Nejprve pátou trefou v páté partii na olympiádě postrčil Slovensko do vedení 1:0.
V čase 59:16 ve skrumáži zblízka sledoval, jak kapitán Marek Hrivík vyrovnává na 2:2.
A nakonec se stal jedním ze zakládajících členů jásajícího hloučku po vítězných nájezdech. Výsledek 3:2 znamenal postup do semifinále proti Finsku. „Měli jsme sen, že bychom mohli dojít daleko. A teď se nám ten sen plní, což je něco neskutečného,“ říkal forvard s číslem 20 na dresu. „Všechno jsem prožíval hodně silně. Po Hrivově gólu jsem skákal snad tři metry do výšky.“
Čtvrtfinále zahájí Slováci proti Američanům, Kanaďané na závěr vyzvou Švédy |
Cestou z ledu se na chodbě zastavil u několika televizních kamer, u rozhlasových i píšících reportérů. Zatímco už všichni jeho parťáci dávno shazovali výstroj v kabině, on měl pořád na hlavě naraženou přilbu s košíkem. Opíral se o zábradlí, odpovídal na podobné otázky, přičemž přecházel ze slovenštiny do angličtiny a zpět.
Chlapec s tělem statného drvoštěpa (192 cm, 99 kg) se stal senzací turnaje. Překonal současného svazového šéfa Mira Šatana coby nejmladší slovenský hokejista na olympiádě. Prostřílel se na špičku tabulky kanonýrů. Ochotně se fotil s místními dobrovolnicemi.
Poutá pozornost fanoušků i odborníků v Pekingu, ve vlasti i v Severní Americe, kam patrně už v následující sezoně zamíří. V červencovém draftu do NHL se zařadí k nejžádanějším talentům. Znalci už se nyní přou, jestli se stane pětkou, trojkou, nebo snad jedničkou?
„Je jedno, kolikátý půjdu. Hlavně ať přivezeme domů medaili,“ tvrdil ve středu v euforii.
Svou pověst si v mezinárodní konkurenci na úzkém kluzišti v čínském hlavním městě každopádně zdárně leští. Nejde ho přehlédnout.
Jako tanečník se vykroutí s pukem z rohu. Oklame beka narážečkou o brankovou konstrukci. Taky ve vlastním pásmu kotouč pod tlakem neodhodí – podrží ho a s přehledem rozehraje. Díky dlouhým pažím je nebezpečný při napadání. Nepanikaří, nelétá po hřišti jako janek, pohybuje se s rozvahou.
„Udělal na mě dojem vším, co předvádí. Má báječnou figuru, rychlé nohy a skvělé ruce,“ řekl Craig Ramsay, kouč Slováků. „Doufali jsme, že tady dá jeden gól. Jenže on skóroval skoro v každém mači.“
Rituál a euforie jako v Naganu. Slovenské nervy a boj o hokejové medaile |
Ramsay stále víc sází na křídlo, jež postavou i uměním připomíná Jaromíra Jágra nebo taky Mariána Hossu, k němuž kdysi vzhlíželo.
„Já jako Jágr? Blbost,“ tvrdí skromně. „Vždyť on je v padesáti pořád někde jinde než já v sedmnácti.“
Určitou podobnost však zapřít nemůže. Na olympiádě se nejvíc zviditelňuje zakončením. Jeho zásah proti Američanům byl prostě krásný. Stylově švihl holí a pověsil puk do horního růžku. Video letělo po Twitteru a fanoušci jednotlivých týmů NHL se předháněli v přáních, aby „Slafko“ zamířil právě k nim.
Není vyloučené, že se jeho představení v Pekingu bude připomínat, až se stane hvězdou NHL. Teď se soustředí na živé snění pod pěti kruhy: „Dostal jsem se do pohody. Cítím se trochu sebevědomější, ale věřím, že toho můžu předvést ještě víc. Pokusím se využít každou šanci ve prospěch tohoto týmu. Ať jsou na nás fanoušci hrdí.“