Simon je s politikou jako karikaturista spokojený, jako občan bezradný

  8:08aktualizováno  8:08
Karikaturistou roku se v minulých dvou letech stal sedmatřicetiletý Marek Simon z Vysokého Mýta. Kreslí pro noviny, časopisy i internet, město využilo nedávno jeho kresbu třeba na nových vratných kelímcích. Jak se dívá na dnešní humor a je svět dnes humorný? Otevírá mu ocenění dveře?

Česká unie karikaturistů zvolila kreslíře Marka Simona z Vysokého Mýta již dvakrát karikaturistou roku. | foto: Petr Broulík, 5plus2.cz

„Někdo to přirovnávám k Oscarům nebo alespoň Českým lvům v oblasti kresleného humoru. V principu to tak je, jen ta váha je trochu jiná. Je to hlavně vnitřní ocenění v branži, a proto si ho cením především jako uznání od osobností v oboru. Trochu publicity mi to přineslo, to je pravda, ale dveře se mi stále samy otevírají pouze tam, kde mají fotobuňku. Už před oceněním jsem měl totiž kde publikovat, takže na žádné dveře ani neklepu,“ říká úspěšný karikaturista.

Fotogalerie

Prosadil jste se do špičky současné karikatury z menšího města. Jak se to stalo?
Na tu špičku pořád koukám ještě hodně zespodu. Teprve časem jsem začal zjišťovat, že i v době internetu stále hraje vzdálenost roli. Ale je prakticky jedno, z jakého jste města, pokud nejste z Prahy. Často si se mnou lidé chtějí domluvit schůzku a jsou zaskočeni, že nejsem z Prahy. Také většina akcí, kam mě pozvou nebo porady České unie karikaturistů jsou v Praze. Takže sedám na motorák nebo se brodím po okreskách k nejbližší dálnici docela často. 

Čím je pro vás Vysoké Mýto?
V Mýtě jsem se narodil, znám tady každý dům a býval jsem velký patriot. Ale po mnoha letech marného shánění bydlení jsme nuceni začít se poohlížet i jinde. Zjišťuji, že v okolních městech je také hezky. 

Kolik namalujete za týden nebo za den vtipů? Kde je lidé najdou?
Třikrát týdně je najdou v jednom z regionálních listů, kreslím pro portál Kurzy.cz a další věci na zakázku. Teď na podzim to budou hlavně novoročenky. Ty dělám rád. Vždycky je zajímavé zjišťovat, co která firma dělá a hledat pro ně pointu. A kreslím většinou v pracovně. Drobná potíž je v tom, že moje manželka jí říká kuchyň, takže zápasíme o místo na stole. 

Mnozí lidé vzpomínají na humoristický časopis Dikobraz. Ten ale zanikl, je dnes na trhu něco podobného?
Časopis jako byl Dikobraz tady není a nejspíš nebude. Trochu se mu podobá Sorry, kam jsem občas přispíval. Ještě nedávno jsem tu viděl Trnky Brnky, které ale už v době svého vzniku měly trochu jiné zaměření a postupně se vydaly ještě podivnějším směrem. Pak jsou tu některé lokální časopisy a různé krátkodobé projekty. V době, kdy je různých vtipů plný internet, je těžké konkurovat. Ačkoli je zvláštní, že receptů na vaření je internet také plný a přesto lidé utrácejí za stále nové kuchařky. 

Je rozdíl mezi kresleným vtipem uveřejněným v časopise a na internetu?
Do knihy dáte vtip aktuální několik let. Do časopisu vtip platný měsíc. Do novin vtip platný týden a na sociální síť vtip platný 24 hodin. Navíc humoru na internetu vládnou videa, fotomontáže, memy. 

Každý známý český karikaturista má svůj vlastní, někdy hodně nezaměnitelný styl. Jak jste našel ten svůj vy?
Prazáklad mé postavičky vznikl už v dětství, kdy jsem si kreslil různé příšery a mimozemšťany. V principu je postavička stále stejná, ale přirozenou evolucí se vyvinula do dnešní podoby. A aniž bych si to uvědomoval, tak se mění pořád, i když už ne tolik. Je to vidět, když se podívám na některé starší kresby. Také používám trochu jinou postavičku do novin nebo do kreseb pro děti. Svou roli hraje i to, v jakém jsem rozpoložení. Prostě uděláte tah fixem a někdy to protáhnete více, někdy méně. Od začátku mi všichni vtloukali do hlavy, že s takovým stylem nemůžu nikdy kreslit politickou satiru do novin. Ale já jsem styl nezměnil a s trochou štěstí se to podařilo. 

Tvoříte i něco jiného než karikatury? Používáte barvu?
Slovo karikatura není úplně přesné. Stejně jako truhlář nedělá jen truhly. Raději mluvím o kreslených vtipech. Barva někdy zbytečně rozptyluje, takže můj typický styl jsou odstíny šedé doplněné o jednu nebo dvě barvy. Nejčastěji okrovou, hnědožlutozelenou, šedozelenomodrou. Já tomu říkám barvy typického českého rybníku, ale nehledejte v tom žádnou souvislost. Rád bych dělal i komplexnější věci než jen vtipy, napadají mě třeba scénáře a animace. Bohužel nápadů je vždycky víc než času na jejich realizaci. 

Scénáře? Třeba na animovaný film?
To by bylo moc hezký. Pan Renčín měl zvířátka pana Krbce, pan Jiránek zase Boba a Bobka. Ale srovnávat se s nimi netroufám. Jsou i skromnější možnosti. Třeba před pár lety jsem uspěl s návrhem známé kreslené reklamy pro Red Bull za ČR. Jinak jsem měl na mysli spíš to, že mě napadají náměty, kdy jde pointa gradovat a rozvíjet. Jenže v kresleném vtipu s jedním obrázkem a jednou větou musím vybrat jen jeden fragment nápadu a nemůžu honit víc zajíců najednou. Spíš než animovaný film by to mohlo být něco na způsob české verze Jistě, pane ministře. 

Jak dlouho kreslíte vtipy a jaký humor máte rád?
Začal jsem ještě jako student před 17 lety, tehdy to byl hlavně černý humor a politika. Po škole jsem téměř přestal a teprve před třemi čtyřmi lety jsem se ke kreslení vrátil. Prakticky ihned se mi poštěstilo publikovat ve významných titulech. Mám rád humor beze slov, který je náročnější jak pro kreslíře, tak i diváka. Sám bohužel nemám moc času se mu věnovat. 

Máte oblíbeného karikaturistu?
Zní to divně, ale nemám. Vnímám spíš konkrétní kresby než jejich autory a navíc práce ostatních příliš nesleduji. Když už bych měl jmenovat, tak rovnou několik výborných kreslířů Barták, Bernard, Lichý, Kovařík. 

Jakou má úroveň současný kreslený humor?
Když se průměrného člověka zeptáte, jaké zná kreslíře, tak vám řekne Renčín, Jiránek a Urban. Vzhledem k tomu, že z prvních dvou už ani jeden bohužel nekreslí a třetí si vytvořil dost specifický žánr, tak to není příliš povzbudivé. Hodnotím samozřejmě situaci v kresleném humoru, ne jeho autory. 

Mění se smysl pro humor u českého čtenáře?
Podstata humoru se nemění, ale kontext ano. Dnes není nic jednoznačné, neplatí osvědčené stereotypy a používají se termíny jako alternativní pravda. Kdyby se dnes ve vtipu potkal Čech, Rus a Američan, tak z toho nejspíš vtip nevznikne, nebo bude muset být postavený úplně jinak. Somálec, Němec a Číňan už budí zcela jiné asociace než kdysi. A tchýně nebo blondýnky jsou genderově nevyvážené. 

Je vám líto blondýnek, o kterých je plno vtipů?
Není, i když mám jednu doma. Blondýnky, policajti nebo Chuck Norris ve vtipech slouží jen jako klíč k pointě, neberu je jako vtipy proti nim. 

Máte k humoru blízko, neláká vás dělat třeba baviče?
Výhodou kreslířů je, že mohou lidi bavit, aniž by to bylo přímo spojeno s jejich osobou. Sice se nemůžu těšit ze záře reflektorů, ale zase nemusím nikdy uhýbat před letícími vajíčky. 

Máte rád filmové komedie? Je vám bližší Troška nebo Zelenka?
Mám rád hezké a dobré filmy. Pokud bych si měl vybrat mezi Troškou a Zelenkou, a pominu-li žánr pohádek, tak jednoznačně Zelenku. Jinak dvojice Svěrák/Smoljak. 

Co si myslíte o současné politice? Je v ní i humor?
Když budu parafrázovat jednu ze svých kreseb, tak jako karikaturista jsem se současnou politikou spokojený, jako občan bezradný. Ale co se poslední dobou děje, politika už není dobrá ani pro kreslení vtipů. Pro humor potřebujete určitou stabilitu a přehlednost. Ne tyhle eskapády. 

Co vás v poslední době v politice znechutilo či rozesmálo?
To není jedna konkrétní věc. Obecně je to politická kultura, vzájemné útoky. Neochota najít širší shodu. Minulost a pozadí některých politiků. 

Kde obecně berete témata? Zapisujete si je nebo načrtnete do nějakého deníku?
Témata pro noviny čerpám hlavně ze zpráv. Nápady si píšu na různé papírky, které většinou ztratím, takže je večer musím lovit z hlavy. A občas nevylovím. 

Vymyslíte a nakreslíte vtip hned? Nebo nějak dozraje?
Málokdy mne napadne zcela hotový vtip. Někdy mám jen námět, u kterého tuším potenciál, potom se dostanu k principu vtipu, ale je třeba domyslet situaci, pointu a konkrétní text. Někdy je dobré nechat to uzrát, takže jdu například vynést odpadky a jdu se projít. Nejčastěji ke hřbitovu, který máme za rohem. Na tom by nebylo nic neobvyklého, ale když vezmete v potaz, že kreslím prakticky jen v noci, působí asi zvláštně, když chodím v jednu ráno kolem hřbitova s prázdnou taškou od odpadků. 

Jak vypadá váš běžný den?
Ráno mě vzbudí synek kolem sedmé. Chvíli s ním pobudu a v devět musím být v práci. Tam mám na starost propagaci, takže připravuji různé prezentace, letáky, texty, firemní akce, výstavy. Domů přijdu mezi šestou sedmou večer. Ve dveřích vyfasuju synka. Když konečně kolem desáté večer usne, tak sedám ke stolu nebo k počítači a snažím se něco dělat. Zjišťuji informace, vymýšlím a kreslím. Většinou jdu spát kolem jedné ráno, občas i později. 

Je to při takovém tempu ještě zábava nebo už jen povinnost?
Baví mě to pořád, ale hrozně mi vadí, že nemám čas udělat věci pořádně. Já vlastně s většinou kreseb nejsem moc spokojený. Vždycky je možnost nápad ještě doladit. Občas je těžké jít rovnou od počítače do postele, takže se jdu v noci projít a potom nápad třeba upravím. 

Kdy vás poprvé chytlo kreslení?
Pastelku jsem držel v ruce od malička skoro pořád. Díky tomu jsem také utrpěl úraz, kdy jsem s ní běžel, zakopl a píchl si ji těsně nad oko. Ale to kreslení není vlastně tak podstatné, záleží hlavně na nápadech. 

Může se dvojnásobný karikaturista roku kreslenými vtipy uživit?
Uživit se dá, pokud vám stačí se pouze uživit. Vymýšlet den co den smysluplný nový vtip na aktuální témata je v podstatě dost kvalifikovaná práce na plný úvazek, ale honorář by nepřilákal ani začínající prodavačku v supermarketu. V minulosti to tak nebylo. Podle toho co vím, měli kreslíři honoráře násobně vyšší, a navíc v době, kdy byl i rohlík násobě levnější. 

Co vás baví kromě kreslení? Máte nějakého velkého koníčka?
Ještě před pár lety jsem cestoval, sledoval filmy, sportoval, rouboval kaktusy a teď si to všechno šetřím zase až na důchod.

Autor:

Nejčtenější

Páry ve školní kuchyni odsávala třicet let atrapa, prošla i revizí

Vzduchotechnika v jídelně Základní škola Felberova ve Svitavách nemá přisávání...

Personál jídelny Základní školy Felberova ve Svitavách od roku 1990 připravoval jídla v domnění, že páru nad...

V Pardubicích se srazily autobus a osobní auto, záchranáři ošetřili 13 lidí

V pardubické městské části Dražkovice se srazil autobus s osobním autem. (22....

V pardubické místní části Dražkovice se v pátek v podvečer srazil autobus s osobním autem. Záchranáři na místě ošetřili...

Ředitelka stavební školy volala na žáky policii, rodiče si stěžují

Dětská bitka

Kvůli rvačce zavolala ředitelka pardubické stavební průmyslovky na agresivní žáky loni v prosinci hned dvakrát policii....

Pardubická třetina hrůzy. Byla mi hanba tam stát, utrousil trenér Lubina

Pardubický trenér Ladislav Lubina udílí svěřencům pokyny během utkání s Hradcem...

Hráli tak špatně, že diváci po druhé třetině začali hromadně odcházet. Hokejisté Pardubic po čtyřiceti minutách zápasu...

Vary dominovaly v Litvínově, Chomutov smetl Pardubice a zůstává ve hře

Karlovarský Ondřej Beránek (vpravo) překonává Michaela Petráska z Litvínova.

Který z extraligových celků doplní Pardubice v baráži? Tato otázka zůstává i po 3. kole skupiny o udržení...

Další z rubriky

Silničáři vykupují pozemky na obchvat deset let. Děláme, co můžeme, tvrdí

Budoucí nový úsek silnice I/43 odlehčí městu Svitavy dosavadní nadměrné...

Řadu let čekají obyvatelé Svitav na obchvat, který by svedl veškerou dopravu mezi Svitavami a Brnem mimo centrum. Teď...

Při střetu dvou aut u obce Bezděkov na Pardubicku zemřeli dva lidé

Smrtelná nehoda na Pardubicku u obce Bezděkov

Při střetu dvou aut u obce Bezděkov na Pardubicku zemřeli dva lidé. Další člověk utrpěl zranění, hasiči ho z vraku auta...

Rytířské sály i kaple zámku v Pardubicích se po víkendu zavřou na dva roky

Vizualizace prozrazují, jak budou prostory významné památky po rekonstrukci...

Už jen do neděle mohou lidé navštívit pardubický zámek v jeho současné podobě. Od pondělí se na dva roky uzavřou...

Najdete na iDNES.cz