Kdo byl záhadný vrah Sedmibijec? A co zakoušela Nevinná na popravišti? Neobvyklá čtyřsetstránková publikace plná strašidelných a hrůzu nahánějících příběhů z druhé poloviny 19. století představuje takzvané kolportážní romány vydávané na pokračování.
„Knihy ďáblovy, tento hanlivý název jim přisoudili mravokárci a potírači špatného vkusu. Krváky úspěšně ničili a upalovali. Dochované fragmenty z rozsáhlých celků čítající až dva nebo tři tisíce stran na jeden román patří k vyhledávaným raritám,“ říká Martin Jiroušek, editor nové publikace a spolupracovník MF DNES.
Na přípravě pracoval téměř jednu dekádu, protože získat některá povětšinou zničená díla bylo náročné. „Krvavé romány byly ve své době velice populární, vycházely v celé Evropě a navazovaly na francouzský román, fejeton a na anglosaský gotický román. Nejvíce se jim dařilo v německých zemích,“ popsal.
Hrdiny byli loupežníci, vlkodlaci i upíři
Jejich autoři pocházeli zejména z polsko-německého pomezí. Děj se často odehrává v příhraničí, v hlubokých lesích nebo skalních městech, ve víru průmyslových velkoměst, ale také v exotických destinacích mezi indiány či v Číně. „Mezi typické hrdiny patří zlidovělé postavy pytláků a loupežníků jako Jan Karásek, Karel Stülpner, Václav Babinský anebo také vlkodlaci, upíři, čarodějnice a záhadní mágové,“ dodal Jiroušek.
Ďáblovy knihy jsou už čtvrtou publikací tohoto typu, kterou připravil. Kniha se objevila i na nedávném 16. ročníku Mezinárodního literárního festivalu Protimluv fest, věnovanému fenoménu queer a LGBT próze a poezii. Autor ji také představí 2. listopadu v Praze v rámci výstavy Hoffmann aneb Génius hrůzy na Goethe Institutu, na které se rovněž podílí.
„Naše Krvavá antologie se trefila do atmosféry doby, ukazuje méně obvyklý fenomén literární scény v naší kultuře,“ poznamenal Jiroušek.
Ilustrace vycházejí z originálů románů
Krvavé romány vycházející často z fantaskních představ svých autorů patří k vyhledávaným inspiracím v celosvětovém kontextu. Jejich vliv lze spatřit v kinematografii i výtvarném umění, v surrealismu, expresionismu. „Inspirovali se jimi známí malíři Zdeněk Burian a Jiří Šalamoun, spisovatelé Karel Čapek, Jaroslav Foglar, Vítězslav Nezval, Bohumil Hrabal, Jaroslav Hašek a další,“ sdělil Jiroušek.
Ďáblovy knihy nejsou pouze textovou publikací, obsahují stylové černobílé i barevné ilustrace, tak jak vycházely přímo v originálních krvavých románech. Nechybí v ní historický úvod a komentář k jednotlivým dílům i autorům.
„Samotný text je uspořádán tak, aby budil zdání souvislého děje, který dotváří jednotlivé kapitoly z deseti rozsáhlých románů. Postavy unesených nebo únosců a vrahů, dokonce i dějové motivy, například putující rakev, procházejí napříč tímto netradičním výborem,“ uzavřel Jiroušek.
