Dobrý den, po 30letém spokojeném manželství, jsem manželovi přišla na první nevěru. Vztah byl velmi intenzivní, odjížděl s paní na hory, víkendy, psali si přes tisíc sms měsíčně, scházeli se přes den. Odejít z domova nechtěl, paní je vdaná a rozvádět se nechtěla. Celou dobu jsem byla v nějakém útlumu a nevěděla jsem jak reagovat. Po třech měsících manžel zjistil, že je velmi vážně nemocný ( rakovina prostaty), stále se scházeli a udržovali písemný kontakt. Po měsíci manžel přišel s tím, jestli bych mu odpustila, že má pocit, že se na čas zbláznil, ale uvědomil si, že bez nás nemůže žít, všechno to prý je jak zlý sen. S paní prý ukončil veškerý kontakt a vše skončilo. Uvěřila jsem a souhlasila, byla jsem štastná, že nejhorší je za mnou. Manžel podstoupil náročnou operaci, úspěšně se zotavoval a všechno vypadalo zalité sluncem. Pak mě požádal o vytištění dokumentu a já opět zjistila , že si z nemocnice psali až 60sms denně. To mě srazilo na kolena.Od té doby hledám stále nějaké důkazy, že jejich vztah pokračuje.Někdy o tom chci mluvit, což on odmítá a já pak nesmyslně brečím. Manžel nechápe mojí reakci, prý to byli jen otázky kolem zdravotního stavu, on má prý vše v sobě
vyřešené, pani už ho nezajímá a měla bych zapomenout co se stalo, jinak nás zničím oba. On má výčitky svědomí, vidí, že nejsem v pořádku, a já mám strach, že se to může opakovat. Prosím poradte, jak se mám chovat, on se chová jako by se nic nestalo.a mě to nejde. děkuji - otázka upravena poradcem
Ivana