Zdravotně postižení lidé, kteří hledají práci, mají jen malou šanci.
„Jsme plní a nemůžeme přijímat. Hrozí naopak, že budeme muset propouštět. S tím, jak roste minimální mzda a zvyšuje se cena práce, ztrácíme zakázky. V poslední době jsme oslovili 148 firem v okolí, ale až na jednu výjimku jsme žádnou práci nezískali,“ řekl Josef Stoklasa, ředitel Charity sv. Alexandra, jejíž chráněné dílny v Ostravě zaměstnávají 55 lidí.
Situace je stejná i v jiných okresech. Až na pár výjimek – například opavská charita přijme pět mužů na rozebírání elektroodpadu do dílny ve Velkých Hošticích.
Na webu Moravskoslezského kraje jsou kontakty na více než 50 sociálních podniků, neziskových organizací či podnikatelů, kteří nabízejí takzvané podporované zaměstnávání, tedy práci zdravotně postiženým lidem, kterou dotuje stát prostřednictvím pracovního úřadu. Některá čísla jsou ale nefunkční a jinde místa nejsou nebo firma již podporované zaměstnání nenabízí.
„Teď si dělám vše sama a mám klid“
Důvodů je víc. K těm hlavním ale patří růst minimální mzdy bez adekvátního zvyšování dotací, tudíž vyšší cena práce a úbytek zakázek.
„Situace je katastrofální. Vůbec se k tomu nechci vyjadřovat,“ vzkázal šéf chráněných dílen v Hrabyni. Mnozí to vzdali. „Už delší dobu nikoho nezaměstnávám. Nestojí to za ty nervy. Stejně jsem musela práci po večerech opravovat a dodělávat. Teď si dělám vše sama a mám klid,“ řekla živnostnice z Opavy.
Podobně reagoval i Vladimír Plesník, šéf krnovské neziskové organizace Reintegra. „Chráněné dílny už neprovozujeme. Dřív jsme zaměstnávali 25 lidí. Když se podmínky před časem zhoršily a přibylo administrativy, počet jsme snížili, ale dílny udrželi. Stálo to však velké úsilí, které se nevyplácelo, proto jsme je loni zrušili,“ popsal Plesník.
Zástupci sociálních podniků osloví vládu i premiéra
Někteří zaměstnavatelé už museli pár lidí propustit, další zkracují úvazky, aby ušetřili. „Jsme na tom všichni stejně. Žijeme v hrozné nejistotě, proto má většina lidí smlouvy na dobu určitou. Práce je méně, většina zakázek krátkodobých, nevíme, co bude dál. U nás zatím snižujeme úvazky. Pomohlo by více zakázek od státu, krajů či měst,“ nastínil předseda spolku Trianon z Českého Těšína Viliam Šuňal.
„Nás se to týká nejvíc,“ podotkla Dolores Czudková, šéfka třineckého Ergonu, největšího sociálního podniku v kraji, který zaměstnává 250 lidí. Jako členka Rady Klastru sociálních inovací a podniků se chce pokusit situaci změnit.
„V lednu se obrátíme na představitele vlády včetně premiéra. Stát teď sice zvedl příspěvek o 800 korun, ale navýšení získáme až v dubnu za první čtvrtletí a nepokryje sumu, o kterou musíme lidem zvýšit mzdu, plus pojištění. Stát by měl přidat víc, jinak bude vyplácet sociální dávky propuštěným,“ dodala.
Levnější pracovní síla může stále lákat
Podle ní se přitom firmám s dobrým výrobním programem stále vyplatí mít vlastní nebo najmout externí chráněnou dílnu. „Získají tak levnější pracovní sílu,“ vysvětlila.
Tuto cestu nově zvolila například firma PF Plasty v Chuchelné. „Chtěli jsme založit chráněnou dílnu na kontrolu kvality výrobků, ale bylo by to tak administrativně náročné, že jsme se dohodli s Chráněnou dílnou ToZařídíme a pronajali jí u nás prostory. Od listopadu tam pracuje už jedenáct lidí a berou další,“ řekl finanční ředitel firmy Kamil Mašík.
Majitel dílny Libor Ušel, který dříve zaměstnával postižené jen v Praze, upřesnil, že v Chuchelné bude časem pracovat až dvacet lidí.
„Zájemci se sice hlásí, ale ne pro každého je tam vhodná práce nebo prostředí – dílna je totiž v patře a toalety v přízemí. Mohou však brzy dostat šanci jinde. Protože máme dlouhodobou spolupráci s firmou, která působí po celé zemi, do dvou měsíců bych rád otevřel další chráněnou dílnu v Kravařích,“ slíbil Ušel.
