Guten Tag, zdraví u rodinné vily v Půlpecnu Walter Löw-Beer (Dušan Blažka) se svojí chotí Alicí (Marcela Švecová) paní Neumannovou (Petra Štoudková), zdravotní sestru z jejich továrny. Neobešli by se bez ní. Nejenže je lékařovou pravou rukou v továrně, ale drží ordinaci i organizačně. Komunikuje s dělníky, pomáhá s administrativou zdravotního pojištění. Poklad, stejně jako ostatní zaměstnanci fabriky.
Ne však nadlouho. Marná byla i Walterova snaha přesvědčit německé vojáky, že Brněnec po mnichovském diktátu patřil v září 1938 do Československa a oni nemají právo Bělský potok u továrny překročit. Před hrozbou nacismu museli členové židovské rodiny Löw-Beerů, která měla zásadní vliv na rozvoj textilního průmyslu v Brně, Svitávce a Brněnci, z Československa spolu s dětmi emigrovat. Zachránili se. Skončil však pro ně svět, který znali a byl jejich domovem.
Silné obrazy asi nejvíce vypovídají o obsahu nové dramatické hry Naše fabrika, kterou ve skutečném prostředí zdemolované továrny na konci září v premiéře odehráli ochotníci z divadelního souboru Eduarda Vojana v Brněnci.
Šest divadelních zastavení se dotýká období 20. let minulého století, světových válek, období komunismu i doby porevoluční. V téměř dvouhodinové divadelní procházce posledními sto lety po Brněnci tak zájemci potkají nejen rodinu Löw-Beerových, ale i Oskara Schindlera a přeneseně i tisíce dalších lidí.
Třeba jako účastníci prvomájového průvodu nebo v improvizovaném vagonu vlaku, který je doveze do pracovního tábora v Brněnci, kde pracovali Židé v Schindlerově továrně na munici, což jim pomohlo válku přežít.
Představení Naše fabrika je cestou do minulosti, která je víceméně sebereflexí zdejších lidí, pro které byla fabrika vším. Dnes však hledí na ruiny.
„Už od dětství jsem měla pocit, že v Brněnci z historického hlediska o něco jde. Hru jsme připravovali několik let. Poslední dva roky jsme jenom zkoušeli. Jde o site-specific představení neboli představení navržené pro konkrétní prostor, během kterého se diváci míjejí spolu s herci. V Brněnci všichni víme o Schindlerovi, ale o rodině Löw-Beerů jsme toho až tolik nevěděli. Čekala jsem, až pan Daniel Löw-Beer, který je vnukem Waltera a o Brněnec se před několika lety začal zajímat, dopíše o své rodině knihu, která byla důležitým podkladem pro divadelní hru,“ říká režisérka a scenáristka Naší fabriky Kristýna Pavlasová.
Termíny představení |
Hlavní inspirací pro představení pro ni byla divadelní hra Schauspiel brněnského divadla Feste. Po seznámení s režisérem hry a německou herečkou Kristinou Günther, představitelkou hlavní role, věděla, že podobný typ divadla chce i v Brněnci.
„Přemluvili mě, ať představení udělám s našimi ochotníky. Jsem spokojená, herci a všichni, co nám pomáhají, jsou skvělí. Potenciál hry je i s tím, co se dnes děje ve světě, velký. Lidé na představení chodí. Už vím, co budeme měnit, aby byl zážitek pro diváka ještě lepší,“ dodává Kristýna Pavlasová.
Divadlo má v Brněnci tradici od roku 1935. Členové ochotnického souboru vždy byli ze širokého okolí, domovskou scénou je pro ně Lidový dům v Moravské Chrastové.
Svými úspěchy na divadelních přehlídkách a aktivním působením v rámci sdružení amatérských divadel je Brněnec znám daleko za hranicemi regionu. Divadelní soubor Eduarda Vojana Brněnec také od roku 2004 pořádá krajskou postupovou přehlídku Sněhový Brněnec. Každoročně organizuje Divadelní bál a od roku 2015 se zapojuje do celoevropské divadelní akce Noc divadel. Vrcholným počinem souboru bylo nastudování divadelní hry Maryša.
Do roku 2026 má vzniknout v Brněnci muzeum
O záchranu bývalého továrního areálu v Brněnci, kde Oskar Schindler za druhé světové války vytvořil podmínky pro záchranu téměř 1 200 Židů, usiluje Nadační fond Archa - rodiny Löw-Beer a Oskara Schindlera. Za fondem stojí Daniel Löw Beer, jeden z potomků předních textilních podnikatelů meziválečného Československa a pravnuk Arnolda Löw-Beera, který v roce 1938 musel uprchnout před nacisty.
Židovská rodina Löw-Beerů se v oboru vypracovala mezi světovou špičku a na Moravě zanechala řadu honosných vil i dnes již zkrachovalých továren. Osmdesát let po svém nuceném odchodu chtějí původní budovy nyní zdevastované textilní továrny v Brněnci zrekonstruovat.
Rodina v posledních letech vynaložila značné finanční prostředky na záchranu budov a provedení počátečních oprav. Areál například hlídají bezpečnostní kamery a podobně.
Cílem nadace je získat 70 tisíc eur - z toho 50 tisíc eur na záchranu budov a dalších 20 tisíc na vyklizení budov tak, aby do roku 2026 část areálu ožila první výstavou a mohl se zde pro návštěvníky pravidelně promítat Spielbergův film Schindlerův seznam.
V areálu bývalé textilky má vzniknout několik muzejních pavilonů věnovaných obětem holocaustu, rodině Löw-Beer, textilní výrobě a Židům v Československu.
Potomci Löw Beerů chtějí v areálů připomenout textilní tradici rodiny i obnovenou textilní výrobou. Budova Emilie a Oskara Schindlerových má pro změnu sloužit kulturním akcím a seminářům. Původní dodnes stojící Löw Beerovu vilu si chce rodina ponechat pro soukromé účely. Nadační fond se pokouší získat dotační prostředky z ministerstva kultury a Evropské unie.
