Kde může být? Rehabilitační lékařku Emu Kaslovou už ani nepřekvapí, když šestatřicetiletou Zdeňku najde po chvilce pátrání i se svou chlupatou společnicí nikoliv v jejím pokoji, ale v cizí místnosti na konci chodby.
Psí přítel i pomocník |
Mladá žena, která se v nemocnici snaží rozhýbat vlastní ochrnutou polovinu těla, sedí na vozíčku u postele seniorky. Ta se spokojeně usmívá a hladí fenku australského ovčáka Sheenu, která se k ní tulí přímo v nemocniční posteli.
"Miluju pejsky. Měli jsme dvanáct let čivavu, ale v květnu umřela. Když jsem uslyšela kňukat na chodbě psa, úplně mě to nabouřilo. Paní Zdeňka teď za mnou chodí se Sheenou dvakrát denně," líčí nadšeně 80letá Vlasta Gvuzďochová. "Šiška mi připomíná tu moji, která mi moc chybí. Jsem ráda, že mě tu chodí oblažovat," svěřuje se žena po výměně kyčelního kloubu.
Paničce podá hroznový cukr
Teplé psí tělo prokrvuje i nohy ochrnutého hocha ze Slovenska. Sedmnáctiletý Samuel ze Slovenska ochrnul loni. O nešťastném úrazu mluvit nechce, ale netají, že má rád psy. I do jeho postele teď Sheena uléhá každý den až na půl hodiny a zdravotníci na ni pokládají chlapcovy nehybné nohy.
"Samík nohy necítí, ale pes tím, jak dýchá a vydává teplo, prokrvuje jeho svaly, což pomáhá proti křečím," vysvětluje Zdeňka Koldová.
Ví, o čem mluví. Sama dlouho pracovala jako zdravotní sestra v domově pro seniory a využívala tam vlastní cvičené psy pro canisterapii. Psům se věnuje od dětství. Cvičí asistenční psy pro jiné i pro sebe. Trpí totiž mimo jiné vrozenou cukrovkou, proto svého retrívra naučila rozeznat hrozbu kómatu.
Co je to canisterapiePojem canisterapie je složen ze slov canis - pes a terapie - léčení. Existuje víc způsobů jeho překladu. Například: canisterapie je léčba lidské duše psí láskou. Ve světě se canisterapie rozvíjí především od padesátých let 20. století. U nás až od roku 1990. Sociologové si všimli, že péče o domácí zvířata má vliv na lepší zdravotní stav venkovanů. Kontakt se živými zvířaty se proto stal i součástí léčby nemocí ve stáří. Canisterapie pomáhá zejména při řešení problémů psychologických či citových, ale i fyziologických. |
"Pes cítí z mé kůže, které látky vylučuji. Když mi příliš klesne hladina cukru, začne specificky výt, běhat kolem mě, skákat a dorážet. Většinou mi pak podá hroznový cukr. Ale naučila jsem ho i to, jak mě může stabilizovat do polohy na boku, kdybych upadla do kómatu," vypráví Zdeňka Koldová.
Ačkoli má doma tři své psy, jeden je moc malý a další dva staří, neměli by už sílu otevřít těžké nemocniční dveře... Sheenu, kterou kdysi také cvičila, jí proto do nemocnice půjčila kamarádka. Fenka otvírá nové paničce dveře, podává, co je třeba, asistuje při svlékání a seč může, pomáhá i jiným pacientům. Na interně díky ní vyšli z pokojů i takoví, kteří dřív nevstali z postele.
"Tak dobře naladěné pacienty jsme dlouho neměli"
Zdravotníci přítomnost vycvičeného psa na oddělení jen chválí. "Je to super. Pes ozvláštnil rutinu. My se víc těšíme do práce a pacienti jsou taky nadšení. Najednou je tady víc domácké prostředí," líčí zdravotní sestra Iva Klimčáková.
Primářka oddělení Jana Vlčková říká, že zákony i vnitřní řád zařízení už delší dobu umožňují pobyt asistenčních psů v nemocnici, ale na jejím rehabilitačním oddělení jde o premiéru. Úspěšnou.
"Když k nám přišla paní Gvuzďochová, byla jako bez života. Od té doby, co je v kontaktu se psem, úplně ožila. A nejen ona," tvrdí primářka Vlčková.
"Je tu úplně jiná atmosféra. Tak dobře naladěné a usmívající se pacienty jsme tu dlouho neměli," přidává se i lékařka Ema Kaslová.
Té padla pacientka s fenkou do noty tak, že je doprovází na delší vycházky a Zdeňka Koldová jí začíná pomáhat s výcvikem štěněte jejího syna. "Rádi bychom ho využili pro canisterapii i v naší nemocnici," plánuje lékařka.
