Velká část hovězího masa z ekologických farem v Moravskoslezském kraji zatím míří hlavně do zahraničí. Místní farmáři by tento trend chtěli změnit.
„Lidé mají strach hlavně z ceny, myslí, že když je něco ekologické, musí to stát více než v obchodě. Tak tomu ale není,“ vysvětluje Jiří Ševčík z Farmy George v Jerlochovicích u Fulneku.
Farma má vedle vlastního chovu také svou bourárnu. To je podle farmářů jedna z mála cest, jak se prosadit na trhu.
„Nikdy nebudeme konkurenty velkých jatek, ale nechceme být oběťmi veksláků s dobytkem,“ říká Jan Hořák, majitel ekofarmy v Janovicích u Rýmařova. „Oproti dřívějšku je v současnosti i možnost vybudování vlastních jatek, ale na to jsem už moc starý, do toho už nejdu. Porážíme v jatkách, které známe a jsme spokojeni.“
Většina ekofarem se zaměřuje na chov hovězího dobytka
Hořák hospodaří na 950 hektarech půdy v Jeseníkách. Obdobně jako ostatní farmáři bojuje vedle počasí hlavně s administrativou. „Každá žádost o dotace je malý horor, v oblasti našich pastvin jsou hned tři přírodní rezervace, takže je toho papírování až moc.“
Právě Bruntálsko je podle Andrey Hrabalové z České ekologické platformy pro ekologické zemědělství jednou z bašt ekozemědělství v republice.
„Bruntálsko je s 35 tisíci hektary půdy využívanými pro ekologické zemědělství okresem s největší výměrou půdy v rámci celé České republiky. Ke konci roku 2015 v Moravskoslezském kraji ekologicky hospodařilo 388 ekofarem na zhruba 55,5 tisících hektarech. Kraj si tak drží třetí pozici ve výměře i podílu půdy v ekologickém zemědělství mezi kraji České republiky, “ popisuje Hrabalová.
Ekologické zemědělství zažívá v posledních letech v regionu prudký vývoj. Z 63 ekofarem v roce 2005 se jejich počet zvýšil na 388, výměra půdy obhospodařované ekologicky pak stoupla o téměř 70 procent z 33 tisíc hektarů v roce 2005 na současných necelých 56 tisíc hektarů.
„V Moravskoslezském kraji je šedesát procent farem zaměřeno výhradně na živočišnou výrobu bez orné půdy,“ konstatovala Hrabalová. „Nejčastěji jde o chov masného skotu a ovcí. „Čistě na orné půdě hospodaří minimum ekofarem, většinou se jedná o smíšené podniky.“
Hovězí maso z ekofarmy se nemusí vařit několik hodin
A většina odchovaných zvířat míří za hranice, kde si je kupci sami zpracovávají. „Většina masa z místních chovů míří do zahraničí, ale jde jen o odhad, přesné statistiky neexistují,“ vysvětluje Hrabalová. „Cesta pro zemědělce, jako jsem já, je, že si najde vlastní odbyt,“ popisuje Bohumil Kolář z farmy Almako v Albrechticích u Rýmařova.
Sám nevylučuje, že by si pořídil vlastní jatka. „Cena pořízení jatek výrazně klesla, je to jeden ze směrů, kterým bych se mohl vydat,“ říká.
Pro vlastní cestu k odběratelům se rozhodl i Jiří Ševčík. „Dobytek sice posíláme na jatka, ta ještě vlastní nemáme, ale jinak si veškeré maso zpracováváme ve vlastní bourárně,“ vysvětluje zemědělec hospodařící nedaleko Fulneku. „Z masa zpracováváme balíčky, které prodáváme jak na farmě, tak dovážíme zákazníkům. Ty z 99 procent tvoří rodiny, jen malá část míří do restaurací.“
„Mým snem je, aby odsud jednou nebylo žádné zvíře prodáváno do zahraničí, ale aby produkce zůstávala zde. Vedle bourárny máme i vlastní pojízdnou prodejnu, se kterou objíždíme farmářské trhy v okolí. Bohužel kuchaři neumí z našeho masa vařit. Jediné, co umí, je hodit hovězí do tlakového hrnce. Ale naše maso, to se nemusí vařit několik hodin. Proto se zaměříme i na osvětu,“ dokončil Jan Hořák.
