Účast v Tokiu, respektive v Sapporu, kde budou maratonci závodit, si Hrochová vydobyla v Rakousku časem 2:29:06. Vyčerpávající běžeckou trať zvládla jako čtvrtá nejrychlejší v české historii.
„Na všechno mě připravil trenér, dovedl mě na start a cestou na mě volal, kdy mám zvolnit, kdy se napít a co všechno dělat,“ vyzdvihla podíl Vladimíra Bartůňka.
Právě on plzeňskou atletku k maratonu převelel, první zmínky ke své svěřenkyni vysílal na začátku loňské sezony. „Říkala jsem mu, dobrý, vymysli si něco jiného,“ ohlíží se Hrochová, mistryně republiky do 22 let na tratích 5 000 metrů a 3 000 metrů překážek z roku 2018.
Postupně se však začala vydávat i na delší štreky, v roce 2019 ovládla národní šampionát v půlmaratonu, o rok později získala titul i v krosu a běhu do vrchu.
Hrochová s trenérem Bartůňkem po splnění limitu na OH:
Definitivní zlom přišel po mistrovství světa v půlmaratonu, které loni v říjnu hostila polská Gdyně. „Potom mi trenér řekl, že maraton nebyl úplně vtip a že jej opravdu zkusíme,“ přibližuje Hrochová.
Zkusili a počínali si výtečně, díky čemuž se atletka drobné postavy může těšit na letní zájezd do Japonska.
Na cestě do Tokiaseriál iDNES.cz 1. DÍL: Plavkyně a olympionička Horská se bojí hloubky. Asi bazénový syndrom, říká 2. DÍL: Širuček a Tokio last minute: Byl jsem vyřízený a smířený, že to nezvládnu 3. DÍL: Z kuchyně střílela přes obývák. Zbraním moc nerozumím, říká olympijská naděje 4. DÍL: Naplnil kontejner a vyhlíží olympiádu. Exot nejsem, říká windsurfař Lavický 5. DÍL: Do Tokia jsem se těšil. Teď se těším, až bude za mnou, přiznává vítězící kanoista Rohan |
„Myslím, že až na startu vstřebám, že to není vtip nebo haluz.“
O sportovní svátek však mohla ještě přijít. V maratonu může na hrách startovat z jedné země trio závodnic, v případě, že jich limit splní více, rozhoduje čas.
Hrochová proto trnula při Pražském maratonu, kde se o Tokio pokoušely Eva Vrabcová Nývltová a Moira Stewartová.
Obě krajanky kvalifikační kritéria rovněž překonaly, smůlu nakonec měla Stewartová, která za výkonem Hrochové zaostala o pouhých 22 vteřin.
„Doufala jsem, že to prospím, ale bohužel jsem se ráno probudila,“ ohlíží se Hrochová za 30. květnem. „Na závod jsem nekoukala, jen jsem psala bráchovi, ať mi potom dá vědět, jak to dopadlo.“
„Neměla jsem nervy se koukat. Ta poslední hodinka, kdy se všichni probudili a psali mi, jak to probíhá, byla docela o nervy.“
Trénink za pět tisíc korun
Do Tokia odlétá už 26. července, přesto stále čeká na klíčový verdikt ČOV, jestli si s sebou bude moct vzít už několikrát zmiňovaného trenéra.
„Je pro mě dost zásadní, protože maraton jsem běžela jen jednou v životě a on mně všechno připravil,“ připomněla v neděli na mistrovství republiky ve Zlíně, kde doběhla druhá v závodě na 5 000 metrů.
Startem na národním šampionátu si jednak zpestřila trénink na hry, také získala finanční prostředky na soustředění v italském Livignu. „Chtěla jsem si vydělat nějaké peníze od oddílu, jinak bych totiž neměla za co se připravovat,“ prozradila Hrochová.
Podporu skládá především z prostředků od Českého atletického svazu, klubu AK Škoda Plzeň, s přípravou na hry jí pomohlo sportovní středisko, kvůli stipendiu si udržuje studentský status, i když už má odstátnicováno.
„V téhle sezoně mám problém sehnat peníze i na boty. Jedny jsem si koupila, ale nesedly mně, a ještě přišel vadný kus. Reklamaci mi neuznali, tak jsem dala za jeden trénink 5 000 korun, což je pro mě dost zásadní.“
Nejdůležitější pomůcky jí přitom vydrží jediný závod, pak v nich sice trénuje, ale jejich vlastnosti už nejsou optimální. „Pořád mě živí rodiče, jsem amatérský hobby běžec,“ prohlašuje o sobě.
Maratonkyněpro Tokio
|
Proto se do budoucna upíná spíš k mimosportovní kariéře, loni zdárně ukončila studium práva. Hry v původním termínu by proto stíhala jen těžko.
„Měla jsem státnice a přes měsíc jsem nespala, protože jsem se drtila učení. Do školy jsem totiž kvůli závodům a soustředěním moc nechodila, všechno jsem se doučovala sama po nocích.“
Už se i poohlížela po zaměstnání v oboru, ale nenašla takové, které by mohla skloubit s běháním. „Mám od rodičů trochu nůž na krku, že bych s tím od začátku roku měla něco dělat.“
Ve vnímání Hrochovou příliš nezviklávají ani dosažené úspěchy.
„Jsou sice motivující, ale kartáček na zuby nebo svačinu si za ně nekoupíte,“ říká. „Na olympiádu se ale určitě těším, i když jsem se k ní nikdy neupínala, je to pro mě takové překvapení. A pro závod v Japonsku budu potřebovat nové boty.“