V Prostějově bylo před druhou světovou válkou silné židovské ghetto, v minulosti dokonce druhé největší na Moravě. Nacistické řádění však přežil jen zlomek.
„Právě z vlakového nádraží se na přelomu června a července roku 1942 nedobrovolně vydalo na cestu bez návratu přes 1 200 lidí z Prostějova a okolí. Drtivá většina z nich byla kvůli svému židovskému původu povražděna. Domů se vrátila ani ne stovka osob,“ shrnul Michal Šmucr, předseda spolku Hanácký Jeruzalém.
Ten v pátek pamětní desku odhalil mimo jiné za účasti izraelského velvyslance či zástupců ambasád ze Spojených států a Německa. Myšlenka umístit na budově nádraží vzpomínku, vznikla loni.
„Uvědomili jsme si, že více než tisícovku našich někdejších spoluobčanů, kteří se stali obětmi největší genocidy dvacátého století, dodnes v Prostějově na veřejně přístupném místě prakticky nic nepřipomíná,“ vysvětlil Šmucr.
Většinu lidí nacisté zplynovali nebo postříleli
Prostějovské Židy nacisté spolu s dalšími ze střední Moravy zařadili do čtyř transportů do Terezína. Odtud Židé putovali do Malého Trostince, dalších táborů v Polsku nebo do Běloruska k městu Baranoviči. Zde byli povraždění buď plynem z projíždějících speciálně upravených nákladních automobilů, nebo postřílení jednotkami SS.
„Lidé, kteří přežili, byli většinou rozhodnuti vystěhovat se do Palestiny. Nejdříve se vraceli domů v naději, že se zde setkají s ostatními členy svých rodin,“ nastínila historička Muzea a galerie v Prostějově Marie Dokoupilová.
„Někteří odjížděli hned, jiní až v letech 1948 a 1949 poté, co v Československu převzali moc komunisti. Do Prostějova se po skončení války ze čtyř olomouckých transportů z roku 1942 vrátilo pouze 84 lidí,“ dodala.
Podle seznamu uloženého ve Státním okresním archivu v Prostějově do terezínských transportů v létě roku 1942 nastoupilo v první fázi 1 230 osob. V tomto soupisu však chybí Židé ze smíšených rodin, osoby zatčené před oficiálními transporty nebo Židé, kteří byli z Prostějova odsunuti později.
Na prostějovském židovském hřbitově v Brněnské ulici je od roku 1950 pamětní deska se jmény obětí rasové perzekuce, které zahynuly během druhé světové války. Je zde 1 227 jmen zemřelých v letech 1939 až 1945 a 39 jmen padlých v první světové válce. Nejsou zde ovšem osobní data a některá jména rovněž chybí.
Uvažovala jsem o sebevraždě, vzpomínala pamětnice
„Když se v roce 1945 vrátila do Prostějova hrstka několika desítek lidí z téměř dvoutisícové židovské obce, byla jsem strašně nešťastná a uvažovala o sebevraždě. Těžko a smutno mi bylo po celý život. Co mne udržovalo při životě, byla naděje být normálním národem ve své staré zemi,“ svěřila se jedna z přeživších Maud Beerová, která se po válce odstěhovala do Tel Avivu.
Další z několika posledních pamětníků, sedmaosmdesátiletý Pavel Fried, ve své řeči poukázal na to, že k holocaustu přispěli i lidé, kteří pomáhali napsat protižidovské zákony, zavést zákazy, zbavit Židy škol, zaměstnání a majetku, zorganizovat transporty a postavit koncentrační tábory.
„Nikdo z těchto lidí přímo nevraždil, ale každý byl součástí procedury, a proto nese mikroskopickou vinu. Příčinou byla nevšímavost a nečinnost okolí. I dnes se proto každý musí ptát, zda to, co dělá, je správné a v souladu s jeho svědomím,“ apeloval Fried.
Spolek Hanácký Jeruzalém nyní připravuje také dlouhodobý projekt, ve kterém jde o ukládání takzvaných Stolpersteinů – Kamenů zmizelých – do chodníků. Prostějovská radnice nedávno povolila uložení prvních pěti kamenů v Křížkovského ulici. Kameny s iniciálami zavražděných lidí se dávají například do míst, kde tyto oběti v té době žily.