Jiří Lipták je mezi Brňany až ten třetí vzadu, anonymitu si ale užívá. „Nechápu lidi, co chtějí být slavní a vyhledávají pozornost,“ zůstává spokojeně v ústraní střelnic v okolí Brna. Pro předolympijský seriál iDNES.cz se však rozpovídal.
Na stránkách českého olympijského týmu máte motto: Vždycky musíš mít cíl a plán. Jaký je tedy váš cíl a jaký plán?
Mám taky rád postupné krůčky, takže plán je ještě nejprve v klidu odcestovat do Tokia. Napřed tam v pohodě dojet přes všechny nástrahy testování a opatření proti koronaviru. Tokio je tedy cíl.
Máte strach z komplikací?
Ani ne. Jsme už pár dní v dobrovolné bublině od posledního světového poháru. Snažíme se minimalizovat rizika. Pak nás ale ještě čeká další kolo testování 96 hodin před odletem, po příletu a tak dále. Člověk nikdy neví, kdy se objeví pozitivní nález, i když jsme všichni očkovaní oběma dávkami.
Přestěhoval jste se tedy na střelnici?
Skoro ano. Chtěli jsme si ještě střelit malé závody v Brně, ale nakonec jsme se shodli, že raději budeme spolu jen já, trenér Petr Hrdlička a David Kostelecký. Můj osobní kouč nás na střelnici v Holasicích jen navštívil. Takže ano, víceméně jsme tam opravdu doma.
Je to hektický závěr, ve kterém se trénink zintenzivňuje, nebo naopak zpomalení?
Do Tokia vyrážíme relativně brzo, už v pátek, ale dříve než dva dny před odletem s tréninkem polevit nemůžeme. Střelec musí být v kontaktu s flintou pořád. Dát si čtrnáct dní pauzu, to nejde. Tělo i hlava rádi zapomínají. Je to ale trénink spíš na kvalitu, udržovací režim.
Střelecké dávky už tedy nedoháníte?
Základní nástřel máme každý rok odznova, protože u nás máme tři měsíce stop. V říjnu zavřeme střelnice a pak se dlouho trénovat nedá. Od února se pak vracíme k puškám a jezdíme na soustředění, což se ale letos nedalo. Samozřejmě že to člověk nezapomene úplně, ale trvá takových pět nebo osm tisíc nábojů, než se dostane do své úrovně, na kterou je zvyklý.
David Kostelecký je olympijský hrdina, skeetař Jakub Tomeček jde hodně vidět. Nevadí vám pozice toho „třetího brněnského brokaře“, schovaného tak trochu vzadu?
Já se neschovávám, ale David je jednička, považuji ho stále za nejlepšího v naší disciplíně. Kuba, ten se hodí před kamery a mikrofony, a tak já vidět nejsem, nechci být a ani nepotřebuju. Mám rodinu, dvě děti a sláva mi nic navíc nepřinese. Ani po ní netoužím. Když potřebujeme nějaké promo, vytáhneme Kubu. On je tvář české střelby.
 |
Užíváte si tedy klidnou pozici?
Určitě. Nechápu lidi, co chtějí být slavní a vyhledávají pozornost. Nedávno jsem byl s dětmi v Praze a zahlédli jsme jednoho slavného českého herce. Všichni si začali šuškat, že to je ten a ten. Musí to být strašně náročné. Když jde třeba Martin Dejdar po Praze a chce si dát v klidu kafe… tak si ho chudák nedá.
Střelci jsou ale známí týden před a týden po hrách, ne?
Když David tehdy vyhrál v Pekingu, seděli jsme spolu v restauraci a lidé se ptali a poznávali ho. Ještěže jsme okrajový sport, a tak z nikoho z nás Jarda Jágr asi nikdy nebude. Mně to rozhodně nevadí.
Utíkáte tedy raději jako myslivec do lesa?
Dřív jsem ještě rád utíkal k rybníku s pruty, ale teď už myslivost vítězí nad vším ostatním, když si chci vyčistit hlavu. Nejde to už skloubit časově, protože mi střílení vezme hromadu času.
A dá se například klid a trpělivost z lovu přenést do sportovní střelby?
Asi ne. Nemá cenu porovnávat lov se střelbou. Při lovu berete život, takže já jsem vychovaný, že lov je se všemi poctami, co k tomu patří. Je ale pravda, že když vám pěkný divočák vyleze na louku pod posedem, tak tepovka leze nahoru jako při závodě na olympiádě.
Nějaké lovecké trofeje vám na stěnách už visí?
Já to mám hlavně pro regeneraci a klid. Někdo si čte knížku, já vyrazím do lesa. Proto ani trofeje nemám skoro žádné, hlavně je není kam dávat. Mám ale jednoho dobrého jelena z Jeseníků, pak také muflona. Chybí mi tedy z vysoké ještě trofejní daněk. Srnčí mám samozřejmě také, ale trofejní mi taky schází. Nepotřebuji ale deset jeleních hlav v ložnici, jsem spíš myslivec než lovec.
Jste tedy spíše správce lesa?
Máme dvě honitby, jednu polní se zajíci, bažanty a drobnou zvěří, kde se spíš krmí a čistí remízky. Druhá je lesní – divočáci, dančí a srnčí. Přes zimu tam jezdím každý týden, abychom si vše zakrmili.
Střelba ale k myslivosti prostě patří, souhlasíte?
Já jsem rád, když přijedu ze závodů a nemusím vzít flintu dva nebo tři dny do ruky. Střílení mi během roku nechybí.
Čím to je, že snad všichni brokaři jsou zároveň myslivci?
No je pravda, že minimálně snad všichni chlapi mají lovecké lístky. U mě to bylo ale jinak. Všichni v naší rodině byli myslivci, doma byl vždy lovecký pes. Táta mě tak od dvanácti brával na brigády do lesa, kde mě na závěr chlapi nechali jednou nebo dvakrát vystřelit z brokovnice do kýblu nebo do pařezu. Já jen kvůli tomu vydržel hodiny makat v lese. Od patnácti jsem pak byl honec na lovech. S myslivostí jsem tak v kontaktu celý život.
Nemá cenu porovnávat lov se střelbou. Při lovu berete život, takže já jsem vychovaný, že lov je se všemi poctami, co k tomu patří.
Jiří Lipták
Ostatní k tomu přišli naopak? Nejprve střelba a pak myslivost?
Většinou. A úplná výjimka je David Kostelecký. Ten dlouho odolával, nechodil do lesa, ale už má také lovecký lístek. Možná to mají jinak holky, ale mezi střelci je to snad pravidlo.
A máte podobnou potřebu jako Jakub Tomeček, který se zbraní snad i spí, a když zrovna netrénuje s brokovnicí, střílí z pistole nebo malorážky?
Já ne. Neholduji kulovým zbraním, i když jednu kulovnici pro lov mám. Není to ale tak, že bych v pátek schoval brokovnici a v sobotu už potřeboval vysypat zásobníky z pistole. Raději vezmu děti a jedeme někam na výlet.
Vaše soutěžní zbraň je ale asi jako vaše druhá žena. Bojíte se o ni při cestování?
No do letadla nahoru s námi nesmí, ale na letišti ji ještě vidím před předáním policii, kde se zkontroluje a pak se speciální obal zapečetí. Už se ale i zbraně ztratily. To se nám snad ve speciálu nestane a my se v Tokiu šťastně shledáme.
Olympijskou střelnici uvidíte poprvé, máte alespoň zprávy, na co se připravit?
Fotky máme a navíc kvalifikace na 125 ran se bude prý střílet pod střechou, což nám dělá také radost. Často tam totiž prší. Na finále střechu odmontují kvůli kamerám. Dále víme, od jaké firmy budou vrhací zařízení, a tak jsme v týdnu ještě byli v Rakousku potrénovat na stejných vrhačkách, protože každý výrobce má jiné výletové rychlosti a terč se chová trochu jinak. Pozadí bude podobné, jako bylo v Londýně.
Umíte se přizpůsobit nové střelnici?
Já se raději vracím někam, kde už se mi povedlo zastřílet dobře, ale už se mi několikrát podařilo zastřílet výborně na nové střelnici. Těžko něco odhadovat teď.
Jsou různí i hlinění holubi?
Na olympiádě se bude střílet na terče z Francie a musíme si uvědomit, že je to křehké zboží. Je dost možné, že udělá tvrdší dávku, aby jich tolik nepopraskalo při cestě a aby se nerozbíjeli ve vrhačce. Nechali jsme si tedy poslat dvoje náboje, abychom se na tohle připravili. Jedny máme na normální terče, druhé na tvrdší a budeme muset při první tréninkové položce rychle zjistit, jaké náboje budeme používat pro závod a jaké si necháme jen na trénink. Máme limit množství nábojů, a tak nemůžeme mít jen ty, které nám přijdou lepší.
Náboje jsou také asi velké téma.
Máme je tam už rok složené u jednoho místního delaera, který se nám o ně stará a udržuje je ve správných podmínkách. Zvěsti jsou takové, že terče budou tvrdší, než jsme v Evropě zvyklí, a tak sázím na to těžší střelivo.
Dá se upravit ještě něco?
Ještě nastavujeme takzvané choky, tedy zahrdlení, což určuje, jak velký rozptyl broků bude. Můžeme trochu zúžit ten brokový mrak, abychom zasáhli terč větším množstvím jednotlivých broků. Musíme ale pak zase být přesnější.
Máte v souladu se svým mottem dopředu stanovenou nějakou ambici?
Nerad tohle zveřejňuji dopředu. Ale chci být hlavně sám se sebou spokojený. Za léta závodů už pamatuji i závody, kde jsem byl první a sám se sebou jsem byl nespokojený. Nebylo to ode mě stoprocentní, a vyhrál jsem třeba jen proto, že byla slabší konkurence, nebo druhému úplně odešla hlava.
Věhlasná střelecká škola z brněnské KometyKromě Jiřího Liptáka se v Tokiu budou hlásit i další brokaři s „brněnským pasem“. Už na šestou olympiádu se připravuje vítěz z Pekingu v roce 2008 David Kostelecký. Ve skeetu se představí kyjovský rodák a mistr Evropy z roku 2019 Jakub Tomeček. V Brně, jež je národním brokařským centrem, se připravuje také jeho kolegyně Barbora Šumová, která si odbude olympijskou premiéru. Úspěšné období brněnských brokařů nastartoval nečekaným zlatem v roce 1992 na olympiádě v Barceloně nynější kouč české reprezentace Petr Hrdlička. Triumf tehdy bral jako „milý omyl“. Jeho svěřenci nyní do Japonska jedou jako favorité, ověnčení evropskými i světovými medailemi. Budoucí velkou nadějí brněnské líhně je rovněž juniorský mistr světa ve skeetu Daniel Korčák, na olympijskou účast si nicméně musí ještě počkat. |
Chci potom přijet domů a říct děckám, že to vyšlo, nebo že to nevyšlo, ale udělal jsem maximum, co bylo v mých silách. Nebavím se o umístění, chci odvést to nejlepší. První krok bych ale určitě chtěl udělat, což bude postup z kvalifikace do finále.
Říká se, že střelecká soutěž je jedna z nejvyrovnanějších a okruh favoritů je opravdu široký, stále to platí?
Na olympiádě snad není slabého soupeře, možná nějaké divoké karty, kvalifikované z asijských her, ale ani tak si to nemyslím. Teď vám neřeknu, jestli budu první, nebo pětadvacátý. Když byl Bolt ve formě, na stovce mohl říct, že bude první, nebo nedej bože druhý. To se u nás nikdy nestane. Špička se nám strašlivě rozšířila o mladé pušky.
Nezpomaluje se s věkem?
Když jste 250 dní v roce na střelišti, tenhle reflex si udržíte, i když už je vám třeba přes padesát. Na skeetu je to třeba snazší, ví, kam terč poletí, ale stejně.
Jak je to se soubojem brokových disciplín? Jakub Tomeček žertoval, že je to naopak a že až bude starý a nemohoucí, půjde střílet trap.
Já to sem tam taky střílím a nechci do toho zabřednout. Oni sice musí dát zbraň do polohy a pak až mířit, ale zas vám neřeknou, že mají o sto broků v náboji víc a že střílí na poloviční vzdálenost.
Jednou za rok si uděláme dvojboj, znám skeetaře, co umí střelit výborně na trapu a naopak já s Davidem zase umíme nastřílet slušně skeet. Možná je to náhoda, ale mám myšlenku, že na konci sezony, až o nic nepůjde, si s Davidem půjdeme střelit soutěž na skeetu. Jeden náš závod obětujeme a půjdeme si střelit skeet. Snad nezdeptáme naše kolegy.
