Nehybná lidská tvář s knírem a stovkami sledujících očí, které vyplňují každý milimetr papíru. Je z nich cítit napětí, strach, úzkost. Oči jsou všude, pozorují vás, až z toho běhá mráz po zádech. Takové jsou kresby tužkou Edmunda Monsiela, který se v Polsku za druhé světové války skrýval před nacisty na půdě domu svého bratra. Autora nakonec jeho obsese zcela pohltila, izoloval se, trpěl autismem a halucinacemi.
I na tomto příběhu lze ilustrovat, co je art brut – umění neškolených tvůrců vyrůstající z jejich vnitřního pnutí, nutkání vyjádřit se.
Často se jedná o lidi s psychickými problémy nebo žijícími na okraji společnosti. Právě jejich umění představuje na nejucelenější přehlídce, kterou kdy mohli návštěvníci v České republice vidět, Muzeum umění Olomouc.
Na výstavě Přístavy neklidu mapující art brut v Polsku jsou k vidění na dvě stovky obrazů, kreseb i trojrozměrných předmětů od tří desítek autorů z období od první poloviny 20. století až po současnost.
Tvoří jen sami pro sebe
„Art brut, v českém překladu syrové či surové umění, se odlišuje od lidového umění propojeného s řemeslnou dovedností nebo naivního umění zachycujícího a často zkrášlujícího či idylizujícího okolní svět. Autoři z oblasti art brut čerpají ze svého nitra, mají svůj vnitřní vesmír, jehož vize přenášejí do soch a obrazů,“ vysvětluje kurátorka výstavy Šárka Belšíková.
„Netvoří kvůli prezentování, ale z vnitřního přetlaku pouze pro svou vlastní potřebu,“ dodává.
Reprezentativní výběr děl muzeum představuje díky zápůjčkám z významných veřejných i soukromých sbírek, jako jsou Slezské muzeum v Katovicích, Nadace Lue Lu / Brut Now v Poznani či sbírky Leszka Macaka z Krakova a Andrzeje Kwasiborského z Płocku.
Řada nesrovnalostí a svědci nic moc. Když se vezme smrt Ježíše jako vražda |
Právě soukromí sběratelé a objevitelé odstartovali v Polsku podobně jako u nás v 70. letech minulého století zájem o tento druh tvorby.
„Za pozornost stojí především sbírka krakovského právníka Lezska Macaka, který díla nejen sbíral, ale také o ně soustavně pečoval a materiálně pomáhal tvůrcům, tedy lidem ,na okraji’, společensky diskvalifikovaným, ale s velkým tvůrčím potenciálem,“ popisuje spoluautorka výstavy Anežka Šimková.
Dílo domácí autorky zazářilo v Benátkách
Devadesátá léta pak přinesla v Česku i v Polsku novou společenskou situaci a možnost mezinárodní spolupráce. Nastoupila nová generace sběratelů a teoretiků, kteří usilují o přiblížení art brut širšímu publiku a prezentují tento fenomén i v zahraničí. Díky nim se surové umění postupně stává součástí předních světových sbírek a expozic.
„Přelomovou událostí bylo zařazení výběru těchto děl a imaginativní tvorby z celého světa do hlavní výstavy 55. Benátského bienále v roce 2013, v níž zazářilo dílo české Anny Zemánkové,“ připomíná Šimková.
Dalším významným světovým předělem bylo podle ní zařazení daru souboru sběratele art brut Bruno Dechampa do sbírek Centre Georges Pompidou v roce 2021.
Muzeum cílí na mladé, v komiksu je návrším provede cestovatel v čase |
„Pařížské muzeum pro něj vyčlenilo ve stálé expozici moderního a současného umění samostatný prostor, kde jsou zastoupeny i české autorky Adéla Ducháčová, Vlasta Kodríková, Slávka Lelková a další,“ vyjmenovává Šimková.
Centre Pompidou si také vytyčilo odborné bádání v rámci art brut jako jeden ze svých dlouhodobých projektů.
Olomouc hraje v tomto kontextu významnou roli v tuzemsku. Již od 70. let se v tamním Divadle hudby konaly malé výstavy tvůrců, později přiřazovaných k art brut. První velkou historickou sondou v České republice byla v roce 2008 výstava Art brut v českých zemích – Mediumici, solitéři, psychotici, připravená ve spolupráci s Alenou Nádvorníkovou.
Arcidiecézní muzeum v Olomouci otevírá, sen generací architektů se naplnil |
„Současná výstava polského art brut na tento úspěšný start navazuje. Projekt, který naplňuje program Středoevropského fóra, se uskutečnil také díky dlouholetým kontaktům Anežky Šimkové s polskými sběrateli a odborníky v této specifické oblasti umění,“ podotýká Belšíková.
Expozice Přístavy neklidu potrvá v Muzeu umění Olomouc do 25. února 2024.
