Ty regule si nepamatuji, hlavně kdo nabízí tykání. I když jasně, můžu si to vygooglit, ale z hlavy to nevím.

Znám osm let pána, troufám si ho už nazvat přítelem, je to výborný restauratér, asi nejlepší v ČR. Je mu 61 let. A chováme se k sobě velmi přátelsky, ale furt si vykáme. Možná čekáme, kdo s tím první začne :) A nebo, jestli on si vykat chce, ono to má jisté kouzlo.

Se zdravením je to čím dál horší. Upřímně, již mě rozčiluje to věčné - "naschle". Naše obvykle citované babičky by to zcela jistě komentovaly, trefně lidovým rčením: "Ona by ti snad upadla huba, kdybys pozdravil pořádně". Mnohdy se mi také stává, že v domě jako výrazně starší pozdravím 15-16 letou slečnu "dobrý den" a ona - buď neodpoví vůbec, nebo opáčí jen .. "dobrej".

Někteří lidé by si měli uvědomit, že ani pozdrav "zdravím", není příliš zdvořilá forma pozdravu. Zvláště pak jako - odpověď na již téměř vymizelé "dobré jitro", či "dobré ráno". S údivem sleduji, že i v pozdních večerních hodinách vám lidé

"Trefně lidovým rčením..." Jako kdyby starší lidé automaticky představovaly nějaký vzor morálky, úcty a zdravého rozumu.

Pozdravy "dobrej" nebo "naschle" zdravím ty, u kterých si to můžu dovolit, které už znám a máme dobré vztahy, ale zatím si netykáme. Jako třeba pan domácí, u kterého jsem kdysi bydlel. Pozdravem "dobré jitro", jakkoliv mi to přijde archaické, se někdy zdravím s partnerem. Ostatní zdvořilostní fráze si nechávám na pracovní schůzky nebo jednání a pro lidi, se kterými se vidím poprvé. Něco takového si nemůžu dovolit třeba u pracovního pohovoru.

Chce to jen vycítit situaci, kdy se co má použít.

Tak já často chodím do lesa, na výlety. Potkávám lidi a úplně normálně se pozdravíme. I když se neznáme. A musím říct, že častěji zdraví mladí.

To považuji za normální a slušné :-)

Taky to děláme, pokud to nejsou davy jak z autobusového zájezdu, a jsem moc ráda, že to umí i naše děti.

Dneska pro jistotu už ženy neodpovídají ani na pozdrav. Je to nová móda.

Moje prababicka tedy rikala, ze si mam brat nejen ciste, ale hlavne slusne pradlo. Nicmeneto nebylo kvuli nehode, ale kvuli tomu, ze nikdy nevim, kdy muzu na verejnosti omdlit...

Jak už tu bylo řečeno víckrát, platí: Pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav povinnost. Nebo pokud někam vejdu, pozdravím jako první a slova prosím a děkuji jsou taky základ. A je pravda, že v poslední době jsem za "nashledanou" začla s úsměvem dodávat i "(přeji) hezký den". V obchodě, na poště... nevěřili byste, jak jsou ti lidé mile překvapeni a možnái mírně zaskočeni. Myslím, že to každého aspoň trochu potěšilo; v dnešní době mám pocit, že lidi se na sebe jenom mračí a jsou protivní.

Naprostý souhlas.

Já si zase udělám občas radost třeba tím, že paní ve frontě pochválím šaty, nebo účes.

Myslím to upřímně, ony to mile zaskočeny přijmou a potěší je to. Navíc když pochválí žena ženu, má to úplně jinou váhu.

Babička mě učila, že koho neznám, nemám zdravit, protože by to mohlo být vnímáno jako neslušnost a drzost. No a taky že pozdravit je povinnost, odpovědět na pozdrav pak slušnost. Dál jsem to nečetl, protože jsem měl očividně jinou babičku. No nebo spíše...

Nechápu ty mínusy. Představte si, že jdete po Staromáku v Praze a budete zdravit každého, koho potkáte. A že těch lidí, které neznáte, tam je...

Chlap na veřejnosti nikdy nebrečí. Pokud na veřejnosti brečí mužské pohlaví tak to určitě není chlap ...

Nebyl bych tak přísný. Jak definujete chlapa?

"Muži nebrečí." - To je jedna z nejhorších frází. I chlapi brečí, i na veřejnosti. Je to lidské, přirozené. Samozřejmě se ale nesmí jednat o uplakánka, který roní krokodýlí slzy i kvůli zlomené nožce mravence nebo komára.

Když budou všichni čekat, že je někdo pozdraví jako první a oni jenom odpovědí, tak nebude zdravit nikdo nikoho. Osmnáctiletá slečna bude čekat, že ji pozdraví šedesátiletý muž, dvacetiletý "manažer" bude čekat, že ho pozdraví padesátiletý dělník atd. Divný svět, divné mravy. Pořád nějak nemohu přijít na to, kde je v dnešní době ta pravda a láska, co údajně zvítězila nad lží a nenávistí.

Tak jestli je někdo manažer je úplně fuk. Pořád platí, že mladší zdraví staršího, ne?

Má to samozřejmě výjimky, které např souvisí s povoláním. Když třeba vlezu do krámu, tak samozřejmě zdravím jako první, ačkoli prodavači jsou ve věku mých dětí.

To samé vlastně platí i u toho manažera. Pokud starší zaměstnanec jde za ním, tak se očekává, že pozdraví prvně ten příchozí. Je to vlastně součást oslovení. Pokud jde manažer za zaměstnancem, tak zdraví prvně on.