Sokolově i v Rokycanech. Když budete mít kolegu právníka v Rokycanech nebo v Plzni, požádáte ho o substituci, tedy aby vás v kauze zastoupil u rokycanského soudu. Když požádáte spolužáka, se kterým jste něco prožil ve škole, je to vždy snazší. Pro vás i pro klienta, když mu vysvětlíte, že se s kolegou znáte ze školy.
Jaká je distanční výuka pohledem přednášejícího?
Když to řeknu s nadhledem, pro posluchače jsou mé přednášky Voice of Balík. Když mám přednášku už v půl osmé ráno, někteří posluchači tak mají třeba Snídani s Balíkem nad mimoevropskými právními dějinami. Na displeji vidím jen černý obdélníček s iniciálami studentů, kteří se připojili. Předpokládám, že takhle brzy mě poslouchají v pyžamu, pijí k tomu čaj nebo kafe. Já jim k tomu přednáším v kravatě a saku, vždyť jsem učitel. Na to nesmím zapomenout.
Máte jistotu, že se studenti jen nepřipojí a nejdou zase spát?
Napsala mi studentka, že se u přednášky sešla celá jejich rodina. Líbilo se jim, co slyšeli. Říkám si, že je docela fajn, když mají takovýhle speciální rozhlas nebo televizi, a mohou si mě pustit. Mnohdy můžeme vzdělávat nejen našeho studenta, ale i jeho rodiče, sourozence nebo partnery, pokud mají chuť nás poslouchat. Nevadí mi, když je u přednášky i někdo navíc. Naopak.
Bývají počty posluchačů připojených k přednáškám srovnatelné s počty studentů na přednáškách ve škole?
Je zajímavé, že na přednášky se připojuje hodně studentů. Asi je to i tím, že v současné izolaci toho nemohou dělat tolik, jako za běžného stavu. Tak si alespoň pustí přednášku. Už to je dobře. Zajímavá věc vyšla i z univerzitní ankety. Ti, co měli možnost studovat alespoň jeden celý semestr klasicky, napsali, že teď studiu věnují více času, než když chodili do školy.
Kromě toho, že jste v čele fakulty, jste i právník a bývalý ústavní soudce. Jak se připravujete teď na přednášky?
Dá se to zvládnout, když ke všemu člověk přistupuje s humorem a na všem se snaží najít alespoň něco dobrého. Přiznávám, že výuka od počítače není taková, jako když jste v přímém kontaktu v posluchárně. Když řeknete vtip, nevíte, jestli se studenti smějí, nebo ne. Nemůžete na jejich očích pozorovat, jestli je přednáška baví nebo nebaví. Teď jsou přednášky bez těchhle meziher. Ale i na to si člověk zvykne.
Chápu to tak, že nemůžete jen oprášit loňskou přednášku, když nemáte studenty v posluchárně?
Začnu možná zeširoka. Od vydavatele odborné literatury vím, že si studenti daleko více kupují učebnice. Je dobré, že je mají a budou se z nich učit. Pro nás přednášející je to do jisté míry výzva. Teď by neprošlo, kdybych si sedl před počítač a přečetl jim kapitolu z učebnice. To nejde. Reakce by se dostavila obratem. Jak by na to přišli, vypnuli by si mě. To se nesmí stát. I proto je teď příprava i pro nás zajímavější. Když se probíráte dopředu podklady, napadá vás, že tady můžete ještě tohle doříct, zde stačí odkázat na učebnici, k tomuhle jim pošlu studijní materiál, aby z něj vypracovali seminární práci.
Má to ale i druhou stranu mince. Když jim zadám seminární práci a přijde mi hotová do e-mailu, musím ji důkladně pročíst a autorovi napsat, co se mi líbilo, co ne, nad kterou pasáží jsem se ještě zamýšlel... Je to časově náročnější. Při klasické přednášce bych se deset minut před koncem zeptal, jestli všichni všemu rozuměli. Většinou býval jeden dotaz, po jeho zodpovězení jsme se rozloučili, a viděli se zase za týden. Teď se musím poctivě probírat všemi pracemi, které přijdou e-mailem, a pisatelům odpovědět. Nechci, aby si mysleli: On nám zadá práci a ani si ji nepřečte. To ne. To by nebylo korektní.
Před rokem jste říkal, že etika je jeden z předmětů, kde nejlépe vidíte bezprostřední reakce studentů. Jak se vyrovnáváte s tím, že teď je vidět nemůžete?
Před rokem jsme to řešili zadáním, aby studenti napsali dvě eseje. A pak jsme je zpětně rozebírali, co se nám líbilo, co by měli dopracovat. Etika je předmět, kde je kontakt s lidmi velmi důležitý. Když přednášíte, dáváte jim různé ukázky, příklady, a oni se ptají. Je to jiná forma komunikace, než když se učí, jaké náležitosti má mít kupní smlouva.
Proč zadáváte studentům právě eseje?
Jsem přesvědčený, že právník by měl umět nejen mluvit, ale i psát. Vrátí se jim to. Až budou psát diplomovou práci, myslím, že pro ně nebude tak složité ji vypracovat jako pro předchůdce, kteří běžně chodili do školy a na právech toho po dobu studia napsali maximálně čtvrtinu.
Je březen. Pracují studenti posledních ročníků na diplomových pracích, nebo i tam je nějaká změna?
Diplomové práce se už odevzdávají. Máme menší množství studentů než na velkých fakultách v Praze a v Brně, jsme trošičku rodinnější škola. Mám za sebou několik konzultací se studentem po telefonu. Zavolá mi, telefon nosím u sebe, a diplomovou práci konzultujeme třeba hodinu z domovů na dálku. V tomhle směru si myslím, že studium na menší fakultě je výhodnější, protože si jako přednášející dokážu vybavit obličej konkrétního posluchače pátého ročníku.
Už víte, jak budou studenti skládat v této divné době postupové zkoušky z důležitých předmětů nebo závěrečné státní zkoušky?
U státních zkoušek by bylo ideální, kdyby mohly být kontaktní. Máme ale připravený i hybridní model, kdy by byl posluchač s předsedou komise na právnické fakultě a ostatní členové komise by se připojili online. Pokud by ani kontakt dvou lidí v jedné místnosti nebyl možný, pak by asi musely být zkoušky online. To by byl asi ten úplně nejhorší způsob. Zkoušky u povinně volitelných předmětů mohou být například prostřednictvím testů. U zkoušek ze zásadních předmětů plánujeme zkoušení online. Zkoušky by byly vypsané na určitý termín, studenti by se v určitý čas postupně připojovali a tak byli zkoušení.
Myslíte, že 10 let po absolvování plzeňské právnické fakulty budou nějaké rozdíly mezi studenty, kteří prošli klasickou výukou, a těmi, kteří mají hodně distanční výuky?
Záleží, jak se bude vyvíjet situace. Pokud bychom se měli vrátit do normálního způsobu života, myslím, že se případný rozdíl praxí snadno setře. Co si ale budeme povídat. Řada lidí ani za běžného provozu nechodila na přednášky. Studovali distančně – učili se na zkoušky, a mezi tím chodili do práce. Do školy přišli na pár přednášek, které je zajímaly. A když se podíváme na možnosti dnešního světa, mnoho věcí se stejně bude v budoucnu dělat na dálku. Proč by advokát bral klienta k sobě do kanceláře, když s ním může komunikovat elektronicky, ať e-mailem nebo třeba videohovorem. Proč by si advokát nosil tlustý spis domů, když si může jeho elektronickou podobu otevřít odkudkoli? I to je blízká budoucnost práva v praxi, myslím.
Domníváte se, že si s tím poradí i matadoři z oblasti práva, kteří mají třicetiletou i delší praxi?
Já jsem naštěstí starý pes, který v tom jede se studenty. Jak vymýšlíme a praktikujeme nové způsoby výuky, nedělá mi to problémy. Myslím si, že budou lidé, kteří se v profesi ztratí, nebo se budou muset naučit komunikovat i tímhle způsobem, protože jinak by byli pomalejší a některé věci ani nemohli dělat.
