Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Chtěla jsem jen jednu věc - být normální, normálně žít a vrátit se k tomu pěknému, co mezi námi stále bylo, ale překrylo se to pod tíhou života. Občas bylo období, kdy se to zdálo normální, byli jsme i sami na dovolené, někdy zašli do kina nebo do restaurace, ale na 15 akcí s přáteli byla jedna se mnou. Byla jsem pasivní a čekala, až si mě všimne. Z druhého pohledu, kdo se na to má dívat, jak se mu milovaná osoba propadá do nicoty, nevěděl proč to tak je a myslel si, že bych měla změnit způsob života a začít chodit do práce.Zatím to je pro mě představa, která mě děsí, mám pocit, že bych to nezvládla. Nějak jsem se sebrala a uvědomila jsem si svou situaci, co kní vedlo a co vlastně chci. Začala s manželem víc komunikovat a odhalila jsem mu, co se mnou je. Prostě jsem ztratila energii do života, protože mi "došlo palivo". Palivem pro mě byl náš vztah. Přestaly hádky, začal se ke mě chovat hezky a snaží se se mnou víc žít, ale původní kontakty s kamarády mu zůstaly. Já teď bojuju se sebou - otázka upravena poradcem

Zatímco on se věnoval dětem, já jsem doma vařila, žehlila nebo zavařovala. Dopadlo to časem tak, že jsem byla úplně odstavená na druhou kolej. Určitě vinou nás obou. Dělala jsem dál, co jsem dělala a trpěla samotou. Začala jsem upadat do stavu, že jsem enbyla schopna zvládat to, co jsem měla, cítila jsem se špatně a odváděla si myšlenky čtením článků na počítači nebo sledováním televize. Manžel viděl, že se něco děje, ale nechápal to, dával mi prostor, abych se vzpamatovala. Časem jsem toho zvládala čím dál míň - děti a zvířata jsemnikdy nezanedbala, domácnost začala trpět. To vyvolávalo hněv u manžela a já jsem trpěla konflikty, ale roky jsem nedokázala pojmenovat, co se se mnou děje. Manžel se mi začal odcizovat a já trpěla ještě víc. Neskončilo to sice nevěrou, ale komunikace nějak vázla. Spíš jsme oba viděli, že je ten druhý v nepohodě a čekali, co se bude dít. Já jsem chřadla fyzicky i psychicky a manžel začal ventilovat sportovními aktivitami s přáteli. Jeho odchody mě ničily.

Přemýšlím, do jaké rubriky napsat, je to asi víceúrovňové. Možná i docela časté - prožívám krizi osobní i partnerskou. Je mi 43 let, mám dvě odrůstající děti a plně jsem se oddala rodině. Celých 15 let jsem byla doma všem k ruce. Manžel vydělával za oba, ale ne tak, abychom si žili na vysoké noze, ale tak, že na dovolenou u moře to vycházelo. Asi jsme na tom materiálně lépe, než spousta lidí, ale jezdíme "ojetinou" a nekupujeme značkové oblečení....Občas se musel manžel ohánět a někde vzít zakázku navíc, já jsem zase zabezpečovala spoustu věcí prací na zahradě a zpracováváním výpěstků (domácí produkty všeho druhu). Já jsem se realizovala u zvířat, pěstováním a zavařováním a vozila děti do kroužků (jsme z většího města a bydlíme na okraji).Nastalo i období zdravotních potíží u dětí a delší léčby, kdy jsem byla k ruce. Manžel miluje svou rodinu, věnuje se dětem, učil je sportovat v létě i zimě - vypadá to docela jako idylka. Jenže není. Bylo toho na mě moc. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,prosím o radu. S přítelem jsme spolu sedmý rok, mě je 48 jemu 53. Poznala jsem ho rozvedeného, já se rozvedla kvůli němu, bývalý muž byl alkoholik a už jsem to poslední roky nezvládala. S přítelem jsem šťastná. Bydlíme každý ve svém, já ještě se synem maturantem ve městě a přítel v domku na vesnici, ale víkendy jsme spolu. Chci se k němu přistěhovat, ale bude to finančně náročnější na dojíždění. Občas máme hádku, po které se mnou přítel nekomunikuje i několik dní, přestane mi volat (volá jinak denně), když zavolám já tak má málo času. Naposledy to bylo proto, že jsem mu vyčetla, že přišel až dvě hodiny po mně z oslavy, cítila jsem se u něho opuštěná a víkend si chci užít přeci s ním. Na oslavě jsme byli spolu 6 hodin. Na pivo ho pouštím, jen jsem ho požádala ať mi neříká v kolik přijde, nikdy to totiž nedodržel a bylo zle. Vysvětlila jsem mu ať si na pivko jde sám, že se tam nudím a že si radši budu dělat u něho doma své věci. Po poslední hádce mi po týdnu zavolal a řekl, že ho nebavím, že nikam nechci o víkendu moc jezdit na výlety(já ráda jedu, ale nejsem organizátor), že koukám často na tv, spím po obědě atd. Cítím se hodně unavená kvůli hormonálním výkyvům, ale moje vysvětlení ho v podstatě nezajímají.

Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu, co mám dělat a jak se zachovat. Jsem s přítelem skoro dva roky, náš vztah byl do teď naprosto super, nebo aspoň jsem si to myslela já. Jezdili jsem na výlety, sportovali jsme, komunikace bez problému, v posteli bez problému, vše naprosto v pořádku. Není to můj první vztah, ale ze všech ten nejlepší. Avšak poslední měsíc se chová divně, je pořád unavený,v práci přesčasy,svůj sport, který má už dlouho. Když jsme se měli vidět, spíš jsem se ptala já, než on. Nedalo mi to a zeptala se, co se děje, Jeho odpověď byla, že mi to nechtěl říkat, ale že se už netěší, když se máme vidět. Jiná v tom údajně není, já chyby nedělám, prej jsem skvělá a sám neví, co se s ním děje. Ví, že je chyba v něm a neví, jak to vyřešit. Hlavně teď nevím já, co mám dělat, jak se k němu chovat, jestli ho nechat teď chvilku být nebo se snažit se s ním i přesto vidět. A co během toho času, co s ním nejsem dělat? Mám ho hrozně ráda a nechtěla bych, aby to skončilo. Děkuju Vám

Dobrý den,je mi 50,manželce také,jsme spolu 25 let,sdělila mi,že naše manželství krachlo,prý se od začátku cítila sama,máme dvě děti,19 a 8,rozbuškou pro její sdělení o krachu manželství bylo to,že jsem odhalil jeji 5 letou nevěru s kolegou v práci.Také jsem byl kdysi nevěrný a ona to ví, ale o odchodu od rodiny jsem tehdy ani teď NIKDY neuvažoval,ona nechce ukončit několikaletý románek s kolegou (ani nevíte jak mě to bolí), který je ženatý a má také 2 děti.Tvrdí mi teď,že chce být sama s dětmi.Přišel jsem z řešením,že uděláme tlustou čáru (odpustil jsem jí,ona mi ne) a začneme znova.Opravdu ji mám rád.Chci na sobě pracovat a už na sobě pracuji.Ona teď neví,co chce,nechce jít se mnou ani dop poradny,neděla zatím pro záchranu. Asi to chce čas. Vše je několik dní čerstvé. Máme šanci ?

Dobrý deň, prosím Vás o pomoc. S partnerom sme spolu 9 rokov, avšak bývanie riešime až teraz pred pol rokom ma požiadal o ruku, avšak od toho momentu sa začal správať zvláštne, vedela som že ho niečo trápi. Snažila som sa ho rozveseliť ale po toľkých pokusoch som už nevedela a povedala mu ako ma to trápi že mu neviem pomôcť. Sexuálny život je tiež obmedzený, sme spolu len cez víkendy lebo každý pracujeme inde, ale na to všetko čo som mu povedala ako si predstavuje budúcnosť, a že po ňom nič také nechcem len aby ma pozdravil dal pusu keď za ním prídem, sem tam mi povedal že ma ľúbi. Začalo to byť ako stereotyp že síce sme vedľa seba ale každý sám. Na to všetko mi povedal že chce pauzu že chce čas. Je veľmi ťažká povaha, introvert, hanbí sa dať city najavo, ja som aj trošku výbušná, ale už som mu povedala aby nemyslela na mňa ale že je potrebné sa rozprávať inak že mu neviem pomôcť a chcem byť jeho oporou. Teraz mám pocit ako by to malo ísť ku koncu mám z toho strach neviem čo to znamená

Dobry den pani doktorko mam problem s pritelkyni jsme spolu 4 roky mame syna 16 mesicu stareho chtel bych podoknout zijeme v anglii takze nemame tady moc znamych takze jsme porad spolu mi se tady pracovne Dari zacal jsem budovat firmu tudiz jsem byl porad pryc a ji se to nelibilo a jednou jsem prisel na to ze si psala s nejakym klukem celkem vazne mozna flirt to nevim jenom ze dopadlo to takhle ze sem se opil a dal ji facku strasne hodne me to mrzi opravdu moc slibil jsem ze se uz to nebude nikdy opakovat zmenil jsem se be spoustu veci coz ona priznala ale rekla ze je pozde ze mi neveri ze to zkousi a nejde ji to ze se music do vseho nurit tak to dopadlo tak ze ted spime oddelene a ja nevim co delat nemuzu spat nemuzu se na nic sousttedit opravdu ji miluji a nedokazu si predstavit ze budu bez prosim zkuste mi poradit moc vam dekuji

Dobrý den, paní Douchová, zatím jsem od vás odpověď na můj minulý dotaz nedostala, posílala jsem asi 2/1 (nebo jsem ji zde nenašla)? Zítra máme s manželem rozvodové stání, on to inicioval - takže tam půjdu, rozhodně nebudu dělat problémy, přestože mě to nesmírně bolí. A jsem si jistá, že on mě má také rád, a že váhá, zda se rozvést vůbec chce nebo nechce....(včera například řekl, že v pátek se ASI rozvedeme ..atd...atd....) Takže za pár dní budeme rozvedeni, dá se prosím ještě nějak postupovat - jak se prosím chovat, abychom opět mohli být spolu? Připomínám, že se zapletl se vzdálenou příbuznou a nemůže-nechce-není možné to přiznat (např. kvůli dětem, okolí) Já to vím a on šílí, když na to narazíme. Proto o tom ani mluvit nechci - ale on je z toho v háji. Vždy byl on ten, kdo po hádce to potřeboval rozebrat, aby vše zase bylo ok. Moc bych chtěla vše nahodit zpátky, ale nevím jak. Prosím o radu...

Dobrý den paní doktorko,
S přítelem jsme již přes 9 let. Náš vztah nebyl vždy ideální. Několikrát se stalo, že si přítel dopisoval s jinými ženami a nedokázal vysvětlit proč, případně v čem je ve vztahu nespokojen. Několikrát mi přišli i anonymy, že mě podvádí. Nebylo to snadné, ale zvládli jsme to přejít. Nedávno jsme se sestěhovali, a po půl roce jsem zjistila, že si píše s kolegyní z práce. V tu dobu jsme plánovali i svatbu. Hrozně mě to rozhodilo a od té doby se něco změnilo. Další půl rok jsme se snažili krizi nějak zvládnout, ale teď jsme ve fázi, kdy vedle sebe spíš žijeme. Už spolu nic moc nesdílíme, každý máme své zájmy a netoužíme po sobě. Snažila jsem se to řešit, mluvili jsme o tom spolu několikrát, ale vždy je to lepší jen chvíli a po pár dnech je to stejné. Necítím se vůbec milovaná, chtěná a respektovaná. Mám ho pořád moc ráda, ale přijde mi, že mě bere jako samozřejmost a snažím se jen já. Už si začínám říkat, proč jsme vlastně spolu. Nevím co mám dělat.