Srnka je postižená albinismem, genetickou vadou, kterou způsobuje porucha metabolismu. Kvůli tomu nemá pigment nejen v srsti, ale ani v očích, které v noci proti světlu „svítí“ červeně.
Myslivci potvrzují, že se s albinismem zvěře občas setkávají. „Nejčastější je u spárkaté zvěře, jako jsou srny, daňci a jeleni, ale vyskytuje se třeba i u divočáků, bažantů nebo kachen,“ shrnul jednatel Okresního mysliveckého spolku Olomouc Jiří Zbořil.
Podle něj se srna nemusí obávat ohrožení od jiných zvířat.
„I když jí chybí ochranné zbarvení, v naší přírodě nejsou predátoři, kteří by ji ohrožovali. Může se v klidu pást,“ řekl Zbořil.
Zoologové registrují albinismus i u různých exotických zvířat. „Jsou zaznamenány případy bílých lvů, žiraf, nosorožců, antilop a dalších druhů,“ sdělil Milan Kořínek z olomoucké zoo.
Na rozdíl od českého prostředí je ale třeba bílá antilopa v Africe v nebezpečí na každém kroku. „Ale například lví albín si v divoké přírodě poradí,“ podotkl Kořínek.
Štěpánovská srnka není ohrožená predátory ani vyobcovaná ze stáda a zdánlivě tak není až na světloplachost handicapovaná, určité potíže ji přesto čekají.
„V době páření nebude pro srnce dostatečně atraktivní. To ale nutně neznamená, že zůstane bez potomků,“ nastínil Zbořil.
Měla by být nicméně v bezpečí před lidmi, tedy aspoň těmi pověrčivými. Podle pověry spjaté s patronem myslivců svatým Hubertem totiž platí, že kdo zabije bílého jelena, do roka zemře.
