To je divne. Ja jsem za kazdou dobre minenou radu vdecna. (Ty spatne minene vytusim.) Ocenuji, ze nekomu na mne zalezi natolik, ze se rozhodne mi poradit.

Ja zasadne neradim. Prijde mi, ze na to nemam zadne pravo, at si kazdy dela, co si sam mysli, ze je pro nej nejlepsi. Protoze nemam rada pausalizovani a obecne se na vse snazim divat z ruznych uhlu, tak je to pro me vlastne skoro nemozne. Nedokazala bych totiz dat jednu radu, protoze bych si predstavovala spoustu dalsich moznych variant. Kdyz se me nekdo zepta, reknu, co si myslim ja a co bych udelala ja, ale rady bych neudelovala. Nastesti ani v okoli nemam takove lidi.

Nejlepší jsou nevyžádané rady (člověk s dotyčným nic neřeší) a pak zklamání, že rady nebyly aplikovány.

Jako "radič" si už taky dávám pozor na pusu. Jen bych nesouhlasil s jednou částí v bodě 5. I když budete mít naprosto stejnou zkušenost, nikdy, vůbec nikdy nemůžete říct: "Vím, jak se cítíš." Nikdy totiž nevíte, jak se ten člověk cítí a jestli na něj stejná situace působí stejně.

docetl jsrm az k tipu 21 a plne se ztotoznuji.