Do Základní školy praktické v Komenského ulici v Prostějově chodí letos o šest dětí méně než o rok dřív. Stejně tam ubylo žáků minulý rok a podobně také předloni. Je to proto, že děti s lehkým mentálním postižením, pro které jsou praktické školy určeny, se postupně zařazují mezi vrstevníky v běžných třídách.
To, že by ze školy hromadně odešli všichni žáci, protože se podle novelizovaného zákona od září naplno rozjela tzv. inkluze, se nestalo. „Inkluze začala fungovat už dávno. Kdo chtěl odejít, udělal to už dřív,“ poznamenal zástupce ředitele školy Tomáš Jachník.
Přehled o tom, kolik dětí se znevýhodněním v regionu využilo možnost společného vzdělávání a přešlo na běžné školy, zatím neexistuje. Statistiky nemají městští ani krajští úředníci.
„Měli jsme v plánu dotazovat se na našich školách v průběhu září, ale už na poradě ředitelů na konci srpna žádný z nich nereagoval tak, že by v rámci inkluze zaznamenali zvýšený počet přecházejících žáků,“ popsala Hana Fantová, vedoucí odboru školství olomouckého magistrátu, pod který spadají běžné základní školy.
Ty praktické a speciální zřizuje kraj. Ani tam ale nikdo masové přesuny nepozoroval. „Myslím, že v rámci inkluze odešli pouze jedinci. Kdyby se přesouvaly davy dětí, ředitelé by nás o tom informovali,“ řekl vedoucí odboru školství krajského úřadu Miroslav Gajdůšek.
Inkluze zaručuje podporu všem dětem se speciálními potřebami
O čem tedy inkluze je? Novela školského zákona, která platí od 1. září, zaručuje podporu všem dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.
Nově je podpora odstupňovaná a konkrétní natolik, aby bylo možné každému žákovi ušít na míru to, co s ohledem na své potíže – ale také nadání – potřebuje. Podpořit by jej měli umět učitelé na jakémkoli typu i stupni škol.
Revoluční je zákon především ve financování této podpory. „Stát teď člení finanční prostředky nejen podle druhů znevýhodnění, ale především podle jednotlivých druhů podpůrných opatření. Dosud se tyto věci platily z přiděleného rozpočtu, někdy i na úkor běžných peněz, které putovaly do škol. Je dobře, že se to změnilo,“ vítá novelu zákona Gajdůšek.
Stát dosud neuměl zaplatit třeba učitele, který se dětem s handicapem věnoval po vyučování. Zmatek byl také ve financování asistentů pedagoga. Kvůli jejich platům často nezbývalo na odměny pro ostatní učitele. Nově stát garantuje podpůrná opatření a peníze na ně také žákům sociálně znevýhodněným, tedy dětem cizinců nebo z chudých rodin.
Vedení škol: Chybí informace a vysvětlení, co se změnilo
Na školách ale zatím nic nefunguje podle šablon. Mnozí ředitelé si stěžují, že nemají dost informací.
„Pokud jde o finance, nikdo nám zatím nevysvětlil, co přesně se změnilo. Pořád dostáváme jeden balík peněz. Neumím rozklíčovat, kolik prostředků je tam na podpůrná opatření,“ uvedla ředitelka ZŠ Bystrovany Vlasta Dorazilová.
Do této malé školy kousek za Olomoucí chodí 60 dětí, mezi nimi i vozíčkář, dítě se zrakovým postižením a také žák se sluchovým handicapem, který má navíc ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou – pozn. red.). „Žádné z těchto dětí nepřestoupilo ze speciální školy,“ podotkla Dorazilová.
Omezování činnosti speciálních škol po oficiálním zavedení inkluze kraj nechystá. „Rodiče o ně stále mají zájem. Nedomnívám se, že bychom v blízké budoucnosti měli řešit omezování jejich služeb,“ poznamenal Miroslav Gajdůšek.
To, že ani ze speciálních škol se děti nestěhují ve velkém, potvrzují na škole pro sluchově postižené v Olomouci.
„Ze základní školy nám neodešel nikdo. Mateřskou školu přestaly navštěvovat tři děti, kterým se zde do loňského školního roku dostávalo speciálně pedagogické péče. Tyto děti sem docházely třikrát týdně, zbylé dny pak navštěvovaly běžnou školku, což je u nás dlouhodobě zavedená praxe. Když zjistíme, že u dítěte je integrace možná a je to dobré pro jeho vývoj, tak tomu pomáháme,“ popsal zástupce ředitelky Václav Voják.
Škola naopak pozoruje spíš opačný trend – hlavně na její základní školu se obracejí rodiče dětí, u nichž se začlenění do škol hlavního vzdělávacího proudu nedaří.
Na rozjetí nového systému mají školy dva roky
Na to, aby najely na nový systém podpůrných opatření, mají školy dva roky. Během tohoto období musejí všechny děti se znevýhodněním projít novým vyšetřením ve speciálněpedagogickém centru či pedagogickopsychologické poradně.
Některé školy ale nechtějí čekat a tlačí na to, aby zprávy z poraden měly co nejdříve. V centrech se proto připravují na nápor práce.
„Spousta ředitelů má pocit, že když budeme vyšetřovat podle nových pravidel, dostanou se k většímu množství podpůrných opatření, a tím také k větším částkám peněz,“ řekl Lubomír Schneider, ředitel Pedagogickopsychologické poradny a Speciálně pedagogického centra Olomouckého kraje.
Poradny v jednotlivých městech posílily o další odborníky, podle Schneidera to však stačit nebude.
„Kvůli náročným elektronickým dotazníkům, komplikovanosti postupů a papírování odhadujeme nárůst práce o 40 procent. Počet pracovníků se ale díky příspěvku ministerstva školství mohl zvýšit jen o necelých 10 procent. Dá se předpokládat, že v zákonem stanoveném termínu nebudeme schopni obsloužit všechny požadavky,“ obává se.
