Paní doktorka mi vysvětlila, že jde o malý a zanedbatelný nález, který většinou po porodu odezní. Když jsem po roce a půl přestala kojit, začalo mi být špatně. Navštívila jsem tedy znovu lékařku a domnívala se, že mi udělá cytologické vyšetření, což se další rok a půl nestalo.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Teprve když jsem jí v ordinaci téměř zkolabovala, konečně viděla, v jak kritickém stavu jsem já i můj nález. Vědomí, že jsem se snažila nic nezanedbat, a nakonec to stejně dopadlo takto, pro mě bylo hodně náročné.
Víra v sebe i druhé
Synovi bylo v té době dva a půl roku. Hodně jsem brečela a přemýšlela, co to se mnou vlastně dělá. Pak jsem si řekla, že se musím sama vnitřně rozhodnout, co vlastně chci, a něco s tím udělat.
Začala jsem si hledat informace a hlavně lékaře, kterému budu věřit. Vyšetření ukázala, že jde o zhoubný nádor děložního čípku ve třetím stadiu. Prožila jsem chvíle, kdy lékaři po přečtení mého nálezu klopili oči a takzvaně nic neslibovali. Já jsem ale potřebovala, aby věřili tomu, co budou dělat. Zásadní zpráva byla, že je nádor izolovaný.
Díky své lékařce jsem oslovila přednostu dnešní Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN, profesora Davida Cibulu, a ten mi nabídl operaci. A řekl zásadní větu: „Je to náročné, ale zvládneme to.“ Poslal mě k profesorce Fischerové na expertní ultrazvukové vyšetření, které také potvrdilo možnost chirurgického zákroku, proto rovnou následovalo předoperační vyšetření. Hodně mě v tu dobu vedla intuice – najednou jsem věděla, co mám dělat, a věřila jsem celému procesu, hlavně panu profesorovi.
Pět věcí, které můžete udělat pro ochranu děložního čípku před rakovinou |
Až na úplném dně
Rozhodla jsem se pro odstranění dělohy, ale při rekonvalescenci nastaly komplikace. Praskl mi močovod, takže jsem měla dva měsíce vývod z ledviny, pak ještě následovala rekonstrukce močovodu. To pro mě bylo skutečné dno, největší šok a krize – protože už jsem byla vnitřně nastavená na to, že vše postupuje kupředu.
Ale osud to někdy prostě vymyslí jinak a já zase nevěděla, co mě bude čekat. Potom už to pro mě bylo takové odpočítávání hadiček, které ze mě trčely a kterých mě lékaři postupně zbavovali.
Je to už devět let a pořád chodím na kontroly, občas se na ně i vnucuju. K mému životu už tento postoj patří, zvykla jsem si na něj a nevyčítám si ho. Ani pan profesor mi ho nevyčítá a nikdy mě neodmítne, vždy mě svědomitě vyšetří. Má absolutní respekt vůči mým obavám a já jsem za to velmi vděčná.
Doma bylo veselo
Největší oporou mi byli rodiče, hlavním vnitřním pohonem syn. Sestra všeho nechala a půl roku se o mě doma starala. Zajišťovala i to, aby doma bylo opravdu veselo. V tomhle období jsme se hodně nasmáli.
To, že o své zkušenosti dnes můžu mluvit – věřím, že jako zdravá žena –, je pro mě velký úspěch. Jsem si vědoma malicherností a hloupostí, jimiž se lidé běžně zaobírají, a už je neřeším. Úspěch není nikdy záležitostí a zásluhou samotného jedince – vždycky za ním stojí kopa lidí. Já jsem takových dobrých bytostí měla kolem sebe naštěstí spoustu.
Prevence není nikdy zbytečnáPři preventivních prohlídkách probíhá vyšetření pro odhalení změn na děložním čípku, a pokud jsou ošetřeny včas, nerozvinou se do nádorového bujení. Ženy ve věku 35 až 45 let mají také nárok na HPV test, který určí případnou přítomnost infekce některým z rizikových typů lidského papilomaviru. Informace o prevenci i o životě s nemocí z úst odborníků i dalších pacientek najdete v Pacientské organizaci VERONICA (www.pacientska-organizace.cz). |
