No život není fér. Einstein se proslavil nejvíce Speciální a Obecní teorií relativity dohromady známé jako Teorie relativity. Sjednotil fyziku Newtona a Maxwella. Na obdobný objev stále čekáme. Takže bych se na jeho místě zeptal, že když už za tohle nemám "Nobelovku", tak za co jiného bych jí měl dostat? Nobelovu cenu dostal za nějaký "blbý" článek o fotoelektrickém jevu. Nedostali ji ani lidi, kteří tak průlomový objev potvrdili. Navíc za ten fotoelektrický jev by si jí možná více zasloužil Max Planck, protože bez něj by ani Einstein nic nedokázal. V sci-fi žánru populární dilatace času a kontrakce délek je ideově taky od Einsteina, i když mám dojem, že matematický důkaz sám nepočítal, ale svěřil ho lepším matematikům než on sám a vychází z Lorentzových transformací. Je to snadné odvodit, když vím, co má být cílem.

Marie Curie-Skłodowská sklidila úspěch už v té době.

Z televize známe Teorii velkého třesku. Název vznikl tak, že šlo vlastně o zesměšnění teorie o rozpínání vesmíru v podání fyzika (i katolického kněze) Georgese Lemaîtra (z r. 1927). Publikoval ji nezávisle na práci sovětského fyzika z r. 1922 Alexandra Alexandroviče Friedmanna (po dědečkovi Čech - matka za svobodna Vojáčková). Takže je paradoxem, že Hubbleův zákon popsali fyzici před ním a Hubbleovu konstantu objevil Lemaître.

Archimedův šroub znali Egypťané dlouho před Archimedem, nedávné objevy ukazují, že kladky znali Egypťané už v době staveb Velkých pyramid. Pythagorovou větu neobjevil Pythagoras atd. Co s tím?

Ženy jsou rovnoprávné s muži už dlouho a neofeministky musí vyrábět nové problémy, aby je něco živilo.

Nemusíme chodit daleko. Jaroslav Heyrovský, vynikající fyzikální chemik, byl na Nobelovku za chemii nominován celkem 18x! 14x za chemii, 1x za fyziku, 3x za medicínu. Problém byl v tom, že posudek hned na tu první mu žárlivý kolega, jiný fyzikální chemik, totálně zkazil, což se s ním táhlo další dlouhá léta. Nakonec se za něj museli přimluvit A. J. P. Martin (analytický chemik, díky jehož práci dneska máme vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii - jednu ze stěžejních instrumentálních separačních metod) a Ch. V. Raman (objevitel Ramanovy spektroskopie, opět jedné z naprosto stěžejních fyzikálně-chemických metod). Takže Heyrovský nakonec dostal Nobelovku za analytickou chemii, byť sám byl fyzikální chemik, a to o dost později, než by se slušelo.

Polarografie byla totiž jedna z prvních použitelných metod chemické instrumentální analýzy. V tom tkví genialita Heyrovského práce - nejen popsal daný jev, ale sestrojil i přístroj, co analýzu do jisté míry automatizoval, čímž o desítky let předběhl svoji dobu. Přesto na Nobelovu cenu čekal strašně dlouho, a to ještě v mírně jiném odvětví...