„Starali jsme se o Stuka s velkou péčí, nikdo z nás si nechtěl honit triko na jeho úspěších,“ vypráví Holčák posmutněle pro iDNES.cz.
Zvěsti, že do pardubického dostihu uvrtalo Stuka ego majitele Kochana, ihned zavrhne. „Kdyby ho měl jen pro peníze, neudělal by před lety to, co udělal.“
Ryzák se totiž narodil s nedovyvinutým močovým měchýřem a veterináři navrhovali jeho utracení.
Kůň se nejspíš lekl. Taxis bych neměnil, je to perfektní překážka, říká Váňa |
„Pan majitel vynaložil obrovské množství financí, aby ho zachránil. I za cenu toho, že nikdy nepojede dostihy,“ podotýká Holčák.
Že Stuke nakonec závodit mohl, bere jako malý zázrak.
Jako trenér o něj Holčák pečoval už od jeho jednoho roku. Učil ho prvním jezdeckým krůčkům a s láskou se o něj každodenně staral. „Skokově se připravoval od tří let, na startu Velké mu bylo devět, to znamená šest let práce,“ poukazuje trenér na důkladnou přípravu.
Holčák navíc Velkou pardubickou zná: ve velkokarlovické stáji Valencio vypiloval dva její vítěze, Maskula (2002) a Hegnuse (2020).
Proto odmítá, že by kůň nebyl na závod připravený.
„Původně ho měl jet loňský vítěz Lukáš Matuský. A kdyby Stukovi nevěřil, do jeho sedla by se tak zkušený žokej neposadil,“ připomíná, že se obhájce titulu z Velké pardubické nakonec odhlásil kvůli zranění.
„Dva týdny před ní si zlomil tři žebra a propíchl plíci. Všichni dobří jezdci už byli zabraní, takže jsme museli pátrat v zahraničí.“
Do sedla nakonec zvolili Francouze Benoita Claudika. „Nechtěli jsme, aby jel Stuke vepředu, měl se na Taxisu jako nováček nechat převést zkušenými,“ popisuje Holčák.
OBRAZEM: Kolize na Taxisu i přiblížení rekordu. Co nabídla Velká pardubická |
Jenže jelikož jeho svěřenec rozběhl závod kvalitně, ocitl se první. „Jezdec mu věřil. Nerad bych shazoval vinu na něj. Má zlomek sekundy na rozhodnutí. A kdyby se to povedlo, všichni nás plácají po zádech.“
Než obtížnosti Taxisu přičítá polekání spíš zvukové kulise. „Když na příkop koně najíždějí, diváci začnou hlasitě fandit. Stuke na to nebyl zvyklý. A je to kůň, vnímavé a nevyzpytatelné zvíře.“
Taxis nevidí Holčák jako nejtěžší překážku. „Shodli jsme se s pár trenéry, že jsou i horší. Pořadatelé udělali hodně pro to, aby byl bezpečně zdolatelný.“ A tvrdí, že ani vítěz Sacamiro by původní příkop nepřekonal. „Doskočil na šikmou plošku, kde dřív byla ještě díra.“
Poté opakuje, že Stuke se zřejmě lekl hlasitých diváků či stínu, zabočil prudce doleva a způsobil hromadnou kolizi, která z klání vyřadila dalších šest koní.
„Nikdy nic podobného neudělal. Mrzí mě, že kvůli nám spadli další koně, protože vím, kolik úsilí stojí je připravit,“ posteskne si Holčák. „Na druhou stranu bych dal všechno za to, aby mě někdo zablokoval, ale já měl koníka zdravého doma.“
Vzápětí hned dodá, že je rád, že všichni žokejové kolizi přežili.
„Mrzí mě, že se stala taková kaňka. Ale je to sport, a kdybychom vycházeli z toho, aby se nikomu nic nestalo, můžeme zakázat veškeré aktivity,“ podotkne na závěr.
A tak se plný rozporuplných pocitů vrací k práci, kterou miluje, ale jež občas nabízí smutné konce.