Vítězem pomyslného souboje se stal Jágr, který jeden gól dal a na další nahrál. Výraznou měrou tak pomohl svému týmu k vítězství 3:1.
Také byl na ledě mnohem víc vidět a od trenéra dostal o dost víc prostoru. Na rozdíl od Pálffyho třeba nastupoval v každé přesilovce. Nutno podotknout, že v utkání nade všemi vyčníval. Když dostal puk, měla slovenská obrana pohotovost. Jenže i tak ho jen těžko zastavovala.
Jágr hýřil pohybem, dřel, vymýšlel chytré přihrávky i střílel. Byl k nezastavení. "Ale bylo to těžší, než jsem čekal," přiznal po zápase.
JE MŮJ! Tomáš Kaberle (vlevo) a Žigmund Pálffy při souboji o puk. (17. února 2010)
Často na něm viseli dva hráči, o kotouč ho nepřipravil nikdo. Jeho vrchol přišel na konci 38. minuty, kdy dostal perfektní přihrávku od Červenky, od modré udělal pár rychlých temp a prostřelil brankáře Haláka mezi nohama. Díky němu šlo Česko do vedení 2:1.
Cestu za vítězstvím navíc usnadnil dvě vteřiny před koncem druhé třetiny, kdy šikovně vrátil puk do brankoviště a Plekanec zvýšil na rozdíl dvou gólů.
Pálffy, který nemá ve slovenské extralize konkurenci, tolik výrazný nebyl. Jako rozený střelec vyčkával na přesnou přihrávku, aby mohl udeřit. Dočkal se jenom jednou, hned v úvodu utkání za stavu 0:0. Chytře si najel mezi beky na modrou a žádal Cháru o puk.
Následovala kolmá nahrávka a slovenský bard už pádil na Vokouna. Jenže ten jeho kličku do bekhendu skvěle vykryl. Možná že i tohle byl jeden ze zlomových momentů.
