Emma Franklinová si prošla peklem a nyní je šťastná, že může zase normálně žít.

Emma Franklinová si prošla peklem a nyní je šťastná, že může zase normálně žít. | foto: Koláž iDnes.cz

Od lymské boreliózy po paralýzu. Žena se sedm měsíců nemohla hnout

  • 37
Sedmadvacetiletá Britka Emma Franklinová se potýká se zdravotními problémy už od jedenácti let, kdy pravděpodobně prodělala lymskou boreliózu, o které však nevěděla. Problémy vygradovaly až v dlouhých sedm měsíců strávených na lůžku. Nyní se postupně vrací zpět do normálního života.

Emma začala mít okolo jedenáctého roka života problémy, kterým zprvu nikdo nepřikládal velkou důležitost. Nebyla schopná se soustředit na školu, měla výpadky paměti, problémy se čtením a soustředěním. Ve škole si mysleli, že jde o problémy v rodině a doma zase měli pocit, že je příliš stresovaná školou. Ve třinácti letech byla očkována proti rakovině děložního čípku a její tělo na vakcínu mělo extrémní reakci. Tehdy začaly problémy s únavou. Byla schopná usnout kdekoli a kdykoli během dne.

„V patnácti letech jsem měla tu smůlu, že jsem chytila prasečí chřipku. To už bylo pro moje tělo asi příliš. Ke všem problémům se dostavila i extrémní bolest svalů a celého těla. V sedmnácti jsem navíc měla nehodu na lyžích. Trochu jsem si poranila krk, a to myslím byla ta pomyslná poslední kapka,“ sdělila žena pro server Lovewhatmatters.com.

Od útlého věku se potýkala s problémy, které málokdo dokázal vysvětlit, a to jí způsobovalo velký stres a následkem toho měla i psychické problémy. Myslí si, že právě velký stres pak urychlil průběh nemoci a způsobil to, že se jednoho dne nedokázala už ani sama zvednout z postele a byla paralyzovaná.

„Problém byl, že mi ze začátku nikdo nevěřil, že mi něco je. Navenek jsem vypadala naprosto v pořádku, mysleli si, že si to vymýšlím. Neměla jsem sílu na to, abych si udržela vztah nebo měla přátele. Naštěstí vedle mě stála moje máma, která mě držela nad vodou. Byla to právě ona, kdo mě odvedl k lékaři, který se začal opravdu o můj stav zajímat,“ pokračovala.

Ve dvaceti letech byla kompletně paralyzována. Nezvedla se sama z postele, rodina ji musela koupat, byla připojená na umělou výživu a nevydržela na sobě mít ani oblečení. Bolela ji kůže, nesnesla denní světlo a jakoukoli hudbu.

Nemohla ani mluvit. Lékaři si s ní nejprve nevěděli rady, ale později u ní byla po mnoha testech diagnostikována kromě lymské boreliózy i chronická únava, se kterou se už bude potýkat do konce života.

Nyní už byla schopná najít si i práci, aby se mohla uživit. Pravidelně musí chodit na fyzioterapii a být na sebe velmi opatrná. Hodně se jí však ulevilo, když po letech trápení konečně zjistila, co jí je. Už si myslela, že je blázen. Každému člověku s podobnými problémy doporučuje, aby se nenechal odradit nepříjemnými a neochotnými lékaři, a tak dlouho chodil na testy a hledal správného odborníka, dokud neodhalí příčinu problémů.