Mí synové Nazar a Myron už několik týdnů zpívají české koledy.
Když slyším tyto písničky, usmívám se a snažím se nahrát video pro manžela, který je neviděl už devět měsíců. Na konci listopadu si zazpívali i koledy u vánočního stromku, který společně s učitelkami z mateřské školy ozdobili, a pak ho rozsvítili. Zároveň obdrželi sady na výrobu vánočního věnce.
Nikdy předtím jsme věnec sami nevyráběli, u nás takový zvyk není. Samozřejmě, že se děti těší na každý nedělní večer a zapálení další svíčky.
Líbí se mi, že jsou rodiče zváni na společné aktivity v mateřské škole. Nedávno jsme s Nazarem namalovali kámen, nakreslili na něj brouka, kterého jsme pak schovali na dvoře školky k zimnímu spánku. Teď jsme zase vyráběli ozdoby na vánoční stromek.
Nazar nyní chodí také na plavání. K mému překvapení se mu to líbí, dříve se vody bál. Pro rodiče je velmi výhodné, že mohou své dítě odvést do školky a školka mu zajistí kroužkové aktivity, zatímco rodiče pracují. V ukrajinské mateřské škole toto není. Pokud rodič chce, aby se jeho dítě něčemu věnovalo, je odkázaný jen na klasické kroužky mimo školky.
V jednom z předchozích dílů deníku jsem psala, že jsem svého mladšího syna Mirona objednala k alergologovi a na termín jsme museli čekat půl roku. Naštěstí se však uvolnilo místo a nám se lékaře podařilo navštívit o tři měsíce dříve. Dost se mi ulevilo a doufám, že nyní se konečně Mironovi uleví.
Zbraně pro Ukrajinu
Mezitím Ukrajina vstupuje do zimy bez tepla a světla. V zemi pokračuje válka a pravděpodobně neexistuje region, který by nezažil výpadky proudu nebo hrozbu raketových útoků. Miliony lidí se staly uprchlíky, statisíce odešly na frontu, desetitisíce se zapojily do dobrovolnických prací, muži nesmějí vycestovat do zahraničí, asi padesát procent podniků bylo buď zavřeno, nebo výrazně omezilo svou činnost. Zhruba tak dnes vypadá Ukrajina.
Anna RybakNarodila jsem se ve městě Záporoží, kde ještě nyní žijí moji rodiče a babička. Před válkou jsme s mou rodinou bydleli v městě Dnipro, kde nyní zůstal můj manžel Danil a mnoho mých přátel. Mám dva milované syny, čtyřletého Nazara a dvouletého Mirona. Vystudovala jsem marketing na Berdyansk University of Management and Business. Před válkou jsem pracovala pro Vodafone Ukrajina. |
Moje země nyní nutně potřebuje protiraketové systémy. Myslím, že nyní nastává zlomový okamžik války – začíná být jasné, že ruské okupační síly nedosáhnou svého cíle ovládnout celou Ukrajinu. Rusko bez vážnějších úspěchů na frontě bojuje proti civilistům, pyšní se bombardováním nádraží a nechává lidi mrznout.
Jsme závislí na pomoci Evropy a USA. Ukrajina nemá dostatek zbraní, aby se agresorovi ubránila. Jsem velmi vděčná všem, kteří pomáhají, jak naší vládě, tak obyčejným lidem. Někdy mám jen pocit, že pomoc přichází až poté, co dojde k nějakému precedentu na civilistech. Jakoby krev, kterou denně prolévá ukrajinská armáda, k rozhodování nestačila.
Všimla jsem si, že každá významná dodávka zbraní přichází až po obludných ztrátách na životech. Kéž bych se mýlila, nejsem vojenský odborník a rozumím tomu jen málo, jen bych si přála, aby nedocházelo k dalším obětem a krveprolití...
Tento týden Ukrajina oslavila Den ozbrojených sil, který se připomíná 6. prosince.
Tito kluci a holky, kteří nyní slouží, svým příkladem a silou ducha ukázali, že jsou připraveni k hrdinství každý den a každou hodinu. Moc si přeji, aby se každý z nich vrátil domů živý a zdravý a samozřejmě s vítězstvím. Pro každého Ukrajince je tento den nejen datem v kalendáři, ale i dnem hrdosti a vděčnosti všem, kteří dávají vše pro budoucnost země.
