Na konci devatenáctého století se zdálo, že David Fanto měl dobrý nápad, když nechal u pardubického nádraží postavit závod na destilaci a následnou rafinaci petroleje z ropy.
Ovšem dnešní továrna Paramo vybudovaná na západní straně rozrůstajícího se města začala brzy obtěžovat obyvatele charakteristickým zápachem. Nebylo to každý den, ale i po roce 1989 poměrně často. V posledních dvou letech se ale situace výrazně zlepšila.
„Zápach se opravdu stále snižuje, i když občas Paramo smrdí. Přece jen se tam dál manipuluje s oleji a asfaltem,“ řekl bývalý šéf inspekce ochrany ovzduší Miroslav Rubeš a zastupitel Pardubic.
„Zlepšilo se to za ty dva roky asi tak o osmdesát procent, i když to není stále ideální. Kávoviny jsou ale cítit dál,“ říká Karel Lopata, který žije v Pardubicích Na Drážce a pracuje u nádraží, kam zpravidla směřuje vítr od chemičky.
Zápach ze společnosti Kávoviny v centru města obtěžuje lidi nyní víc, cítit jsou někdy chemické provozy v Semtíně. V pátek byl u Parama cítit jen lehký pach olejů, ale takřka neznatelný. Rozhodně nic, co by řidiče mělo přimět vypnout ventilaci, aby se jim do auta nedostal nepříjemný odér.
První důvod, proč se kolem továrny Paramo dýchá lépe, je zřejmý. Chemička má ekonomické potíže, před dvěma roky ukončila zpracovávání ropy, musela ukončit některé provozy a propouštět.
„Přineslo to odstavení technologie atmosférické a vakuové destilace ropy, spolu s provozem hydrogenačního odsíření středních destilátů,“ uvedl Mikuláš Duda, mluvčí Unipetrolu, který Paramo vlastní.
Zastupitel Rubeš si myslí, že to bylo klíčové. „Vím, že přišlo dost lidí o práci, vadí mi to, ale z hlediska životního prostředí to pomohlo. Dříve to byla továrna na kraji města, nyní je velmi blízko obytných domů. Upřímně řečeno, do takového místa v dnešní době už nepatří,“ řekl Rubeš.
Řeči o zavírání jsou jen nesmyslné spekulace
Továrna dál vyrábí oleje, asfalty a skladuje paliva. Předloni chemička zaměstnávala 558 lidí, nyní jich tam pracuje 460.
„Pořád se objevují nesmyslné spekulace, že se továrna zavírá, není to pravda, investujeme do ní, pořád se s ní počítá,“ řekl Duda. Důkazem jsou podle něj investice do ekologie, které přispěly k lepšímu ovzduší kolem pardubické firmy. Pomohlo zejména odsávání exhalací při výrobě asfaltů.
„Významným zdrojem zápachu byl pro obyvatele přilehlých sídlišť také provoz podnikové čističky odpadních vod. Podařilo se nám téměř eliminovat zdroj zápachu zakrytím veškerých vodních cest v zařízení čističky a následným svedením zápachu do biologického filtru,“ popisuje Duda, který svá slova doložil seznamem investic do ekologičtější výroby asfaltů i olejů.
I když chemička nárazově obtěžovala své okolí desetiletí, úřady prakticky nezasáhly. Limity na pachy neexistují, zákon, podle kterého měly být firmy trestány i za pouhé obtěžování zápachem, byl před osmi lety zrušen.
