Čínský deník Global Times ji v propagandisticky laděném článku představil jako Češku očarovanou pořadatelskou dokonalostí a pohoršenou politickými tlaky z vlasti.
Opačný tábor v ní naopak vidí jednu z mnoha ubohých postaviček, které tajtrlíkují na kolosální estrádě organizované tyranským režimem a nezastanou se týraných Ujgurů či drancovaného Tibetu.
ČÍNSKÝ ZÁPISNÍK: Jak jsme se sem vlastně dostali? Proč nejsme v Norsku? |
Rád bych se sportovců aspoň trochu zastal. Kdyby si směli vybrat, mnozí by patrně raději letěli na hry do jiného města. Jenže Mezinárodní olympijský výbor se jich neptal a ze zištných důvodů je prostě přiklepl čínské metropoli.
Jistě, nabízela se varianta, aby se dámy a pánové své životní příležitosti vzdali na protest proti porušování lidských práv v nejlidnatější zemi světa a akci bojkotovali.
Nebo aspoň v jejím průběhu vystoupili a odsoudili činy čínských komunistů. Případně tam daleko na východě přinejmenším NIC nechválili a nepodlézali tak vládě jedné zlovolné strany.
Jenže nežádali bychom od lyžařů, bruslařů či hokejistů příliš? Vážně by mravokárci volající po hrdosti a statečnosti jiných sami oželeli naprosto výjimečnou pracovní příležitost kvůli vyššímu principu?
Rozptylovali by se krutým osudem vzdálených národů právě před státnicemi, koncertem či vystoupením na prestižní konferenci, na něž se léta připravovali? Nebo by riskovali trable na cizím území?
Reprezentanti na olympiády jezdí prodávat dřinu, kterou vložili do vybrušování svého talentu. Své mise berou tuze vážně. Jsou ponořeni do dění, soustředí se, aby následně na sněhu či ledu předvedli to nejlepší, co v nich vězí.
Řada z nich se o zahraniční politiku příliš nezajímá, stejně jako většina jejich vrstevníků. Neutvořili si názor. Nepředstírají uvědomělost.
Nebylo by náhodou kontraproduktivní, kdyby se oháněli hesly, o jejichž významu nemají páru?
ČÍNSKÝ ZÁPISNÍK: O zjevení ztracené tenistky a úžasném počinu pana prezidenta |
Lidskoprávní organizace Human Rights Watch je ostatně předem varovala, aby případné protesty přednesli až po návratu z Číny.
„Odpovím vám v bezpečí v Česku, chci si nechat svou akreditaci,“ pravil taky Tomáš Pacina, kouč hokejistek, přímo v Pekingu na otázku na dění v zákulisí.
Kouč Pacina: Zákulisí her? Odpovím až doma v bezpečí. Chci si nechat akreditaci |
Politické projevy na hrách zakazují též zásady MOV, na něž se na lednové tiskovce docela výhrůžně odvolal Jang Šu, jeden ze šéfů organizačního výboru.
„Je krajně znepokojující ta představa, že by měl sportovec aplikovat autocenzuru, protože mu hrozí trest,“ píše se na stránce ESPN.com. „Jenže tohle je jen jedna z mnoha podivných skutečností na této olympiádě.“
Je správné brojit a bojovat proti násilí a šikaně nevinných, proti potlačování svobody projevu. Jen se mi nezdá, že by k ušlechtilým slovům a činům měl kdokoliv být tlačen. Nebo být osočován za nečinnost.
Zvlášť nachází-li se v situaci, v jaké se letos - nikoliv vlastní vinou - ocitli olympionici.
