„Vím, že na finále nemám ani v nejmenším šanci, i kdybych cvičila své plné sestavy. Natož teď,“ říká Holasová. Zlomená noha se sice zahojila, přesto musela ubrat na obtížnosti prvků.
„Chci zacvičit co nejlíp, čistě a hezky a samotný závod si užít,“ plánuje.
Příprava na OH se zlomenou nohou? Měla bych Tokio stihnout, věří Holasová |
S paní Čáslavskou se nemohu srovnávat
V roce 2018 vybojovala na Světovém poháru v Paříži třetí místo v prostných. V následujících letech dosáhla na stejné pohárové umístění i v prostných v Paříži 2019 a na kladině v Szombathely 2020. Navrch předloni přidala stříbrnou medaili z prostných na Evropských hrách v Minsku.
Ano! Výtečná Aneta Holasová má stříbro! @Minsk2019BY https://t.co/ZS1D4H8dQK
Vrátila českou gymnastiku znovu do hledáčku médií a veřejnosti. Že by dokázala navázat na úspěchy legendární Věry Čáslavské, ale nepředpokládá.
„Srovnání s paní Čáslavskou mě těší. Je to velká pocta, ale také velká zodpovědnost. Já se s ní hlavně vůbec nemůžu srovnávat, protože dnešní gymnastika je někde úplně jinde. K jejím výsledkům se nedokážu přiblížit,“ naráží také na nesrovnatelné podmínky například s americkými gymnastkami, které v posledních letech opanovaly mezinárodní závody.
„U nás prostě nejsou lidi, nás nejstarších je kolem dvaceti, takže pak ani nechodí diváci,“ vysvětluje si malý zájem o její sport Holasová. Na rozdíl od Spojených států, kde se závody konají ve vyprodaných halách.
„Tam mají stovky skvělých gymnastů, proto na závody chodí tolik lidí. Díky tomu mají víc peněz, lepší podmínky. O to jsou zase úspěšnější a získávají tím mnohem větší výběr,“ popisuje Holasová začarovaný kruh úspěchu.
Diskotéka? Raději trénink, prosím
I bez zázemí amerického rozsahu jde ale zatím pro Holasovou o cestu přímou. Od dětských začátků přes první úspěchy až k olympijské kvalifikaci ani jednou neztratila směr.
„Na gymnastiku mě asi ve čtyřech letech přivedli rodiče. Brali to jako průpravu na jakýkoliv sport, což gymnastika je. Docela mě bavila a šla,“ vzpomíná dnes. „Pak jsem zkusila chodit na atletiku. Ale tam dělali věci, které jsem z gymnastiky už dávno uměla, tak mě po třech trénincích přestala bavit. Taky jsem chodila na plavání, to mě bavilo, ale rozhodně bych ho nechtěla dělat.“
Už na základní škole měla pětihodinové gymnastické tréninky, pro všechnu práci se ani v pubertě nestačila pořádně vybouřit.
„U nás sportovců ta puberta není až taková. Pořád jsme na trénincích a neřešíme, že bychom chtěli být někde venku s kamarády nebo na diskotéce. Furt makáme,“ vysvětluje.
Sportovní gymnastka Aneta Holasová při představení části tokijské olympijské kolekce oblečení pro české fanoušky.
Ani pauza způsobená covidem a odklad olympijských her v Tokiu jí neubraly na nadšení. „Olympiáda je velký cíl, takže i všechny ty závody předtím byly velkou motivací. S ní problém nemám,“ pochvaluje si.
Skoky místo něžnosti
V gymnastické přípravě trénuje vše od dynamiky, rychlosti a vytrvalosti, přes sílu, odraz, rozsah a skoky až po estetičnost a ladnost. „Proto mi náš sport připadá tak zajímavý, stále se dá něco vylepšovat a každý trénink je jiný,“ říká Holasová.
Trénink obsahuje i hodiny baletu. „Přes balet se učíme tu ladnost, ale já vůbec nejsem něžný baletní typ,“ odmítá možné pokukování po tanečním světě. „Jsem spíš sportovní a přes skoky.“
Právě skokanské disciplíny jsou spolu s kladinou jejími nejoblíbenějšími. „Nejmíň mám ráda bradla a také mi nejmíň jdou,“ přiznává.
Být v pohodě a včas
Kromě fyzické přípravy je samozřejmě důležitá i ta psychická. „Člověk může být skvěle připraven fyzicky, ale pak to nezvládne v hlavě,“ uvědomuje si Holasová. Sama proto už rok a půl spolupracuje s mentálním koučem.
„Loni se mi na mistrovství Evropy vůbec nepovedla bradla, ale pak byla hned na programu kladina, na kterou jsem se dokázala srovnat a docela se mi povedla. Myslím si, že to bylo díky té mé práci s hlavou. Ještě před čtyřmi lety bych takový výpadek neustála,“ vypráví.
I přes četné zkušenosti z velkých závodů bývá stále před svým výkonem nervózní. „Ale snažím se jít do závodu naplno a užít si ho, být co nejvíc v pohodě. Jinak člověk nemůže předvést to, co by chtěl.“
Jak se taková pohoda vytváří? Posloucháním písniček a vyhýbáním se spěchu.
„Vždycky si všechno připravím, abych měla dost času a nebyla ve stresu, že nestíhám,“ přibližuje svůj recept Holasová.
Mít alespoň nějaké diváky
Zakrátko ji čeká první olympijský závod v životě. Nemusí být poslední, vždyť do olympiády v Paříži zbývají „jen“ tři roky. Tentokrát však bude muset Holasová stejně jako všichni ostatní sportovci zvládnout hry bez poznávání cizí kultury, bez fandění při dalších sportech a také bez fanoušků.
„Nezáleží mi na tom mít velké publikum, ale aspoň nějaké. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby v Tokiu diváci byli, ale stejně doufám, že tam bude hezká atmosféra,“ říká.
„Přece jen jsou to pořád olympijské hry.“
