Na Taxisově příkopu utrpěl fatální zranění valach Stuke, který před překážkou bočil a brzdil, takže ztratil potřebnou rychlost, proskočil živý plot a skončil přímo v příkopu.
„Parametry Taxisu neměly vliv na kolizi několika koní. Během tří let jsme na pardubickém závodišti udělali maximum proto, abychom zvýšili bezpečnost na celém závodišti To, co se letos stalo, byla skutečně shoda několika nešťastných událostí. Zásahy, které jsme v minulých letech udělali na Taxisově příkopu, mají výrazný posun k bezpečnosti koní a jezdců,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz ředitel pardubického závodiště Jaroslav Müller.
Takže se s Taxisem v nejbližší době nijak hýbat nebude?
Bavíme se o tom, co bychom ještě mohli udělat lépe, aby nám koně překonávali živý plot před příkopem. Je to téma, stejně jako odskovka (zpravidla bílé bidlo, které je součástí skoku, má koně zpozornět, aby nepodcenil překážku a vede ho k tomu odrazit se a připravit se ke skoku). Myslím ale, že nic dalšího měnit nebudeme. Vyhodnotili jsme tři uplynulé ročníky Velké pardubické a shodli jsme se na tom, že Taxis je bezpečný.
Co tedy způsobilo hromadný karambol?
Pomalá nájezdová rychlost. Pole osmnácti koní zaváděl kůň debutující ve Velké pardubické s žokejem, který nemá na našem závodišti zkušenosti. Došlo k jeho vybočení, a tím k hromadnému pádu. Fatalita zranění ale nenastala v okamžiku, kdy Stuke spadl do příkopu, ale kontaktem s dalším koněm, který byl součástí kolize. Karambol ovlivnil skok devadesáti procent koní. A protože dříve koně nedoskakovali Taxis, upravili jsme ho, a nyní nedošlo k dalším fatálním kolizím koní, kteří nedoskočili.
Kůň se nejspíš lekl. Taxis bych neměnil, je to perfektní překážka, říká Váňa |
Stuke se na pardubické závodiště specializoval pouze poslední rok, vytrvalecký kros na pět kilometrů zvládl v Pardubicích dokončit jeden, a tím vlastně proklouzl na poslední chvíli na start Velké pardubické. Neplánujete zpřísnit kvalifikační podmínky, aby se na start tohoto těžkého dostihu nedostávali „rychlokvašky“ jediné sezony?
Zvažujeme varianty, jak ošetřit, aby nám ve Velké pardubické startovali zkušenější koně, resp. koně, kteří za sebou mají více krosových dostihů. Tuto otázku budeme dál řešit.
Stuke sice překonával velké překážky na závodišti v italském Meranu, ale s Pardubicemi neměl takřka žádné zkušenosti. Všichni koně, vyjma posledního dokončivšího Ira, znají pardubické skoky velmi podrobně a jejich majitelé volili pozvolnou cestu do Velké.
Víme o tom, že Stuke zkušenosti z Pardubic neměl. Platná kvalifikační kritéria ale splnil. Pro expertní skupiny je toto ale další faktor, abychom upravili kvalifikační kritéria pro Velkou pardubickou tak, abychom měli pocit, že do dostihu jdou dostatečně zkušení koně.
V souvislosti s pádem na Taxisu zmiňují někteří i slunce, které svítí proti nájezdu na tuto překážku.
Na to jsou poměrně rozdílné názory. Může hrát roli slunce, vítr, napadané listí. Ale to jsou nuance a velká proměnná.
Co bude mít na starosti arbitr, který bude k ruce zahraničním jezdcům, kteří na pardubické závodiště přijedou?
Detaily nejsou dořešené. V okamžiku, kdy máme v dostihu více koní, tak se nám projevuje velký nedostatek kvalitních překážkových jezdců. Trenéři a majitelé toto saturují žokeji ze zahraničí. Víme, že i když tito mají zkušenosti, tak specifika naší dráhy neznají, a proto je třeba méně zkušeným žokejům vysvětlit, jak je potřeba k pardubickému závodišti přistoupit, a tedy i k Taxisově příkopu. Z pozice pořadatele nemůžeme dostih nijak ovlivnit, ale můžeme apelovat, aby se s ohledem na to, co se letos stalo na Taxisu, udělal legislativní krok proto, abychom jmenovali zkušenou dostihovou autoritu, která těmto jezdcům pomůže.
Trenér po tragédii ve Velké: O Stuka jsme pečovali. Taxis neměl jet první |
Padá jméno Josefa Váni.
Těch lidí je více. Máme dost zkušených jezdců. A velkých profesionálů. Je ale pravda, že v minulosti, kdy Velkou pardubickou sám jezdil, s jezdci nájezd na Taxis vždy probíral. Josef Váňa je autorita evropského turfu, nabízí se.
Jak vlastně vnímáte ochránce koní, kteří bojují proti Velké pardubické?
Pro mě je ochráncem koní člověk, který se o koně stará 365 dní v roce. Který s nimi ráno vstává, aby je nakrmil, je s nimi celý den, aby se o ně staral, večer s nimi jde spát a když jim něco je, tak s nimi stráví celou noc. To jsou lidé lidé, kteří jim obětují celý svůj život, kariéru, kolikrát i rodinu. A to jsou v mých očích skuteční ochránci koní. Rozumím, že je tady skupina lidí, kteří mají snahu zachraňovat koňské životy, ale pokud jsou to lidé, kteří se tím zabývají pouze druhou říjnovou neděli jen pokud se něco stane, to zachránci koní nejsou.
Kam by tedy měli podle vás napnout svoje síly?
Tam, kde to bude mít efekt. Ať se podívají na problematiku hřebčína v Napajedlích. Ale obecně: welfare sportovních koní je na tak vysoké úrovni, že se nemusíme bát o to, že by se měli špatně.
