V současnosti je podle ní jednou z nejdůležitějších otázek, kterou by se měla společnost zabývat, ochrana půdy. „Květiny, motýly, či zvířata se snažíme chránit, ale půdu zatím jen málo. Přitom tenká úrodná vrstva, která pokrývá pouhé tři procenta povrchu země, a která nás všechny živí, rychle mizí a degraduje,“ říká Alena Malíková.
Nedávno jste předala funkci ve Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO. Proč jste odtamtud odešla?
Práce ve svazu PRO-BIO se mi zúžila prakticky jen na dotace, na peníze. Rozumím tomu, že je jejich existence nutná, ale není to myšlenka, se kterou bych se ztotožnila. Protože si myslím, že půda, a ta je dnes v hodně špatném stavu, se nenapraví jen pomocí peněz. Je k tomu třeba i rozhodnutí každého zemědělce, každého vlastníka půdy i každého spotřebitele, co mu půda říká, jestli je pro něj důležitá, nebo ne. I když samozřejmě dnes jdou obrovské peníze z rozpočtu Evropské unie do dotací na ekologické zemědělství a agroenvironmentální opatření, jsem trochu skeptická, ačkoliv vím, že zatím není jiná cesta.
Nemáme tady jen zemědělce, ale kromě nich taky čtyři miliony vlastníků půdy, to je obrovské množství lidí, kteří mohou ovlivnit, za jakých podmínek půdu pronajmou, aby se o ni pečovalo kvalitně.
