Nejsme ovce, křičel komparz. V Pardubicích točí film, který si utahuje z koučů

Skoro dva týdny mohli lidé v Pardubicích a okolí sledovat práci filmařů v čele s režisérem Janem Musilem. Tento herec Východočeského divadla zde natáčel svou první celovečerní komedii, která nese pracovní název Ovce žerou první a pojednává o koučích, kteří zneužívají narušené sebevědomí a nelehkou životní situaci svých klientů.

Reflektor míří do zad herce Jana Dolanského. Ve zhasnutém divadle je jinak absolutní ticho a tma. To vše má strhnout osazenstvo přednášky tohoto motivátora, aby z nesebevědomých lidí, kteří přišli, vydoloval zakopanou životní sílu, restartoval pošramocené sebevědomí a lapl je do své moci. Stejně jako jejich peněženky.

Dolanský v dobře padnoucím obleku zvolna kráčí k publiku. Vybírá si postarší ženu z přední řady a okamžitě jí tyká.

„Ty, proč jsi tady?“ pálí otázku na vystresovanou ženu.

„Já, já…,“ vykoktává ze sebe herečka Jindřiška Janoušková a jako typická představitelka podobných kurzů těžce hledá slova.

Zkušený motivátor si ji vodí. „Pusť to ven, určitě máš kolem sebe někoho, kdo ti ubližuje,“ provokuje ji motivátor a poslední stavidla jejích emocí se uvolňují.

Janoušková ze sebe najednou sype peprné nadávky. Řve vulgarity, až ji to samotnou zaskočí a vyděšeně se drží za ústa. Vůbec nechápe, jak mohla něco takového vyslovit. Motivátor jí nahrál a zhmotnil neřáda, který šedesátnici ztrpčuje život doma.

„Výborně,“ třese s ní motivátor, jedním skokem se vrací na jeviště a podněcuje účastníky ke sborovému křiku „Nejsme ovce“, potlesku a úsměvu.

Režisér Jan Musil ležel v motivačních knihách pět let. Tak dlouho připravoval scénář ke komedii, která se vysmívá koučům a jejich knihám.

„Proti lidem, co něco dokázali, vytvořili a dál předávají svoje zkušenosti, nic nemám. Je to jejich velký příběh. V našem filmu si děláme srandu z manipulátorů, kteří na nás skáčou z internetu. Když pětadvacetiletý jinoch začne tvrdit, že zná recept na úspěch, a přitom nikdy nic nevybudoval, neměl zaměstnance... Ale on zná ten recept. Heslo samo o sobě škodlivé není, ale když se zneužije, tak se to může stát,“ říká Musil.

Do komedie obsadil také pardubické herce. Právě Jindřiška Janoušková, kterou návštěvníci divadla znají i z rolí dominantních dryáčnic, se přeměnila ve vystresovanou chudinku, která na přednášku přichází najít recept, jak vyřešit partnerské i pracovní problémy.

„Sebevědomí je strašně složitá věc a z něčeho vzniká. Z výchovy, z rodiny, ze školy, ze života. Je těžké ho získat, když ho někdo nemá,“ říká Janoušková.

V zajetí motivačních hesel

Přednáškám a motivačním knihám podléhá i hlavní postava Dušan. Lůzr, kterému se nedaří pracovně ani ve vztazích. Pracuje v minizoo a zároveň se snaží napsat scénář, s nímž by se prosadil a vybředl z nepřízně osudu.

„Nedaří se mu scénář prodat a nedaří se mu v lásce. Dostane se do zajetí motivačních hesel. Postupem času se mu začnou spojovat malá znamení, kterými se začne řídit, to ho dostává do komických situací. Komika je v tom, že to myslí vážně. Zároveň používá nelegální prostředky, aby osud změnil,“ popisuje svou postavu Michal Balcar.

Musil získal pro svou komedii například i Roberta Mikluše, Evu Leinweberovou, Kryštofa Bartoše, Alenu Dolákovou či Gabrielu Mikulkovou. „Bude to výborná komedie. Honzovi Musilovi jsem hrál v jeho krátkém filmu a slíbili jsme si, že až bude točit celovečerní film, tak spolu budeme dělat dál. Hlavně se nám ale spolu dobře pracuje,“ říká zřejmě nejvýraznější herecká tvář připravovaného filmu Jan Dolanský.

Malý tým, nízký rozpočet a velké nadšení

Když štáb ladí nasvícení, vytahuje za saka scénář nebo si polohlasem opakuje scénář.

„Textu je hodně a musím lavírovat na hraně, aby projev motivátora nebyl trapný, blbý, a zároveň to bylo uvěřitelný. I když to vlastně v něčem blbý je,“ říká Dolanský. Stejně jako on si pochvalovali scénář i ostatní herci. A poněkud jinou atmosféru při natáčení. Mnoho lidí ze štábu nejsou filmaři.

„To, co lidi dávají do tohoto filmu, je mimo rámec běžných povinností. Je to až dojemné. Nikdy jsem se s tím nesetkal a nemyslím si, že je šance, aby se to opakovalo. V tom je tento film jedinečný. Vzniká z malého rozpočtu. A díky tomu, že točíme v Pardubicích, tak se to dá natočit. Kdyby se tohle točilo v Praze, tak není jediná šance, aby se to povedlo. V malém štábu musí každý dělat něco navíc a všichni si musí pomáhat, jinak by to nemělo šanci vzniknout,“ říká Balcar, který se převtělil do uklízečky, pomáhá se světly či gripem.

Téma motivačních kurzů, knih a koučinku není příliš známé, natožpak filmově uchopené. „Přeju si, aby komika nebyla laciná. Nikomu nebudou padat kalhoty. Myslím, že pro tohle má Jan Musil potřebný cit,“ řekl Balcar.

Motivátoři, o nichž točí film, se podle něj pohybují na stejné platformě jako ezoterici. „Získávají ohromnou moc, protože když lidé přestali věřit v Boha, hledají odpovědi jinde. A tuto díru právě zaplnili ezoterici, motivátoři, influenceři, všichni, kteří nějak ovlivňují lidi ve svůj prospěch. Jsou výjimky. Náš film se zaměřuje na ty, kteří to čestně nedělají,“ řekl Balcar.

Film půjde do distribuce příští rok, Musil ho produkuje se společností Troy Horse.

Chci vrátit humor českým komediím

Herec Jan Musil natočil spoustu komediálních a reklamních spotů. Za sebou má také několik krátkých filmů a videoklipů. Když po pěti letech dopsal scénář k celovečernímu snímku a začal oslovovat producenty, přišlo vystřízlivění. Do jeho dílka začali mluvit tak, až se mu jeho scénář začal ubírat tam, kam nechtěl.

„Produkujeme si to sami. Takhle máme absolutní svobodu a můžeme si to udělat tak, jak jsme to chtěli udělat. Už teď mohu slíbit, že toto v Čechách dlouho nebylo. Podle mého je to velký úlet, ale neskutečně zábavný,“ říká Musil.

Štáb, kde se musí do natáčení zapojit herci a všichni dělají všechno. Na tohle se nedá zapomenout, říká se po štábu. Souhlasíte?
Je to náš projekt vydupaný ze země. Když jsem se před deseti lety rozhodl udělat celovečerní film, tak jsem si řekl, že nemá cenu dělat něco polovičatého. Chci dělat film, který nezůstane v českých zemích, ale natočím univerzální téma, které se dostane aspoň do Evropy. Tvůrci se v dnešní době docela i logicky bojí. Mě moc nebaví české filmy. A když jsem jednal s producenty, začali mi film oklešťovat a dělat zase další český film, který postrádá hravost. A já bych ji chtěl do českého filmu vrátit. Kdysi ji měl, a teď se pro mě hodně vytratila.

Jak toho chcete dosáhnout?
Moje postavy hodně mluví, dějí se tam úlety. Já miluju, když jsem příběhem chycen a celou dobu trnu, jak to dopadne. Když jsem scénář poslal hercům, byli nadšeni. Mají roli, kterou si chtějí s chutí zahrát. Jak jsem sám herec, tak nějak cítím, co by je mohlo bavit a co by mě bavilo hrát jako herce ve filmu. Aby to nebyly jen holé věty, ale postavy mluvily, jak se nám líbí v amerických filmech.

Měl jste o obsazení hned jasno?
Neměl a dlouho jsem vybíral. V tomhle mám štěstí. Když někomu pošlu svůj scénář, třeba i známějšímu herci, tak se mu to moc líbí. Píše mi, kdo jsem, a chce se sejít.

Máte pro účastníky motivačních kurzů pochopení?
Dají se pochopit, spousta lidí chodí na tyto motivační přednášky, protože jim je tam dobře. Je to takový druh očisty. Po přednášce mají dva tři dny pocit, že všechno dokážou a všechno se jim splní. Ale bez toho, aniž by na sobě začali pracovat, se nic převratného nestane. Někdy ta hesla vycházejí dost špatně. Když heslo Dnešek je nejlepší den dáte před rozbombardovanou vesnici, tak má motivační heslo úplně jiné konotace.