Syn šišlal, neříkal s, c, z ale všude š, č, ž (třeba si po telefonu stěžoval babičce, že mu nechceme koupit "houšle" :-))). Já měla za úkol najít dobrého logopeda. Se synem pak vše absolvoval manžel. Syn přestal šišlat snad ve světovém rekordu 3 týdnů cvičení. Pak ale ještě rok pracoval na správné výslovnosti dalších písmen, R, L, Ř a tak. Manžel s ním rok denně cvičil asi 20 minut, kromě jiného se synem absolvoval předškolní přípravu, takže syn v 1. třídě výborně píše, mluví a rychle chápe. Asi jsem se prostě dobře vdala :-)

Vady řeči u předškolních dětí jsou opravdu velké. Jít na besídku MŠ a rozumět jen jednomu dítěti, je zcela běžné. Druhá věc je schopnost se vyjádřit. Děti na druhém stupni ZŠ mají problém dát dohromady 3 věty za sebou, aby jedno z nich bylo souvětí a dohromady to dávalo smysl. Artikulace a soustředění.... to už děti neznají. Natož nějaká dechová cvičení a klesání hlasem na konci věty.

A jak staré děti tedy vlastně běžně tráví čas u počítače? V článku je zmínka, že kolikrát pětileté dítě bravurně počítač ovládá... To je naše čtyřleťanda jediná chudinka, která se nesmí k počítači přiblížit? (V minulosti jsme zkoušeli dovolit jí pár nějakých dětských her, ale neosvědčilo se to. Během pěti minut se dostávala do stavu, že chce ještě tohle a tamto a pak tamto... Byla pak nezvladatelná a vzteklá.) A v TV tedy pravidelně sleduje Kouzelnou školku a Večerníček. Ale stejně ještě neumí správně vyslovovat "r". Na druhou stranu rozesmála na své narozeninové oslavě celou rodinu prostě tím, že k odmítnutí mylného tvrzení jednoho z nás použila slova "kdepak". Myslím, že to má z pohádek.

já si myslím, že je to novinářská licence. obě moje děti mají k notebooku celkem volný přístup, ale o "bravurním ovládání" nelze mluvit ani u toho téměř desetiletého. to je každou chvíli: "mamííííí!"  o mobilu nemluvím. dokázala si ho zablokovat tak, že mi nezbylo než obnovit tovární nastavení

Článok plný hysterického poplachu, dokonalá živná pôda pre úzkostlivé mamičky. Namiesto riadenia sa článkami na onaidnes radím používať svoj vlastný rozum.

Některé pohádky, nechápu ani já

Některé pohádky nemohly být myšleny pro děti.

Počítačové hry nejsou problém. Já jsem si poprvé zahrála když mi bylo asi 

6 a bylo mi úplně jasné, že to není opravdové, jen jako pohádka. Podobně když mi bylo asi 7 náš ajťák ve škole nám ukázal VIRTUáLNí HELMU a pustil Doom. To bylo když jsme měli 1 barevný monitor na celou školu. Byla to švanda.

Možná to v článku je, ale nevšimla jsem si toho.

Problém je, že online a 'živá' komunikace se zásadně liší. Při online komunikaci vidíme jen to,co člověk napíše, v lepším případě řekne. Je velmi těžké poznat, jesli to myslí vážně, žertuje, je uražený atd. Tj je skoro nemožné číst emoce a vědět, že všechno co řekneme může mít důsledky. To hlavně platí při anonymitě her. To jest řeč se třeba rozvíjí, ale komunikace a emocionální inteligence ne.

Potom když jde do školy a chová se stejně, tak máme to, o čem je ten článek.

Neříkám, že by se to mělo zakázat, ale je to na rodičích, aby se ujistili, že dítě je připravené na to, že musí umět fungovat ve společnosti.

Z toho důvodu se začaly na internetových diskuzích používat emotikony (smajlíci), bohužel postupem času se jejich používání stalo zcela masové a ne přímo k účelu, za jakým vznikly.

Kdepak, můžou za to rodiče.

.

Ale hodit to na počítače a televizi je jednodušší 

Děti mluví strašně. Malé i velké. Školní besídka to je přehlídka různých druhů vad řeči. A proč? Protože rodiče na to kašlou, je jim to jedno. Když má dítě vadu, musí chodit individuálně k logopedovi a doma denně cvičit. Žádná kolektivní výuka jednou týdně ve školce mu nepomůže.

A ještě je trendem na češtinu kašlat a už od školky dítě přihlašovat na angličtinu.

Poruchám řeči u dětí se vůbec nedivím. Namísto povídání, zpěvu a básniček slyšíme na pískovištích, ulicích nebo v obchodech jen okřikování a nadávání, event. se nemluví vůbec. Jediným viníkem jsou matky (resp. rodič na RD) 

Vážně v ulicích nebo v obchodech slyšíte jen okřikování a nadávání? Já ne.

Můžou za to hlavně matky, které kašlou na výchovu a nechodí s dětmi na nápravu řeči.

On s ditetem nemuze jit otec?