Po atentátu na Reinharda Heydricha 27. května 1942 následovaly tvrdé represe. Na pardubickém Zámečku bylo popraveno 194 českých vlastenců včetně těch z vypálených Ležáků. Další lidé zemřeli při zatýkání, výslechu nebo v koncentračních táborech.
29. 12. 1941 Přichází Silver A
V noci z 28. na 29. prosince 1941 seskočily do okupované vlasti výsadky Anthropoid, Silver A a Silver B. Pro Pardubice a okolí je významný příchod paravýsadku Silver A. Jeho členy byli Josef Valčík, Jiří Potůček a Alfréd Bartoš. Právě ten měl ve zdejším prostředí zázemí, žili tu jeho příbuzní či známí.
„Každý z parašutistů byl pověřen zvláštním úkolem, připravovali nejen letecký útok na strategicky důležité Škodovy závody v Plzni, posílali informace zašifrovanými depešemi radiostanicí Libuše, ale především plánovali další akce,“ řekl historik Vojtěch Kyncl.
15. 1. 1942 Haló, tady Libuše
Ačkoli depeše z radiostanice Libuše byla v Londýně poprvé zaslechnuta 9. ledna, k oboustrannému spojení došlo až o necelý týden později. To už byla stanice i s radiotelegrafistou Jiřím Potůčkem bezpečně ukryta v lomu Hluboká u Ležáků.
„Další členové výsadku Silver A Alfréd Bartoš i Josef Valčík rozšiřovali odbojovou síť v Pardubicích,“ řekl Kyncl.
Mezi spolupracovníky patřil majitel hotelu Veselka Arnošt Košťál, bývalý motocyklový závodník František Hladěna, který zároveň pracoval pro gestapo jako odhadce zabavených aut, díky čemuž mohl členům odboje podávat důležité informace o plánech či činnosti na místním oberlandrátu, Václav Krupka, který se s Bartošem znal z dob studií, Taťána Hladěnová a Hana Krupková, jež působily jako spojky mezi parašutisty pohybujícími se na Pardubicku i v Praze, či úředník Luděk Matura, který obstaral falešné doklady.
27. května 1942 Atentát
V půl jedenácté zaútočili členové Anthropoidu Jozef Gabčík a Jan Kubiš v pražské Libni na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Útok sice přežil a byl okamžitě převezen do nedaleké nemocnice Na Bulovce, kde ale 4. června zemřel na sepsi. A gestapo a představitelé nacistického režimu v čele s Hitlerem začali chystat odvetu.
10. června 1942 Nevinné Lidice
I přes mohutné zatýkání a popravy se gestapu nedařilo vystopovat strůjce útoku. Proto využilo falešné stopy, která směřovala do Lidic. K. H. Frank rozhodl o jejich vyhlazení.
„Nebylo pro ně podstatné, že zachycená stopa k atentátníkům je mylná a že důkazy jsou smyšlené. Na druhou stranu zničení vesnice bylo potvrzením skutečným atentátníkům i exilovému vedení, že gestapo při pátrání tápe a nemá jedinou indicii, která by vedla ke Kubišovi a jeho spolupracovníkům,“ řekl Kyncl.
17. června 1942 Cenné odhalení pro gestapo
Pro pardubický odboj znamenal tento den začátek konce. „Bylo brzké ráno, když do pokoje manželů Hany a Václava Krupkových v hotelu Pejskar v Polici nad Metují vtrhlo pardubické gestapo. Krupkovi nevěděli, že předešlý den se v sídle pražského gestapa objevil parašutista Karel Čurda a pod podmínkou zachování života svého i vlastní rodiny vypověděl vše o atentátnících a jejich úkrytech a spolupracovnících mimo jiné i na Pardubicku,“ řekl Kyncl.
Gestapo poté postupovalo najisto, v bytě Krupkových navíc objevilo cenné poznámky a připravené depeše Alfréda Bartoše, který u nich několik týdnů bydlel.
18. června 1942 Boj v kostele
Nad ránem byli výsadkáři odhaleni v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v centru Prahy. V kryptě kostela mezi sedmi parašutisty zemřel i Josef Valčík, člen Silver A.
22. června 1942 Bartoš umírá
Od 20. června gestapo pozatýkalo desítky lidí z Pardubic a okolí. „Někteří při zatýkání či výslechu spáchali sebevraždu. Například František Hladěna skočil z okna, učitelka a spolupracovnice odbojářů Lidmila Malá se otrávila,“ řekl Kyncl. Matka Alfréda Bartoše Antonie zase byla popravena na Zámečku.
Samotného Bartoše chtělo gestapo zatknout v bytě Krupkových, kam měl původně v domluvený den přijít. Když Alfréd Bartoš 21. června okolo sedmé hodiny večerní přicházel k domu, všiml si neznámých mužů a začal utíkat. Gestapo jej pronásledovalo z Pernerovy ulice až do Smilovy ulice, kde se Bartoš smrtelně postřelil a v nemocnici později zemřel.
24. června 1942 Pomsta Ležáckým
Dva týdny po vyhlazení Lidic potkal stejný osud i malou osadu Ležáky na Chrudimsku. „Zde se několik měsíců ukrýval Jiří Potůček a pomocí vysílačky Libuše zasílal depeše do Londýna,“ řekl Kyncl. Všichni dospělí obyvatelé Ležáků byli popraveni. Děti byly odvezeny nejprve do Prahy a odtud pak do tábora v Lodži, kde prošly tříděním. Dvě z dětí byly vybrány jako vhodné k poněmčení a zbylých jedenáct zemřelo ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu nad Nerrem.
2. července 1942 Potůčkova smrt
Radista Jiří Potůček zemřel poté, co se po útěku z Ležáků přes Lázně Bohdaneč do Červeného Kostelce dostal po několika dnech zpět do Pardubic. Ve spánku ho u Trnové zastřelil český četník Karel Půlpán. Ten den byla také na Zámečku popravena velká většina pardubických spolupracovníků výsadku, a to Košťál, manželé Žváčkovi, bývalá přítelkyně Bartoše Věra Junková a řada dalších.