Stavbou Šantovky II chcete posílit roli lídra v kraji. Co chystáte?
Obsah bude vhodně doplňovat stávající funkce. Bude to o službách, zábavě i multifunkční kulturně-společenské budově, která bude schopná pořádat koncerty, divadla, muzikály – naším cílem je tam mít mimo jiné muzikálovou scénu. Bude to také o gastronomii i službách a zábavě, jež nezbytně do centra města patří. Ale nebude to jen o těchto věcech, chceme tam například stacionář pro tělesně postižené, který v centru chybí. Rádi bychom tam udělali řadu doprovodných funkcí, které nejsou v těchto centrech úplně zvykem.
Například divadlo nebo kinosály jsou už ve stávající Šantovce. Budete je tedy stěhovat?
Určitě budeme některé věci přesouvat, třeba divadlo, a místo dostane jiné využití. Dokonce připravujeme redesign Šantovky, chceme ji oživit, posunout víc k ekologii, zeleni, budeme tam mít střešní zahrady, včely. Snažíme se to posouvat dál, proto bude novou součástí i hotel.
Developerské projekty Richarda Morávka |
Blízkost Šantovky k jádru města bývá kritizována kvůli tomu, že odvedla lidi z ulic do nákupního centra. Jak to vidíte vy?
Nesouhlasím s názorem, že jsme vylidnili centrum města. Objektivně smýšlející lidé vědí, že centrum Olomouce bylo vylidněné už před otevřením Šantovky. V 90. letech byly studie upozorňující na to, abychom nedopustili stavby nákupních center za městy na jejich okraji, protože se vylidní centra a bude potom problém je znovu oživit. Jsem přesvědčený, a máme na to i čísla, že naše stavby i to, že jsme postavili obchodněspolečenské centrum, město oživuje a pomáhá mu.
Jakou formou?
O víkendech chodí po lávce spousta lidí ven do centra, většinou přespolní. Navíc máme i společenskou odpovědnost, takže když je třeba výstava Flora, je automatické, že část parkovacích kapacit poskytujeme zdarma návštěvníkům. Máme asi 1 700 parkovacích míst a to velmi pomáhá fungování centra města.
V Olomouci stojí budovy RCO se 71 metry a BEA se 74 metry. Připravujete Šantovka Tower s podobnou výškou. Kolik takových staveb město unese?
Samozřejmě by bylo lepší, kdyby jich stálo víc. Když se pak podíváte směrem od Šantovky na tu kompozici, začne se to zahušťovat a doplňovat. Věřím tomu, že za dvacet třicet let to bude vypadat úplně jinak. Myslím si, že třeba u Velkomoravské máme prostor pro to postavit nějaké výškové budovy, může jich tam být klidně několik vedle sebe.
Poslední dění kolem Šantovka TowerPlány na stavbu nedávno řešil krajský soud a to kvůli žalobě úřadu veřejného ochránce práv na rozhodnutí o umístění stavby vydané olomouckým magistrátem. Nakonec ji zamítl. Investorovi to nicméně zatím úplnou jistotu nedává, kancelář ombudsmana se totiž ještě může obrátit na Nejvyšší správní soud, a vliv může mít i to, zda zastupitelé po mnoha letech zacelí díru v územním plánu. |
Co podle vás přinese výstavba Šantovka Tower?
Chceme vytvořit ikonickou stavbu, dát městu moderní, kvalitní a nadčasovou architekturu, jež bude obohacením pro Olomouc jako takovou. To je jeden z přínosů. Druhý je, že kromě bytové funkce zvažujeme, že v jednom, možná dvou horních patrech vytvoříme prostor, který bude přístupný všem, kombinace restaurace s galerií nabízející panorama. Pohled na město je krásný. Na březnovém zastupitelstvu ředitel olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu František Chupík prezentoval obrázek panoramatu, šlo o pohled z horního patra hotelu Flora. Což však také znamená, že kdyby ten hotel nestál, takový pohled by nikdo nemohl vidět.
Na tom zastupitelstvu jste vystoupil i vy. Stejně jako památkáři jste argumentoval dětmi, budoucími generacemi, ale každý jste to myslel jinak. Kam pro ně chcete město posunout?
Musí být především k žití, lidé by se měli cítit příjemně a mít kam chodit do zaměstnaní, bavit se, nakupovat. Musíme mít pěkné a příjemné podmínky pro bydlení, pro život. Olomouc je nádherné město, ale s velkým nevyužitým potenciálem. Někdy působí jako Růženka, kterou je třeba políbit a probudit. Já se snažím se svými kolegy na tom pracovat. Není to ale o tom, že vše děláme my, je tu spousta dalších podnikatelů, developerů, stavitelů. Možná jsou naše projekty občas víc vidět, pro novináře jsou třeba kontroverzní, ale já si to nemyslím, a proto se snažíme ty věci posouvat dál.
V březnu jste byl také u krajského soudu, který rozhodoval o žalobě ombudsmana na povolení umístění Šantovka Tower. Řekl jste si, že je teď víc potřeba vaše osobní účast?
Kdo mne zná, ví, že se vždy snažím hledat řešení. V určitém okamžiku, pokud chcete prosazovat nějaké projekty, nemůžete nechat lidi mluvit za vás. Musíte jít s kůží na trh a za ty projekty se prát.
Chtělo se vám?
Někdy je to nepříjemné. Občas to bylo hodně osobní, to mi na tom vadilo nejvíc. A někdy to ze strany našich odpůrců bylo manipulativní, zaznívaly polopravdy. My se řídíme heslem „dělat věci pořádně, nebo vůbec“. Když budeme od začátku dělat nízkonákladový projekt, bude to tak. Jestliže ale chceme vyšší standard a budeme to tak prezentovat, vůbec si neumím představit, že bychom to pak udělali lowcostově. Kdo nás zná, ví, že nám záleží na tom, aby projekty byly promyšlené, nadčasové, aby městu přinášely nějakou přidanou hodnotu. Za některé jsme dostali řadu ocenění, naposledy jsme byli s Envelopa Office Center na druhém místě v rámci administrativních budov v soutěži Best of Realty 2021. Na druhou stranu, když se na ten dům podíváte objektivně, tak kdyby měl o dvě patra víc, vypadal by lépe.
Nová administrativní budova Envelopa Office Center, která stojí na olomoucké třídě Kosmonautů (snímek z doby dokončování v létě 2021).
Výš ale v tom území stavět nelze.
Pohledy na město, o kterých někdo říká, že se mají chránit, už při budovách vysokých 17 metrů nejsou z jihu Olomouce vidět. Stavba mohla být klidně o jedno či dvě patra vyšší, vůbec nic by se nestalo a z hlediska proporcí by vypadala lépe.
Říkal jste, že někdy jsou debaty až příliš osobní. Hraje to pro vás nějakou roli?
Někdo, například pan Helcel (zastupitel za PirSTAN, zakládající člen iniciativy Občané proti Šantovka Tower – pozn. red.), je vnitřně přesvědčený, že Šantovka Tower do města nepatří. Má opačný názor, ale takových lidí si vážím a respektuji to. Pak jsou ale tací, kteří téma podle mne jen zneužili pro své zviditelnění. Potom je potřeba si položit otázku, kdo má jaký program, co za těmi lidmi je ve městě vidět a zda to někdo nepoužil jen jako výtah k moci. A to je celé. Říká se, že jednoduché je bořit a mnohem těžší tvořit. Bohužel vy novináři k tomu občas přispíváte.
Čím?
Když říkáte, že musíte dát slovo všem, aby zpráva byla vyvážená. Jenže pak se často stává, že menšina má v novinách větší hlas než většina, a z mého pohledu se tím ta zpráva stává nevyváženou. S nadsázkou někdy říkám, že kdybychom chtěli stavět podzemní bunkr, snese se na nás kritika, že bude moc hluboký.
Když se teď více ukazujete na veřejnosti, záleží vám na tom, jaký máte obraz?
Každému záleží, aby měl co nejlepší obraz. Ale odpovím jinak – snažím se lidi posuzovat nikoli podle toho, co jsem o nich slyšel, ale jakou mám s nimi reálnou zkušenost. Snažím se lidi spíš spojovat, než je rozdělovat, vždycky hledat řešení a věci posouvat.
Skupina RedstoneDeveloperská společnost Richarda Morávka v loňském roce navýšila vlastní kapitál i hodnotu svých stálých aktiv. Konsolidovaný zisk před zdaněním dle auditovaných čísel za rok 2021 dosáhl 384 milionů korun. Celková aktiva skupiny přesáhla úroveň čtyř miliard korun, přičemž meziročně se navýšila o 850 milionů, což představuje více než 26 procent. Vlastní kapitál se meziročně navýšil rovněž o čtvrtinu na 1,43 miliardy korun. (zdroj: Redstone Real Estate) |
Jak se daří luxusnímu bytovému projektu Šantovka Living?
V první etapě je zhruba sedmdesát bytů a přibližně na tři čtvrtiny už máme podepsanou smlouvu.
Naznačuje nynější zájem, že nakonec postavíte všech dvanáct zamýšlených domů?
Nyní chystáme třetí etapu ze šesti. Během pár týdnů budeme mít hotové kalkulace a pak se rozhodneme, zda ji dáme na trh. Projekt je podle mne úspěšný, byť doba není ve stavebnictví jednoduchá. Na druhou stranu jsem přesvědčený, že jakmile se vyloupnou první dva domy a lidé uvidí, že co prezentujeme, také stavíme, projekt bude mít na olomouckém trhu velmi dobrou pozici. Navíc je to pořád centrum a zástavba není příliš hustá. Chtěli jsme to spíš rozvolnit, dalo se tam postavit výrazně víc bytů, ale bylo by to na úkor kvality bydlení.
Makléři vyčkávají, jak se budou prodeje vyvíjet, říkají, že nastavujete ve městě nový cenový strop.
Často to tak je. Tento bytový projekt je nadstandardní a tomu odpovídají i ceny. Náklady jsou dnes navíc o dost jinde než před dvěma lety.
Spolupracujete s různými architekty, bude mít přesto celé nové území od třídy 17. listopadu po Velkomoravskou designově nějaký společný rukopis?
Myslím si, že nemusí. Teď nechci říkat detaily k rozšíření Šantovky, někdo bude designovat hotel, někdo multifunkční kulturní sál a to se na tom podepíše.
Držíte v rukou nemalou část Olomouce, cítíte zodpovědnost?
Vnímáme to a podle mne i lidé chápou, že k tomu přistupujeme zodpovědně a s pokorou. Snažíme se věci promýšlet i z dlouhodobého hlediska, hledat synergie. Myslím, že věci se mohou a budou doplňovat.
Jak?
Velkomoravská nemusí být jen byty a potenciálně multifunkční hala, ale třeba i biomedicínské centrum, o které se tu dlouhodobě snaží politická reprezentace. Původně zamýšlená lokalita (u Hněvotína – pozn. red.) má problém s územním plánem, část toho tak může klidně být na Velkomoravské. A pokud kolem toho budou byty, vznikne tam občanská vybavenost, škola, školka a tak dále.
Zatím se mluvilo hlavně o bytech.
Když stavíte nějakou část města, musíte přemýšlet nad tím, že tam lidé budou bydlet, chodit do kanceláře či zaměstnání, na jídlo, za zábavou a třeba na procházky. Města musejí být živá, doba monofunkčních čtvrtí je pryč.
Někdy musíte určitou lokalitu opustit, ať chcete, nebo ne.
Nastíníte přibližné ceny plánovaných bytů?
Budou tam různé typy budov, teď je ale velmi předčasné na tohle odpovídat. Máme několik variant využití toho území, které má 17 hektarů. Otázkou je, zdali tam bude multifunkční hala, jež z toho zabere určitou část, totéž platí o biomedicínském centru. Podle toho samozřejmě budeme lokalitu tvořit. Také půjde o výši stavebních nákladů. Nemyslím, že by se ceny dramaticky snížily, spíš budou lehce stagnovat. Nikdo však neví, jak to za rok či dva bude nakonec vypadat.
Mohla by namísto multifunkční arény stát u Velkomoravské pouze menší hala?
Nevylučuji to. Ale projekt by byl nedotažený. Olomouc má nespornou výhodu, že se nepodařilo zrekonstruovat zimní stadion. Když totiž pominu, že je to ostuda města, alespoň se to neudělalo špatně. Pokud by to mělo mít nějaké negativní konsekvence a nebylo by to pořádně, tak je lepší to nedělat vůbec. Třeba v Pardubicích zrekonstruovali zimní stadion za zhruba 800 milionů korun a je to koncepčně nedotažené, neboť to dělali v rámci jednoho staršího objektu, kde měli jistá omezení.
Říkáte, že tohle by se mohlo stát i v Olomouci?
Ano, protože je to tu omezené místem. Obrovský problém je také špatná dopravní dostupnost. Ráno mezi osmou a devátou a odpoledne mezi třetí a čtvrtou je celé okolí jedno velké parkoviště, protože tam jen popojíždíte v autě. Kapacitně to nestíhá a silnice navíc ani nejdou rozšířit. Umím si představit, že si Olomouc zaslouží jiný stánek, a to na výrazně lépe dopravně dostupném místě. Když to uděláte multifunkčně, dáte do toho též zázemí občanské vybavenosti, třeba i hotelovou kapacitu či kancelářskou budovu například nad garáže, takže pak můžete využívat synergii parkování.
Vizualizace navrhované multifunkční haly pro osm tisíc diváků, která by mohla vzniknout v plánované nové čtvrti u olomoucké Velkomoravské ulice.
Jak by vypadal provoz haly?
My bychom se postarali o projektování a už máme pozemek. Běží tam demolice, měly by být do podzimu hotové. Stavbu postavíme, zajistíme financování, ale nejsme schopni utáhnout vše včetně provozu sami, to nejde.
Už několik let investujete i do skladových prostor, které jsou po covidu obzvlášť žádané.
Nějaké skladové kapacity jsme měli v Pardubicích a na okraji Prahy, jen jsme je nestavěli, pouze drželi, spravovali a potom prodali. Říkáme, že jsme multioborový developer, měli bychom tedy být schopni postavit vše – rodinný i bytový dům, obchodní nebo nákupní centrum, ale též administrativní budovu stejně jako logistickou či výrobní halu.
Proč jste si pro logistické a skladovací centrum vybrali Bystrovany kousek od Olomouce?
Jsme tu doma, projekt byl nějakou dobu na trhu, my jsme se ho ujali a upravili ho. Byla tam větší zastavitelná plocha, my ji snížili, aby to bylo modernější a více multifunkční – ano, rád to slovo používám – a začali jsme to uskutečňovat.
Když se projekt v minulosti objevil, lidé z okolí měli obavy, že se jim zhorší kvalita bydlení. Teď je v místě vidět val – má zabránit hlučnosti a prašnosti?
Postavili jsme ho, abychom v prvé řadě zabránili jakýmkoli obavám. Zazelení se, plus stavíme páteřní infrastrukturu. Myslím, že jen doplníme prostor mezi skladem Lidlu a Feronou na straně, která pokračuje až k Makru.
Na Hané je stavba na polích citlivé téma, nečelili jste kritice?
Ne, ale je potřeba říct, že my jsme ten projekt i se všemi povoleními už takto koupili. Pouze jsme ho upravovali ve prospěch té lokality.
Dlouho měla vaše firma v pronájmu olomoucké tržiště, nakonec se vám ale nepodařilo u města prosadit žádný váš návrh na proměnu té lokality a do soutěže na další roky už jste se nepřihlásili. Proč jste se tak rozhodli?
Někdy musíte určitou lokalitu opustit, ať chcete, nebo ne. Nám bylo ve finále jedno, kdo se toho ujme, jen jsme chtěli, aby to někdo dotvořil, neboť jsme to považovali za důležité území a spojnici mezi starým a novým centrem, mezi historickou částí města a tou novou, jež navazuje na naši lávku u Šantovky. Je to poměrně intenzivní pěší koridor, hodně se změnila i průchodnost Dolního náměstí po straně do Šantovky. Mimo jiné je to i parkováním v ní.
Pohled na městskou tržnici v centru Olomouce.
Takže se z toho stalo nové městské korzo?
Je to tak. Území tržnice je teď ostuda, najali jsme proto tvůrce územního plánu, pana architekta Kynčla, a ten nachystal studii, se kterou jsme se prezentovali. Jaké bylo jeho překvapení, když se dozvěděl, že je to prý v rozporu s územním plánem. Město potom vypsalo nějaké podmínky a ty nebyly pro soukromý sektor přijatelné.
Podobná soutěž se chystá na letní kino, to by vás nezajímalo?
Ne.
Většina vašich developerských projektů je v Olomouci a okolí. Chcete zůstat v regionu?
Dostáváme obrovskou spoustu nabídek, ale snažíme se to velmi selektovat, nemůžeme dělat všechno. Rozhodli jsme se, že budeme aktivní především v Olomouci a okolí, to je naše doména, záleží nám na tom. Pak ještě pracujeme na projektech v Pardubicích a už nemáme momentálně ambici růst někam jinam.
Jste členem Sdružení olomouckých architektů a stavitelů, které před dvěma lety vzniklo, aby se vložilo do debaty o podobě města. Jak se mu daří?
Díky činnosti některých členů je sdružení vidět a slyšet. Není to ale jednonázorový proud, což je samozřejmě dobře. Teď jsme, troufám si říct, partnerem městu na odbornější úrovni. Jsou u nás zastoupeni architekti, developeři, investoři. Současně jsem na zastupitelstvu v březnu slíbil, že se pokusíme připravit konferenci na téma urbanismus a územní plánování, soužití historické a moderní architektury, regulace výškové hladiny a podobně. Přijedou významní architekti a urbanisté. Chtěli bychom rozpoutat debatu, abychom slyšeli i názory jiných lidí. Myslím si, že pro rozvoj města je to důležité, protože mnohdy je to o tom, že nějaký úřad z Prahy nadiktuje výškovou regulaci a v podstatě pro to ani nemá relevantní argumenty. Nejsme jediní, kteří se tomu brání, dokonce se dala dohromady iniciativa City Deal bojující s tímto problémem.
Myslíte se státními regulacemi?
Někdo lidově řečeno od stolu v Praze řekne, že tady bude maximálně 23 metrů, aby něco nebylo narušeno. Ale kdyby se podíval, zjistí, že už při 17 metrech to stejně není vidět, takže je to vlastně jedno.
Tramvajová trať kolem Šantovky byla ukázková spolupráce soukromého sektoru a samosprávy.
Kdyby se po komunálních volbách výrazněji změnilo vedení radnice a dostalo se tam víc vašich kritiků, jak byste to vnímal?
Neobávám se toho, budu pokračovat dál ve svých záměrech. Olomouc potřebuje silného lídra, vizi. Jeden ze zdejších politiků kdysi prohlásil, že nás nepovažuje za nepřátele, ale za partnery. Myslím, že každé vedení města potřebuje soukromý sektor a partnery pro rozvoj. Přijde mi vlastně úsměvné, že řadu lidí ani neznám, ale z jejich strany je to někdy velmi osobní. Mám jednu velkou výhodu – nemám Facebook ani žádné jiné sociální sítě, takže jimi nejsem zatížen. Myslím, že Facebook je jeden z morů naší doby. Každopádně jsem připraven se bavit o našich projektech s kýmkoli.
Přijde mi, že kritika spíš než na vás či vaše projekty míří hlavně na z laického pohledu přílišnou vstřícnost samosprávy nebo úřadů. Opakovaně se například zmiňuje smlouva o spolupráci mezi vaší společností a městem.
Myslím, že všichni chceme Olomouc rozvíjet, přece nám záleží, jaké tu budou firmy a zaměstnavatelé, zda bude město bohatnout, či chudnout, jestli se zastaví investice, jež kolem města jedou. Vše je to mozaika z drobných střípků a kamínků. Lidé by si místo zbytečných půtek a bojů měli umět sednout k jednomu stolu a začít se o věcech bavit. Věřím, že dřív nebo později to pochopí i ti, pro něž jsme „nedůstojní partneři“, a začnou přemýšlet, zda neexistuje společná řeč, jak město rozvíjet. Klidně můžeme mít na výšku staveb úplně jiný názor, ale přece to není jen o ní. Jde o budoucnost našeho města.
Tématem byla i tramvajová trať kolem Šantovky.
Co se týče výtek k tramvaji k obchodnímu centru, zastávám názor, jenž je v urbanismu ve světě běžný, a sice že prvně máte v nějakém území, kde nic moc není, protáhnout páteřní infrastrukturu a pak tam začít stavět. Švýcarské nábřeží se zastavělo novými bytovými domy, my stavíme naproti a dál na jihu vznikají další rezidenční projekty. Zkuste si představit, že napřed postavíte domy a teprve potom tamtudy povedete tramvaje. Všechny by obtěžovala dlouhodobá stavební činnost. Tehdy to v Olomouci byla ukázková spolupráce soukromého sektoru a samosprávy. Museli jsme postavit spodní stavbu, na ní vznikla část trati, pak jsme dodělali horní stavbu. Byla to velká koordinace činností a nákladově to město postavilo za výrazně nižší peníze, než původně předpokládalo. To už nikdo neříká.
K tomu právě vznikla v roce 2010 smlouva o spolupráci, ve které se město zavazuje nebránit vašim záměrům.
My jsme ale řekli, že se lze bavit o ukončení té smlouvy. Nebyla ani z naší hlavy, ani od města, přišli s ní Švýcaři, kteří chtěli mít jistotu, že budou investovat do projektu, který se uskuteční. Smlouva měla ošetřit, co přijde, když nebudeme schopni stavět. Lidé to možná nevnímají, ale tramvaje jezdí po střeše dvoupatrových garáží. Takže když po nás někdo chce závazek, že uskutečníme svou část stavby, chtěli jsme mít jistotu, že druhá strana nám nebude házet klacky pod nohy. To je přece logické.
Ano, ale když se pak jednalo o stavbě Šantovka Tower, používali jste tu smlouvu k nátlaku na město.
Měli jsme zastavovací studii, jež prošla radou a tehdy nikdo nic nenamítal. Když si to vezmete časově, téma se zvedlo před komunálními volbami v roce 2014. Do té doby to nikomu nevadilo. Ať si to každý přebere.
Aktualizovaná vizualizace podoby plánovaného více než sedmdesátimetrového olomouckého mrakodrapu Šantovka Tower. Jeho stavba ostře rozděluje obyvatele města.
Kde to máte jako olomoucký patriot ve městě rád?
Určitě mám rád centrum a také lokality, kde se podílíme na jejich zkrášlení, dostavění, dotvoření. Obecně ve mně Olomouc rezonuje jakýkoli sport, ať už je to Sigma, Mora, volejbal, nebo basketbal. Jsem pyšný a hrdý Olomoučan.
Když zmiňujete sport, jste vidět jako partneři některých klubů.
Snažíme se podporovat většinu olomouckých sportů. Někde je to vidět víc, jinde méně. Nemůžeme pomáhat všem, ale začali jsme zejména v době, kdy přišel covid, protože jsme věděli, že sporty budou ve složité ekonomické situaci. Vzhledem k tomu, že tu podnikáme a vytváříme nějakou přidanou hodnotu, myslím, že je to v podstatě naše povinnost vracet část zpátky.
V Olomouci hodně stavíte na místech, kde už něco bylo, ať už jde o areál staré továrny, či vojenské opravárenské závody. Naplňuje vás ten proces proměny?
Baví mě to, ale určitě to není one-man show, vždy jde o týmovou práci. Člověk má kolem sebe spoustu chytrých a úžasných lidí a je to zajímavá práce v tom připravovat lokalitu, vytvářet vizi, často o tom s kolegy a architekty debatujeme. Vymýšlíme ten nejlepší koncept, který by tam podle nás mohl být.
Jak vybíráte architekty?
V pozitivním slova smyslu je střídáme. Určitě by nebylo hezké, kdyby celou část města tvořil jeden člověk, bylo by to příliš fádní a možná i moc unifikované. Snažíme se věci zkrášlovat a dotvářet tím, že tam pouštíme různé architekty. Každý z nich má talent na různé věci, takže pracujeme s lidmi na základě vlastní zkušenosti, doporučení, jejich referencí a hodně jde o vzájemné porozumění, chemii. Vůbec však nemám problém obklopit se lidmi, kteří jsou chytřejší než já a jsou špičkovými odborníky. Pouze se snažím je vést a dávat tomu směr.
