„Připravujeme nový návštěvní řád,“ potvrdil správce obory Milan Koutný, ale s tím, že mluvit o detailech by zatím bylo předčasné.
Příliš konkrétní nebyl ani generální vikář ostravsko-opavské diecéze Martin David. „Našim zájmem samozřejmě je, aby obora jako místo klidu a odpočinku zůstala v co nejširší míře přístupná veřejnosti. Nový návštěvní řád je však potřebný s ohledem na zdárný chov oborní zvěře a také z důvodů bezpečnosti a zdraví návštěvníků. Obora je totiž honitbou, kde se zvěř nejen chová, ale také loví,“ sdělil.
Ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz se v rozhovoru pro regionální televizi zmínil například o tom, že kvůli bezpečnosti chodců by cyklisté neměli oborou projíždět, ale vést kolo vedle sebe.
V hukvaldské oboře žije více než stovka muflonů.
„To už tu platí, jenže mnozí cyklisté to nedodržují. Proto budeme hledat způsoby, jak je přimět, aby po oboře nejezdili,“ doplnil Koutný.
Zůstane jen Maxík
Podle něj se budou zaměstnanci obory snažit neukázněným cyklistům domlouvat a vysvětlovat důvody. „Je jich víc. Kromě bezpečnosti lidí jde i o přírodu. Cyklisté sjíždějí vysokou rychlostí z hradu po turistických stezkách a způsobují erozi půdy,“ líčí Koutný. „Pokud neposlechnou, zavoláme policii.“
Změny se dotknou i chovu zvířat. Z obory by měli zmizet divočáci. „V přírodě je divokých prasat dost. V oboře by se dala nahradit jiným druhem zvěře,“ nastínil biskup František Václav Lobkowicz. V posledních letech, kdy oboru spravovaly Lesy ČR, tam přitom platily normy, podle nichž měla chovná stáda čítat okolo 140 kusů daňků, 120 muflonů a 25 divočáků.
„Zatím tu divočáky máme, ale postupně je odlovíme nebo odchytíme živé a nabídneme do jiných lokalit. Místo nich bychom výhledově mohli chovat třeba jelence běloocasého (jelen viržinský). Jejich stádo by mohlo přispět k zatraktivnění obory,“ míní Koutný, který pracuje v oboře už 33 let.
Minimálně jeden divočák v oboře ale zůstane - ochočený Maxík, kterého našel Koutný před osmi lety jako opuštěné mládě a odchoval ho na mléku. „Běhá s ostatními, ale lovit ho nebudeme. Patří k inventáři obory a jednou se mnou odejde do důchodu,“ usmál se oborník.
První zmínka o oboře v 16. století
Upřesnil ještě, že i když obora přestane divočáky cíleně chovat, vždy se tam nějací budou vyskytovat. „Přicházejí k nám z okolí. Do obory se dostávají přes vodní brány nebo procházejí přes plot,“ líčí Koutný.
První zmínka o oborním chovu na Hukvaldech pochází už z roku 1567. Oboru tehdy založil dál od hradu a jen na padesáti hektarech olomoucký biskup Vilém Prusinovský, který dostal jelení a daňčí zvěř od šlechticů i císaře Maxmiliána II.
Arcibiskupství olomouckému obora patřila do 2. světové války. Pak chátrala až do 60. let, kdy ji frenštátští lesníci obnovili a rozšířili. Dnes má rozlohu 440 hektarů. Církev ji získala zpět téměř celou. „Zatím nebyly vydány drobné pozemky o rozloze asi 1,5 hektaru a některé stavby,“ říká vikář Martin David.
