Riiber je trojnásobným králem Světového poháru.
Taky čtyřnásobným mistrem světa.
A v Pekingu rovněž mužem, který měl nehoráznou smůlu. Víc než týden strávil kvůli pozitivním testům na covid v izolaci.
Riiber měl negativní test na koronavirus, doufá v olympijskou šanci |
Přišel o závod na středním můstku, ale i tak mohl z čínských her odjíždět spokojený. Ba co spokojený, nadšený!
Stačilo, kdyby nezazmatkoval.
Do běhu totiž vyrážel s nadějným náskokem, jenže o většinu z něj přišel už zhruba po dvou kilometrech. Na stadionu totiž zabloudil, vjel do špatného koridoru a musel se vracet.
Skupina ho zezadu rychle dojela a on se v ní sice dalších šest kilometrů držel, ale dva kilometry před cílem vyčerpaný odpadl a zlomený projel cílem jako osmý.
Podobný příběh prožil i Tomáš Portyk, byť nejel o medaili, jen klesl z 23. příčky na 27.
„Nevím, co bych k tomu řekl, prostě moje chyba. Už jsem se viděl v cíli, až se ohřeju, protože mi už byla hrozná zima. Moc jsem neřešil, která bije,“ líčil.
Místo aby pokračoval do posledního okruhu, zamířil do cíle.
„Myslel jsem si, že už to mám za sebou a pak jsem se najednou otočil, že jedu špatně. Ale slyšel jsem, že se to nestalo jenom mně, tak aspoň v tom nejsem sám,“ povídal.
Podobný okamžik během své kariéry nezažil.
O to horší pochopitelně je, že to přišlo zrovna na olympiádě. Zkrat se stal prostě proto, že byl Portyk vyčerpaný. Ze závodění, z mrazu, už toho na něj bylo dost.
„Ale i tak mi to přijde směšné. Jasně, jestli jsem skončil pětadvacátý nebo sedmadvacátý nehraje takovou roli. Horší by bylo, kdybych jel o pódium,“ povídal.
Tak jako Riiber, který si mohl svůj pekingský pobyt přece jen zpříjemnit. Místo toho bude na čínskou olympiádu vzpomínat velmi hořce.
Portyk vůbec prožil dost nepovedený den.
Nevyšel mu už zkušební skok před závodem, kdy byl nejhorší z Čechů. V tom soutěžním sice doletěl o 20 metrů dál, ale i tak z toho pro výtečného letce byla až 22. příčka po skoku.
„Už od rána jsem cítil, že to nebyl můj den. Nemohl jsem se zkoncentrovat, nebyl jsem v tom závodě hlavně psychicky. Ve zkušebním skoku jsem byl rozložený, ten závodní jsem trochu zpozdil,“ popisoval.
Do desetikilometrového běhu tak vyrážel ve skupině s Ondřejem Pažoutem a Janem Vytrvalem.
Pomoct si ale na trati nebylo jak.
„Já se to snažil rozjet tak, abych měl v konci nějaké síly, což se mi myslím podařilo,“ vyprávěl.
Drtivý norský finiš pro zlato a stříbro. Osmnáctý byl mezi sdruženáři Vytrval |
I přes velkou chybu se udržel mezi nejlepší třicítkou, což vzhledem k tomu, že během léta a podzimu víceméně čtyři měsíce netrénoval kvůli únavě organismu, stále bere jako úspěch.
„Jelikož nemám z léta natrénováno, musel jsem hodně šetřit síly. Bude to znít asi hloupě, ale po tom létě a podzimu můžu být asi spokojený,“ má jasno.