S projektem kamenů zmizelých přišel v Prostějově zdejší spolek Hanácký Jeruzalém. Ačkoliv se město běžně neptá, v tomto případě se dotazovalo majitelů přilehlých nemovitostí, zda s umístěním desítky kamenů souhlasí. Většina neměla nic proti, až na jednoho.
„Dokud nebudou dány do pořádku restituční věci, tak s tím nesouhlasím. Je to před mým domem. Město ho prodalo, i když tam byl restituční nárok a žaloba,“ prohlašuje většinový vlastník domu poblíž centra města Jiří Strouhal a hodlá se soudit.
„Já ani sdružení, které dům původně kupovalo, jsme o tom nevěděli. Já jsem pak zaplatil za celý dům, ale nyní mám jenom jeho část. Dokud se to nevyřeší, tak s tím nebudu souhlasit,“ dodal.
Radnice uvedla, že ze spisu, který je v této chvíli k dispozici, nelze jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, zda město při prodeji domu v roce 1999 o probíhajícím restitučním soudním sporu kupující informovalo, či nikoliv. Dům tehdy od města kupovalo sdružení nájemníků.
Paradoxní pak je v celém případu skutečnost, že spolumajitelé domu, kteří se po více než dvaceti letech soudních tahanic nyní dočkali restituce, jsou potomci původních majitelů z doby holokaustu. Harel Yori a Medved Athalia z Izraele po nedávném soudním verdiktu vlastní každý jednu osminu nemovitosti.
Památka na holčičku snad nemůže vadit, doufá spolek
Kameny zmizelých za oběti holokaustu jsou už ve stovkách evropských a více než čtyřicítce českých měst. Dlažební kostky s mosazným povrchem jsou uložené do běžné pouliční dlažby a připomínají osudy lidí, které nacisté deportovali a zavraždili v koncentračních táborech.
Ve většině případů jde o Židy, kameny s jejich jmény bývají před domy, ve kterých bydleli. Předseda spolku Hanácký Jeruzalém Michal Šmucr nemá z celého dění kolem prostějovského kamenu radost.
„Požádali jsme město o souhlas s umístěním kamenů a jako spolek vůbec nechceme vstupovat do schvalovacího procesu, který se týká chodníku v majetku města. Chceme tam umístit kámen věnovaný tříleté holčice, která byla s maminkou transportována a pak zavražděna v Osvětimi. Věřím v moudrost představitelů města a všech zúčastněných, že kámen na památku malé holčičky nemůže snad nikomu vadit,“ doufá předseda spolku Šmucr.
Umístění kamenu nakonec vedení prostějovské radnice odsouhlasilo. „Spolek Hanácký Jeruzalém předložil i vyjádření památkové péče, která nemá připomínky,“ potvrdil vedoucí odboru správy a údržby majetku města Libor Vojtek.
Dívka byla i s matkou zavražděna v Osvětimi
Tříletá Esther Friedmannová se narodila 11. července 1941. Před transportem žila s maminkou Hannou v domě Abrahama Schussheima v někdejší Radetzkygasse, dnes Partyzánská ulice číslo 19 v Prostějově.
Esther se svou maminkou podobně jako další prostějovští Židé odjely nejdříve na shromaždiště do Olomouce a odtud transportem AAg 808 dne 30. června 1942 do Terezína. Poslední záznam o obou je ze dne 16. května 1944 z Osvětimi, kde byly zavražděny. V koncentračním táboře Terezín a v Osvětimi zemřelo nebo bylo zavražděno celkem pět lidí z domu v Partyzánské ulici.
Spolek Hanácký Jeruzalém chce v Prostějově v průběhu roku 2019 umístit celkem deset kamenů zmizelých.
„Vybrat z více než 1 200 obětí, z nichž více než stovka byly děti do patnácti let, byl velmi složitý úkol. Kromě členek rodiny Brennerovy z Křížkovského ulice a pana Jindřicha Mayera jsme vybrali hlavně děti,“ vysvětlil předseda spolku Šmucr. Náklady pokryli sponzoři a zbytek zaplatí spolek.
V souvislosti se stolpersteiny, jak se kameny také nazývají, se v Prostějově objevily problémy i v minulosti. Radnice se obávala, kdo je zaplatí a jak bude zajištěna bezpečnost chodců.
Spolek Hanácký Jeruzalém proto oslovil několik měst. Olomouc, Kolín, Jihlava, Třebíč, Kutná Hora a Horažďovice odpověděly, že stolpersteiny nikde nepředstavují sebemenší problém a ještě nikdy se kvůli nim nikdo nezranil. Spolek zároveň prostějovskou radnici ujistil, že instalace kamenů ji nebude stát ani korunu. V projektu připomínání obětí holokaustu chce spolek pokračovat i v budoucnu.
