Říká si letecký archeolog a kromě toho, že tráví spoustu času v archivech, pracuje i s méně exaktními metodami. Letadla či spíše jejich zbytky hledá pomocí obyčejných proutků jako proutkaři při pátrání po vodě.
Připouští, že leckdy z něj lidé mají legraci. „Myslí si, že hledám vodu, ale já hledám éro. Zjistím anomálii, protože dřív tam byl rostlý terén, ale pádem letadla se narušil,“ říká letecký archeolog Jan Pohorelec.
Jan Pohorelec.
Sběratele zajímá cokoliv, co na první pohled díly z letadla ani nepřipomíná. To, co na laika působí jako stožár, je ve skutečnosti křídlem letadla. Obrovský motor jako z tanku zase pochází z letounu Junkers JU-52, který před šestnácti lety našel na úpatí Sněžky.
„Byl v národním parku, kam se nesmí chodit. Ale vědělo se o něm. Stáhli jsme ho dolů helikoptérou,“ říká k cennému nálezu Jan Pohorelec.
Zapálený hledač letadel začal s neobvyklým koníčkem v roce 1997, když u Třebosic našel a vyzvedl německou stuku, obávaný bombardovací letoun, který útočil střemhlav.
Majitelé pozemků mu často nevěří, že pod nohama mají letadlo – na povrchu nebývá vůbec nic znát. „Když jsme kdysi jednomu starému mládenci řekli, že na jeho zahradě je letadlo, klepal si na čelo. Vzal jsem proutek a hned jsem věděl, že tam je. Vzal rýč a lopatu a začal kopat. Až našel leteckou přezku. Začal hrabat jako blázen... Nakonec jsme ho od něj koupili a druhý den za pomoci techniky vykopali,“ popisuje hledačský zážitek.
Jako zakladatel Východočeského leteckého archivu má informace o kdejakém letadle, které u nás havarovalo.
„Letadla mě baví od mládí. Je na nich hromada krásných nápadů a skvělých technických řešení. Inspiruji se konstrukcí letadel i ve své strojírenské branži,“ listuje Jan Pohorelec tlustou dílenskou příručkou jednoho z letadel. Na jeho dvoře v Čepí lze na několika metrech čtverečních vidět to nejzajímavější, co za svoji téměř dvacetiletou kariéru pod zemí objevil. Své trofeje komukoli rád ukáže.
Němci vyráběli z havarovaných letadel jiná
Jak je možné, že letadla zůstala v zemi tak dlouho – sedm desetiletí? „Vyhrabat letadlo není žádná legrace, bylo třeba v hloubce devíti metrů. Nebyl na to tenkrát čas. Němci měli navíc nehody svých letadel dokonale zmapované. Co bylo na povrchu, posbírali, přetavili a udělali letadlo jiné,“ vysvětluje trvanlivost nálezů nevšední archeolog.
Dnes má už tolik exponátů a zbylých dílů letadel, že se rozhodl pro výstavbu muzea. „Kousek odsud jsem koupil hasičárnu, na které začínáme dělat. Bude v ní Muzeum letecké archeologie. Exponáty doplní fotografie celých letadel s jejich historií a příběhem toho konkrétního havarovaného kusu,“ přibližuje své plány Jan Pohorelec.
Letecký archeolog má zálusk ještě minimálně na jeden „pohřbený“ letoun. Místo tají, aby ho někdo nepředběhl. „Chtěl bych dostat mustanga. Mám takové indicie, kde by mohl být. Jakmile budu mít chuť, půjdu se tam podívat,“ usmívá se dnes už muž v důchodu Jan Pohorelec.
