Muzika sílí. Diváci se zvedají ze sedaček a tančí se na povel cvičitelky na nedávný hit Call me maybe.
U schodiště, kde hopsá pandí olympijský maskot Bing Dwen Dwen, se tlačí zájemci. Chtějí si ho aspoň vyfotit. Ke kulaté postavičce se kvůli protiepidemickým opatřením nemůžou víc přiblížit.
Mezitím velký rozruch vyvolá virtuální hříčka, kdy v přestávkovém programu jednoho z fanoušků zabere kamera. Na velkoplošných obrazovkách ho obklíčí vyskakující pandičky, které má šťastlivec imaginárně pobít rukama.
Oblíbená a po světě rozšířená „kiss cam“, při níž se mají políbit dva (ne)náhodní diváci sedící vedle sebe? Zapomeňte. V Pekingu se ve zpřístupněných sektorech dodržuje vzorový rozestup „obsedadlo“. Polibkům brání respirátory.
I bez líbací hry se diváci náramně baví. Navíc je asi příjemnější pobývat ve vyhřáté aréně než mrznout třeba při večerních biatlonových závodech, kde diváci na hlavní tribuně ustavičně mávají nafasovanými vlaječkami nehledě na dění na trati či střelnici.
ČÍNSKÝ ZÁPISNÍK: Jak jsme se sem vlastně dostali? Proč nejsme v Norsku?![]() |
Pořadatelé čínských her se přítomností diváků pokouší umazat sterilní covidové prostředí, které účastníci her a fandové u obrazovek pozorovali při loňských letních hrách v Tokiu.
Trumfnout Japonce? To se v Číně cení.
Burácí jen trenér. Tribuny mlčí
Po zahájení her u zahraničních žurnalistů ale dál přetrvávají nejasnosti, kdo vlastně čínská zápolení z tribun sleduje a jak výběr publika ovlivňuje komunistický režim.
„Pořadatelé museli překonat spoustu překážek, aby vpustili diváky na hry,“ odpovídá neurčitě na dotazy médií mluvčí pekingského organizačního výboru Jen Ťia-žung.
Je alespoň zřejmé, že diváci musí být občany hostitelské země nebo minimálně rezidenty. Musí podstoupit minimálně dvojí testování a po návštěvě sportoviště „týden monitorovat zdravotní stav“.
ČÍNSKÝ ZÁPISNÍK: O zjevení ztracené tenistky a úžasném počinu pana prezidenta![]() |
Předseda lékařské olympijské expertní komise Brian McCloskey k tomu říká: „Naší snahou je vytvořit prostředí s minimálním rizikem přenosu viru.“
Podivnost olympiády ale stoupá k maximu. Ten pocit jen umocňuje, když vás autobusy po pekingských sportovištích převáží po silnicích, které jsou obehnané vysokými železnými ploty.
Ale to se dostáváme trochu jinam, zůstaňme u fandění.
Hokejový zápas Česko - Švýcarsko |
Třeba na hokejové mače do patnáctitisícového Národního stadionu v Pekingu může dorazit zhruba tisícovka diváků.
Trošičku hlučněji se chovají jen při zápase, v němž nastupuje domácí výběr s houfem naturalizovaných plejerů. Ozývá se jekot, když se Číňané s pukem dostávají blíž americkému brankovišti.
ČÍNSKÝ ZÁPISNÍK: Mají sportovci na olympiádě bojovat za Tibet a Ujgury?![]() |
Jinak ale hokejem zjevně nepolíbení fandové mlčí. Při posledním českém vystoupení se nejhlučnějším prvkem zápasu suverénně stává asistent trenéra Pešána Jaroslav Špaček.
Poměrně přesně slyšíte jeho pokyny i nadávky. „Atmosféra bude tichá i dál,“ tuší hlasitý valibuk Špaček. „Hráči jsou s tím srovnaní, znají to z vlastních soutěží. A my jsme si na to už zvykli na mistrovství světa, že jsme ze střídačky slyšet.“