Slováci před semifinále: víra v odvetu, vlažný trénink a promluva kouče

Jejich výhru nad Spojenými státy americkými - jediným týmem, který v základní skupině neztratil ani bod - čekal málokdo. Role outsidera jim připadne i v pátečním semifinále proti Finsku (od 5:10 SEČ). Slovenští hokejisté mají před sebou další těžkou zkoušku. Aby mohli zabojovat o olympijské zlato, potřebují porazit dost možná největšího favorita turnaje. Tým, proti němuž na velkých akcích neuspěli už osmnáct let.

Poslední slovenské vítězství nad severskou hokejovou velmocí se datuje na 28. dubna roku 2004. Oba celky se tehdy potkaly v základní skupině světového šampionátu, který se konal v České republice. 

Finsko - Slovensko

Utkání sledujeme od 5:10 SEČ podrobně

Utkání hrané v Ostravě skončilo výsledkem 5:2. Dvěma góly se blýskli hvězdní útočníci Marián Gáborík a Miroslav Šatan, současný prezident slovenského hokejového svazu a generální manažer reprezentace. 

Od té doby Finové uspěli ve všech deseti vzájemných střetnutích na mistrovství světa a také v obou duelech pod pěti kruhy. 

Před dvanácti lety ovládli ve Vancouveru souboj o bronz (5:3). Minulý čtvrtek na ledě dominovali a vyhráli jednoznačně 6:2. 

Opět předvedli jednoduchý, ale zároveň účelný hokej s pevnou obranou,  obdivuhodným klidem a jistotou v zakončení. Využili dvě přesilovky, v nichž si zatím drží vysokou úspěšnost 36,36 %. 

Hattrickem se navíc blýskl Sakari Manninen, se šesti body druhý nejproduktivnější hráč dosavadního průběhu turnaje. 

Nutno ovšem podotknout, že svěřenci Craiga Ramsayho soupeři výrazně usnadnili práci individuálními chybami. 

„Pokazili jsme si to sami. Ale každým zápasem se zlepšujeme. Věřím, že na ně budeme připraveni lépe než před týdnem,“ řekl pro web olympic.sk Peter Cehlárik, autor vítězného nájezdu proti Američanům. 

Rituál a euforie jako v Naganu. Slovenské nervy a boj o hokejové medaile

V podobném duchu hovořil i kapitán Marek Hrivík, který gólem v čase 59:16 poslal středeční čtvrtfinále do prodloužení. 

„Půjde o jiný zápas, teď jsme daleko sehranější. Musíme nastoupit se zdravým sebevědomím, soustředit se od první minuty a nechat na ledě všechno.“

Oba budou znovu patřit k největším zbraním slovenské reprezentace. Už v minulé sezoně váleli bok po boku v dresu švédského Leksandu a formu si přenesli i na světový šampionát v Rize. 

Do turnaje v Pekingu nastoupili v lajně s Tomášem Jurčem, vzájemná spolupráce ale nefungovala podle představ. Změna k lepšímu přišla až poté, co k nim realizační tým posunul Samuela Takáče. 

Právě tahoun Slovanu Bratislava chyběl kvůli drobným zdravotním obtížím na čtvrtečním tréninku, ale semifinále by jej nemělo minout. To samé platí i pro třineckého Miloše Romana. 

Vzhledem k náročnému programu strávili hráči na ledě zhruba třicet minut. Asistent trenéra Andrej Podkonický v rozhovoru pro agenturu TASR přiznal, že jejich nasazení nebylo optimální. 

„Bylo to trochu vlažnější. Trénink jsme sice zkrátili, ale kluci k tomu i tak musí nějak přistoupit. Musí jim to alespoň něco dát.“ 

Slovo si údajně musel vzít i hlavní kouč Ramsay: „Řekl, že ještě není konec. Sice jsme už teď došli daleko, ale nechceme se tím uspokojit. Dostal do hráčů, že mohou porazit každého.“

Olympijská senzace. Nový Hossa. Velký slovenský talent válí jako ďas

Ač budou Finové jasným favoritem, Slováky požene touha po velkém úspěchu, který se jim už dlouho vyhýbá. Na cenný kov z velké akce čekají od roku 2012, kdy získali pod vedením Vladimíra Vůjtka stříbro z mistrovství světa. 

„Nechceme si to připouštět, držíme se při zemi. Nelétáme v oblacích, protože zatím není důvod slavit,“ prohlásil Jurčo, bývalý hráč Detroitu, Chicaga či Edmontonu. 

„Hrajeme týmově, vytvořili jsme skvělé mužstvo. I proti Američanům jsme ukázali, že kolektiv je víc než jednotlivci. Navíc máme výborného brankáře. Pokud zopakujeme výkon ze čtvrtfinále, můžeme dosáhnout toho, co si všichni přejeme,“ dodal.