Velká prsa jako symbol stáří
Podprsenku možná vnímáme jako moderní výmysl. Pravda je ovšem taková, že se její předchůdkyně nosily už ve starověkém Řecku. Třeba Homér ve své Iliadě píše o „vyšívaném pásu“ bohyně Afrodity, který jí sklouzl z ňader. Nešlo tedy o pás v pravém slova smyslu, nýbrž o jakousi braletku. Není to doklad nijak výjimečný. Také mnohá vyobrazení z dob minojské civilizace ze starověké Kréty ukazují ženy v „bikinách“.
Od Řeků tyto oděvy převzali Římané a najdeme je tak i na mozaikách v Pompejích. Na Sicílii ve vile Romana del Casale se nachází slavná „Bikinová mozaika“ spoře oděných žen ze 4. století našeho letopočtu. Římané si příliš nepotrpěli na velká prsa, která byla podle nich atributem starých žen. Jednou z funkcí těchto braletek, které byly vlastně jen kusem látky pevně utaženým kolem těla, bylo ňadra upozadit.
Ve středověku a raném novověku se nosily jednoduché spodní košilky, které žádnou oporu prsům neposkytovaly. Spodní prádlo připomínající podprsenku na čas zmizelo, nebo o jeho existenci aspoň nemáme žádné doklady. Kolem roku 1300 se opět vynořilo.
Od středověku až po začátek 20. století byly primárním spodním prádlem košilky. Korzety se oblékaly až na ně, nikoliv na holé tělo.
Lékař francouzského krále Filipa IV. asi v roce 1315 psal o oděvech, které ženám pomáhají udržovat prsa na svém místě. Nazývá je doslova „prsními pytli“ nebo „košilí s pytli“. Zmínil je také německý kronikář Konrad Stolle v roce 1480, který se o nich ovšem vyjádřil pohrdavě jako o úborech „nemravných“.
Jiný německý kronikář v 15. století zapsal, že podobné oděvy nosí mnoho žen. Podle něj jsou přínosné jak pro ženy, tak i pro muže: „Všichni muži, kteří se na ni podívají, mohou vidět její krásná prsa.“
Jak toto středověké spodní prádlo vypadalo, poodhalil nález čtyř zachovalých „podprsenek“ na hradě Lengberg v Rakousku v roce 2008. Pocházejí z 15. století a původně byly nejspíš přišité k sukním. Kdosi je však odpáral, látku znova použil a „podprsenky“ k radosti archeologů zahodil.
Podle této satirické kresby bylo někdy k řádnému utáhnutí korzetu třeba celé domácnosti.
Světu vládly korzety
Nebyl to jen komfort v pohybu, který lidstvo svedl až ke stvoření podprsenky. Jak ženy, tak v určité době i muži byli nespokojení se svými těly. Hledali proto berličky, jak tělo proměnit k obrazu svému.
V 16. století se takovou berličkou stal korzet, který dodal tělu rovný, noblesní postoj a zdání úzkého pasu a širokých boků. Rané korzety byly tuhé a nekopírovaly skutečný tvar ženského těla, a to ani pas, ani poprsí. Byly vyztužené lamelami ze dřeva, ocelovými pruty a vyplněné vatou.
To se mělo brzy změnit. Anglické loďstvo se vydávalo do všech koutů světa a dováželo všelijaké poklady včetně velrybích kostic. Ty se poprvé do ostrovního království dostaly v roce 1594 a rychle se odtud šířily.
Do požadovaného tvaru se překvapivě poddajné velrybí kostice upravovaly párou nebo teplem. Vznikaly tak korzety, které téměř dokonale přiléhaly k tělu a respektovaly jeho tvary. Nenechme se však mýlit, rozhodně nešlo o nijak pohodlnou záležitost.
Punčochy, podpatky, růžová i korzety. Co kdysi definovalo správného muže |
Na konci 18. století přišlo období prvního uvolnění. S kosticemi se příliš neplýtvalo, upřednostňovány byly přirozené ženské tvary. Korzety se výrazně zkrátily a i při společenských akcích bylo přípustné přijít bez nich. Možná za to může i fakt, že mezi krejčími přibývalo žen, které měly se svým pohlavím větší soucit než pánové.
 Ideál krásy, kvůli kterému se někteří nechali šněrovat do korzetů, existoval i u mužů. Rok 1874 V korzetech trpěli i mužiMálo se ví, že korzety nosili i muži. V 18. a 19. století byly vcelku běžnou záležitostí v armádě, při lovech a náročných pohybových aktivitách. Zajišťovaly tělu oporu, tak trochu jako pásy moderních vzpěračů. Z praktické záležitosti se však stala móda, i když – naštěstí pro muže – jen s omezeným dosahem a trváním. Typickým nositelem korzetu byl v té době anglický dandy, floutek, zakládající si na dokonalém vzhledu. Zánik korzetů v pánské módě souvisí s veřejným výsměchem, kterého se jim v polovině 19. století dostávalo. Pánské trendy se mnohem dřív než ty dámské začaly ubírat cestou přirozenosti. |
Uběhlo pouhých pár dekád a korzety se vrátily zpět do módy, delší a utaženější než kdy dřív. Trvalo téměř sto let, než se z nich dámy dokázaly vymanit. Přitom už v 50. letech 19. století zaznívaly hlasy, že korzety jsou pouze prostředkem mužů, jak udržet ženy v podřízeném postavení. O tom, jak omezovaly pohyb, přijímání potravy, dýchání a utlačovaly orgány, už bylo napsáno mnoho. O to strašnější je představa, že je nosily i těhotné ženy a malé dívky.
Hedvábná podprsenka z 20. let 20. století
Revoluci podpořily dva kapesníky
Na přelomu 19. a 20. století, během bouřlivé revoluce nejen v módě, ale všeobecně v postavení žen, se zrodila moderní podprsenka. Nestalo se tak zčistajasna, jednalo se o výsledek delšího usilování o pohodlnou náhražku korzetu.
Vzniklo hned několik variant, některé z nich si nechali patentovat i muži. Komerční úspěch se však nedostavil. Protopodprsenky byly velice drahé, a tak je nosily jen bohaté, pokrokové a edukované dámy.
Podprsenka jako zlatý hřeb sexy outfitu. Odvážný trend celebrity milují |
Za objevitelku moderní podprsenky bývá pokládána devatenáctiletá Newyorčanka Mary Phelps Jacobsová. V roce 1910 se chystala na ples debutantek a korzet jí vyčuhoval z nízko střižených šatů. S pomocí komorné si tak prsa ovinula dvěma hedvábnými kapesníky, spojenými růžovou stužkou.
Její vynález nezůstal onoho večera bez povšimnutí. Přítomné ženy přímo nadchla volnost pohybu, které se Mary během plesu těšila. Několik podprsenek z kapesníků mladá žena ušila pro svou rodinu a přátele. Pak ji ovšem oslovila neznámá žena, která jí za podprsenku nabídla dolar. To vnuklo Mary myšlenku, že by si na svém výtvoru mohla založit byznys.
O dva roky později si nechala svou verzi patentovat a založila malou továrnu. Jejímu manželovi, psychiatru Richardovi Peabodymu, se však ženino podnikání příliš nezamlouvalo, a přiměl ji patent i továrnu prodat. Koupil je výrobce korzetů. Sláva podprsenky se šířila všemi společenskými vrstvami na americkém i evropském kontinentu.
Byla to však až bída první světové války, která napomohla rozšíření podprsenky na úkor korzetu. Látek i kostic bylo pomálu. Ženy byly nabádány, aby nekupovaly korzety, a kovy použité na jejich výrobu mohly místo toho jít na výrobu zbraní. Toto opatření jen v USA v letech 1917 a 1918 údajně ušetřilo 28 tisíc tun kovu.
4. září 2015 |
Ženy mezitím korzetům odvykly. Za války se musely chopit tradičně mužské práce a do svých podřízených rolí se odmítly vrátit. S podprsenkami se tak rozjel výnosný byznys. Ze zapadlých regálů se přesunuly do výloh.
Neustále se přitom zdokonalovaly, aby padly ňadrům všeho tvaru a velikosti. Z roku 1932 pochází označení písmeny pro velikost košíčků. Ve stejné dekádě vznikly podprsenky z elastických materiálů, s nastavitelnými ramínky i s vycpanými košíčky, tedy předchůdce dnešní „push-upky“.
Ve 40. letech frčely špičaté košíčky.
Podprsenky zase mizejí ze scény
V 50. letech se k jejich výrobě začaly používat umělé materiály, především lycra, díky kterým podprsenky dokonale padly. O pár let později vznikly také minimalistické varianty, z nichž se vyvinuly dnešní sportovní podprsenky.
Teprve 90. léta vynesla podprsenku na módní vrchol. Bohatě zdobené a odvážně střižené kousky začaly nabízet nejen specializované firmy jako Wonderbra, ale také módní návrháři. Na přehlídkových molech je představovaly modelingové superhvězdy jako Naomi Campbellová, Helena Christensenová, Heidi Klumová či Adriana Lima. Největšímu zájmu se v tomto ohledu těšily a dodnes těší přehlídky Victoria’s Secret.
Aktivisté požadují osvobození ženských bradavek. Móda jim vychází vstříc |
V současnosti už podprsenka není jen praktickým a svůdným prvkem, určeným pouze pro oči partnera, ale také plnohodnotným módním kouskem. V posledních letech se začala nosit jako svrchní vrstva. Mnohé ženy od ní naopak ustupují a ňadrům dopřávají volnost. Nejen módymilovnou společností rezonuje kampaň za osvobození bradavek Free the Nipple.
