Před tím, než mu vypovědělo službu rameno, živil se sportem jako profesionální volejbalista. Musel se rozhodnout, zda podstoupí náročnou operaci a prodlouží si kariéru, nebo sport pověsí na hřebík a začne se věnovat rodinné firmě. Zdraví pro něj nakonec bylo přednější.
Příběh rokuLeoš Jiřele se účastní soutěže EY Podnikatel roku a soutěží i o cenu čtenářů za nejlepší podnikatelský příběh. Hlasovat pro něj můžete v anketě ZDE. |
Ve firmě v Rybníku u České Třebové začínal od píky. Než se v roce 2008 stal předsedou družstva, vyzkoušel si pozice montážníka, řidiče, kontrolora kvality či vedoucího výroby.
„Krátce po převzetí vedení družstva začala recese a my jsme ze dne na den přišli o šedesát procent zakázek. Stačilo málo, aby firma přestala existovat. Musel proto přijít restart a od roku 2009 se začala psát novodobá historie firmy,“ vzpomíná Leoš Jiřele na krutý začátek, pro který stoprocentně platí přísloví: Co tě nezabije, to tě posílí.
Začal hledat úplně novou koncepci fungování družstva, oslovil ho princip svobodných firem.
„Díky naší tetičce jsem od dětství věděl, jak je pro zdravotně handicapovaného člověka těžké sehnat si práci. Člověk s handicapem přemýšlí o smyslu života, a když k nám přijde, najednou vidí, že není na světě jediný, kdo má takové postižení. Pokud se cítí v práci spokojený, projevuje se to pozitivně také doma. Dějí se i malé zázraky v jeho zdravotním stavu, nad jehož zlepšením lékaři někdy nevěřícně kroutí hlavou,“ dokazuje Jiřele na konkrétních případech.
To nejlepší možné uplatnění v rámci firmy pro zájemce trpící například Crohnovou chorobou, onkologickým onemocněním, diabetem, lupénkou nebo částečným ochrnutím se hledá individuálně.
Málokdo si ovšem při zavádění nové koncepce uměl představit, o jak nelehký závazek pro chráněnou dílnu šlo, když na náročné výrobní procesy lisování a montáž součástek pro automobilový průmysl musela být nastavena stejně jako řada normálních firem.
V družstvu invalidů převzali i některé Baťovy principy. To když se Leoš Jiřele v knihách dočetl o Soustavě řízení Baťa.
„Pokud se někomu nedaří u jedné montáže, uděláme s ním klidně pět koleček, než najdeme, co mu sedne. Třeba i v administrativě. Je to o mnohem větším hledání a komunikaci, než bývá ve firmách zvykem. Dává nám to smysl, a proto to děláme,“ ohlíží se svými rozhodnutími.
Zaměstnanci se stávají spolupodnikateli, rozdělují si zisk
Pokud se pracovním týmům daří v nastavených plánech, na jejichž vzniku se podílejí, stávají se tzv. spolupodnikateli a rozdělují si měsíčně podíl na zisku. Pracovní týmy mají i právo veta v personální oblasti.
„Když přijde nový uchazeč a tým řekne, že ho nechce, tak přes to nejde ve firmě nikdo včetně mě. Zrovna tak mají právo ukončit spolupráci s člověkem, který výrazně narušuje pohodu v kolektivu. Ta je pro řadu nemocných velmi důležitá,“ vysvětluje několik let zavedená firemní řešení, která vedle pravomocí posilují u zaměstnanců zodpovědnost, což se podle Jiřeleho výrazně projevilo v jejich angažovanosti.
Do práce zaměstnanci nechodí jen pro peníze, ale také za zážitky. Firmě nedělá problém zorganizovat výlet do pivovaru, na výstavu nebo uspořádat po práci setkání u táboráku.
„Pro zaměstnance děláme i společný nákup kvalitních potravin u farmářů. Za co nakoupíme, za to i prodáváme. Potraviny pro zaměstnance jsme zavedli, abychom jim nejen usnadnili cestu ke kvalitnímu jídlu, ale také kvůli podpoře místních výrobců. Naše peníze tak zůstávají v regionu.“
Lidský přístup je pro firmu se 130 zaměstnanci konkurenční výhodou, na kterou slyší i mezinárodní korporace. „Třeba Siemens nám dal byznys z velké části díky tomu, jaký pocit z firmy a našich zaměstnanců jeho zástupci při návštěvě u nás měli,“ potvrzuje Leoš Jiřele.
Kromě automobilek světových značek nacházejí zde vyrobené nebo smontované díly uplatnění ve strojírenském nebo elektro odvětví.
„Výrobní portfolio je zatím z devadesáti procent nastaveno na automobilový průmysl. Máme ho však smysluplně diverzifikovaný,“ poznamenává Jiřele, který by se do budoucna rád orientoval i na výrobu produktů, které jsou ohleduplné vůči životnímu prostředí.
Pro Leoše Jiřeleho hlasujte ZDE |
První takovou vlaštovkou je kompletace textilních dámských vložek nebo výroba obalů na sešity z použitých papírových pytlů pro českého výrobce eko drogerie.
Firmu se za posledních deset let podařilo neskutečně ozdravit. Dnes se proto tolik nebaví o tom, jak přežít, ale jak se dál rozvíjet.
Obrat firmy se za posledních deset let zdvojnásobil, loni činil 74 milionů korun, přitom velká část zaměstnanců pracuje na zkrácený úvazek. Za poslední tři roky počet zaměstnanců narostl o 40 procent. Přestože družstvo nedosahuje takových výsledků, aby mohlo nabídnout nejlepší mzdu v regionu, chlubí se velmi nízkou fluktuací.
