„Nejsem sběratelem cen, ale vždycky mě to fakt mile překvapí. V sobotu jsem jel do Přelouče s tím, že je mi ctí cenu převzít, ale byl jsem překvapený atmosférou a vstřícností lidí. Divadlo už nehraju a vidět živé publikum je velice příjemné,“ řekl Viktor Preiss, jenž cenu převzal i za svou ženu, která musela plnit své pracovní povinnosti v Národním divadle.
Setkal jste se někdy v dabingu s dalšími dnes oceněnými partnery? A promiňte prosím odbočku, váš herecký kolega Soukup vám vysekl krásnou poklonu, když před vámi přebíral cenu.
Jeho kompliment jsem neopětoval, protože nejsem tak zručný ve slově. Bylo to od něj moc milé. K vaší otázce. Jistě jsem se s nimi potkal, ale na konkrétní práci si nevzpomínám.
Dabérem roku je Pavel Soukup. Nechci dabovat Stalina, Hitlera a Putina, říká |
Pojďme k filmu Poslední rodina, za nějž jste byl nominován v hlavní mužské kategorii. Prý jste nabídku nechtěl přijmout. Proč?
Film jsem předem pilně zhlédl, na to jsem zvyklý a chtěl bych, aby si na to zvykli i jiní. Tedy, co jdou herci dělat a jakým způsobem by se k tomu měli postavit. Takže jsem film viděl a byl jsem z něj absolutně zdrcený. Tam není ani chvilka naděje. Dělal jsem ho s velkým sebezapřením. Ale jméno režiséra Elmara Klosse mě vrátilo do studia nejen kvůli sentimentu ze setkání po letech. Udělali jsme spolu, aspoň myslím, hodně kvalitní práce.
Jak se vám spolupracovalo s vaším filmovým synem Kryštofem Hádkem, který za svůj výkon dostal také nominaci?
Abych řekl upřímně, mám pocit, že jsem se s ním v tom filmu vůbec nesetkal.
To je dost paradox, že se táta a syn takhle míjí.
Možná jeho postava procházela a nemluvila. Ale s ním jsem neměl žádný dialog. Možná, že on svůj part namluvil a odešel a já přišel do studia, možná to tak bylo, ale paradox to je každopádně.
Jaký film nebo herecké osobnosti, kterým jste propůjčil hlas, vám utkvěly v paměti, že si na ně rád vzpomenete?
Byl by to dojemný pacient Harding v Přeletu nad kukaččím hnízdem, hlavní představitel ministra a premiéra v anglickém seriálu Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére v podání skvělého herce Paula Eddingtona. Navíc spolupráce s Františkem Němcem a Lukášem Vaculíkem byla moc příjemná. Kdybych měl uvést do třetice, byl by to seriál Já, Claudius, ve kterém jsem měl tu čest namluvit Johna Hurta jako Caligulu. Postavu Claudia tenkrát excelentně nadaboval Petr Haničinec.
Ve výčtu zmiňovaných postav mi chybí Robin Williams. Byl jste jeho dvorním dabérem.
To bych si přál, ale byly to nejspíš jen čtyři role. Nejlepší byl Dobrý Will Hunting a pak Táta v sukni. Kdybych si ale přál někoho znovu dabovat, byl by to on.
Proč?
Byl to podle mě artistní herec. Měl v sobě něco smutného. Ať byl jakkoli výsostný komik, tak v sobě nesl hořkosladkou příchuť. A já mám rád tragikomedii. On ji uměl skvěle dělat.
Za dabing Táty v sukni jste v Přelouči získal vůbec první Cenu Františka Filipovského. Jak na tu práci vzpomínáte? Williams byl v tom filmu nesmírně temperamentní.
Hlavně on byl vynikající imitátor. A to vyhlášený. Živil se tím po barech a měl představení pro jednoho herce. A v Tátovi v sukni toto dokonale využil. A já jsem se na tu úroveň jeho imitátorství vůbec nemohl dostat. To bylo taková ekvilibristika s hlasem, že jsem se pouze dotahoval na nějakou jeho podobu. Bylo neuvěřitelné, co on s hlasem dokázal.
Navíc se převlékal za ženu, takže musel hlas posazovat výš.
Ale nešlo jen o ženskou barvu hlasu té hospodyně. On tam dělá i dabingového imitátora na kreslené postavičky a v tom byl skutečně neuvěřitelný. To jsem mohl dělat, co chtěl, ale na něj jsem se nedostal.
Vážně stále platí stopka divadlu?
S divadlem jsem se už rozloučil.
A kdyby přišla nějaká nabídka na míru?
Ono už jich hodně přišlo...
Kdyby s něčím přišla televize?
Televizi samozřejmě, ale divadlo už ne.
