Pro přestresované, překofeinované lúzry určitě dobrý.

mně jenom vadí že nemáme moře. A období mezi listopadem a dubnem.

Samozřejmě není problém v listopadu vypadnout k moři, v dubnu se vrátit, nebo se tam rovnou přestěhovat, ale manželce se tu zatím líbí. V Praze  nejsou skoro žádná auta, málo lidí, městečko na dlani (proti Bangkoku), exotika, sníh, mráz, rampouchy a podobné sr.čky... Snad jí to přejde.

Dobrý článek. Vtipný, zajímavý, solidně napsaný. Třeba někomu pomůže 

když nevíš, co říct, mlč.

pravda fakt není vždycky dobré řešení.

Ano. Pokud se člověk poctivě zamyslí nad tím, zda opravdu "musí" udělat to všechno, co si sám naložil, tak zjistí, že značnou část nemusí.... Bohužel nám to je často vštěpováno výchovou, já třeba s tím dost bojuju. Mojí mamince je přes sedmdesát, žije sama, štědrý večer tráví s naší rodinou a když začátkem prosince dostala ošklivý zápal plic, její největší starost byla, že "to všechno nestihne do Vánoc" - myšleno mytí oken, praní a žehlení závěsů atd.

já nevím co mají všichni furt s tím úklidem zrovna na vánoce. Skříně proberu na jaře a na podzim když měníme zimní a letní oblečení, jinak normálně vysáváme, vytíráme a utíráme prach celej rok. Okna myju 1x, někdy i 2x do roka - dokud je vidět ven, je to OK. Stejně je to po 3 týdnech zase špinavý a každej měsíc to fakt hrotit nebudu.

Náhodou pěknej pozitivní článek. Podle mě je to přesně o těchto maličkostech které utvářejí náladu a vnímání světa. V cizině je tohle chování běžné ( samozřejmě ne všude ) ale mluvím o těchzemích kde je vysoká kvalita života ( ta se opravdu neměří jen penězi )

Dobrý :) Jenže, bohužel si nemůžu v práci lehnout pod stůl a na pár minut si zdřímnout. I když bych to opravdu uvítala... Po obědě je nejmín produktivní část dne.

Ani vyjít na chvíli před budovu a protáhnout se na sluníčku?

vtipný, pobavila jsem se, ale nevím ... třeba s tím spánkem, když miminko usne - bezva rada, ale co se zbytkem té zvířeny, když odmítá usnout na povel (no vlastně odmítá usnout kdykoliv). jako že bych se nestresovala, spokojeně si schrupla a po probuzení je s úsměvem pochválila za zdařilou přestavbu našeho obydlí ...

Já tedy většinou spím taky, když syn spí po obědě. Není nad to si na hodinku dvě zdřímnout. Bydlíme v garzonce a tak stejně nemůžu nic dělat, neboť by ho sebemenší hluk vzbudil.