Není sportovní styl jako sportovní styl.
Po dlouhá léta se říkalo sportovní styl tomu, když lidé chodili v riflích - džínách a tričku a ne v obleku a košili, respektive dámy v šatech a lodičkách. K riflím se pak nosí sportovní obuv. Ale pořád je to v mezích a pokud to zaměstnavateli nevadí, nevidím problém v tom, že tak někdo chodí do práce.
Šílené mi ale přijde to, že v současné době chodí lidé do práce v outdoorovém oblečení, jakoby snad do práce běželi pět kilometrů z horské chalupy a odpo je čekalo to samé zpět. Klidně ať si v takovém oblečení do práce dorazí, ale byla bych pro, když už tak opravdu rádi chodí, aby se v tom zaměstnání převlékali do něčeho méně sportovního. Přijdu na úřad a tam sedí úřednice v outdoorových kalhotách, outdoorovém triku a fleece mikině. Děsný pohled. A když kolegové do práce dorazí na kole a pak v tom smradlavém oblečení pracují, protože odpo zas jedou na kole domů jen proto, "aby se hýbali a něco se sebou po tom sedavém zaměstnání dělali", tak je to taky hnus. Vůbec nejlepší je, když jde žena v sukni, v botech na podpatku s kabelkou přes rameno a k tomu má softshelovou nebo lyžařskou bundu. Byli jsme na tříkrálovém koncertě v kostele, přede mnou šla pak ven paní s dcerou, která tam hrála na violoncello a chválila ji. Paní měla na sobě trekové boty i kalhoty, lyžařskou bundu a na hlavě fleece čepici! Na koncertě v kostele - ve městě!
A když jsme byli na horách, tak v hotelu v Alpách přišli rakušáci na polívku do restaurace a nezybývali se zdržováním s převlíkáním na pokiji, ale rovnou se vyslíkli do podvlíkacího termoprádla a všichni - děti, rodiče i babička tam chodili v tom termoprádle!
Lidé, zamyslete a mějte vkus!!! Pohodlně můžete chodit i v oblečení, které je určené pro městskou modu a v tom, co je určeno k pobytu na horách.
Nikdy jsem si nepotrpěla na podpatky, v šatech chodím nejraději v létě, přes rok v kalhotách, ale nikdy bych do práce nešla v oblečení, které používám na sport...
