Zásluhu na tom, že se nestala další tragédie, měl mimo jiné Evin trenér a učitel tělocviku z průmyslovky Miloslav Svatoň, jenž den po sebeupálení Jana Zajíce, od kterého uplynulo 55 let, odjel do Prahy pro studenty Dášu Adámkovou a Jana Nykla, kteří Zajíce doprovázeli.
Strávili den v psychiatrické léčebně, kam je ukryl redaktor Lidových novin Vlado Príkazský, aby je ochránil před vyšetřováním.
Na zpáteční cestě předala dvojice kantorovi Zajícův dopis pro Vavrečkovou, jeho kamarádku.
„Bál jsem se další tragédie, ale zároveň jsem nechtěl porušit listovní tajemství,“ vylíčil už dříve pro MF DNES.
Vstávej, jedu se upálit, pojedeš se mnou, řekl Zajíc spolužáku Nyklovi |
Zašel tedy za svým přítelem, který trénoval Evu v gymnastickém oddílu. Ten se nerozmýšlel.
„Co blbneš, jde o život. Ten dopis musíme otevřít, řekl mi,“ popsal Svatoň.
Úschovna v Praze
Ukázalo se, že dopis obsahoval prohlášení k občanům a také výzvu k upálení včetně informace, že v úschovně na Hlavním nádraží jsou v kufru potřebné věci.
„Namaž se (myšleno hořlavou pastou na parkety – pozn. red.) a udělej to u muzea,“ vyzýval Zajíc Evu, která měla svůj čin podniknout 8. března 1969.
„Dopis jsme jí nepředali. Nikdo už nechtěl, aby došlo k další tragédii,“ nastínil Svatoň.
Měla strach a potřebovala si s někým promluvit
Události pak nabraly rychlý spád s cílem Evu Vavrečkovou zachránit. O výzvě k upálení se dozvěděl zástupce ředitele gymnázia a pozdější první porevoluční starosta Šumperka Ctirad Medlík, který se jako sportovec znal s Eviným trenérem.
Medlík neváhal a okamžitě oslovil svou sestru, psychiatričku Blanku Pálkovou. Nebylo totiž zřejmé, zda a jak Zajíc s Vavrečkovou vše probíral osobně a do jaké míry tedy byla v ohrožení.
„Já jsem se k této záležitosti dostala tak, že mě bratr za vedení gymnázia požádal o urgentní vyšetření studentky,“ vzpomíná nyní dvaadevadesátiletá lékařka, která vyšetření dívky provedla.
„Řešili jsme její akutní stav, protože byla ve velké depresi,“ přiblížila pro MF DNES psychiatrička, jež dodnes neví zcela jistě, jestli už studentka někomu něco slíbila.
„Žila ale mezi mladými, kteří měli na věci kolem okupace velmi radikální názory. Já jsem v té době už byla matkou dvou dětí a vím, jak to emotivně prožívali,“ podotýká Pálková.
Setkání se studentkou si stále vybavuje. „Byla uplakaná, šlo vidět, že tu situaci nezvládá a neví si s ní rady. Bála se, měla strach z řešení toho všeho,“ popisuje dramatické chvíle.
Ano nebo ne?
„Bylo vidět, jak se to v ní pere, jestli ano, nebo ne, ale obávala se svého osudu. Bála se to přijmout,“ líčí Pálková, podle níž byla dívka nicméně otevřená.
„Potřebovala to ze sebe dostat ven. Myslím si, že se dobrá věc podařila.“
S rodiči Evy o vyšetření nikdy nemluvila, nikomu se neposílala žádná zpráva.
„Bylo to velmi konspirativní. Kromě mě o tom věděl jen můj bratr. Dokonce i Evina třídní se o tom dozvěděla až po roce 1989,“ upozorňuje lékařka.
Eva Vavrečková dnes žije v Kanadě a dramatické události roku 1969 jsou pro ni uzavřená záležitost, takže se o nich podle Jana Nykla nechce bavit.
Před časem se spolu totiž setkali, ovšem nakonec probírali pouze běžné dění ve svých životech.
Památku Jana Zajíce nově připomíná lavička Jan Zajíc byl studentem šumperské průmyslové školy, před níž odhalili jeho lavičku. Navrhla ji absolventka Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy Šumperk Veronika Vaňková (uprostřed). Odhalením lavičky Jana Zajíce vyvrcholily včera v Šumperku pietní akce k uctění památky vítkovského rodáka a studenta šumperské střední průmyslové školy, který se 25. února 1969 upálil na protest proti postupující normalizaci a prohlubující se rezignaci společnosti. Lavičku navrhli a vytvořili studenti místních středních škol. Lavička bude kolemjdoucím připomínat osud studenta Zajíce u VOŠ a SPŠ Šumperk. Umístěna je u pamětní desky s jeho bustou z dílny sochaře Olbrama Zoubka. Lavička vznikla podle návrhu Veroniky Vaňkové, absolventky školy, v níž studoval i Zajíc. Vyrobili ji studenti Střední školy řemesel. „Podle zadání mělo jít o symbol k výročí upálení Jana Zajíce. Napadla mne lavička v souvislosti s ohořelým dřevem. Z jedné strany je opálená plamenem a je na ní tabulka ve tvaru římské dvojky symbolizující pochodeň číslo dva. Mám z toho pěkný pocit, i z toho, že se na výrobu spojily dvě školy,“ shrnula autorka díla. Odhalení lavičky včera provázela zdravice od prezidenta Petra Pavla a jeho manželky Evy. Vedení města ocenilo spolupráci obou středních škol a zapojení studentů. Osud Jana Zajíce ukazuje rovněž výstava v šumperském Vlastivědném muzeu, jež prostřednictvím osobních dokumentů a předmětů připomíná jeho osobnost a okolnosti činu, jímž chtěl vyburcovat společnost k boji proti útlaku a diktatuře, uvedli zástupci muzea. Expozice potrvá do 17. března. Zajíc se polil hořlavinou a zapálil v průchodu domu na Václavském náměstí v Praze, svým zraněním ještě týž den podlehl. Jeho čin byl ovlivněn událostmi kolem upálení Jana Palacha ze 16. ledna téhož roku, účastnil se totiž jeho pohřbu a připojil se i k protestní hladovce pod rampou Národního muzea. Podle Zajícova tehdejšího učitele z šumperské průmyslovky Miloslava Svatoně měla na události vliv i blízkost kasáren u školy, neboť vojáci na studenty doráželi a vznikala spousta konfliktů. Již dříve popsal, že když se upálil Jan Palach, škola vyvěsila černou vlajku, vojáci ji však chtěli strhnout. (ČTK) |
17. ledna 2019 |
