V populárním seriálu České televize Devadesátky o kriminálních případech z této dekády jsou k vidění i mobilní telefony. V podstatě jedny z prvních, které se v Česku – či ještě Československu – daly sehnat a bylo je možné používat. Mafiáni je měli, ale pro běžného občana tu byly v lepším případě pevné linky, v horším telefonní budky nebo také jen osobní kontakt nebo korespondenční lístek.
 |
To pro běžného občana znamenalo, že si sám musel najít cestu k telefonu a protistrana musela u telefonu být. Záznamníky už sice byly běžně dostupné, ale nebyly úplně levné a doma je měl málokdo. Někdy se volal vzkaz šťastnějším sousedům s telefonem, což byl takový živý záznamník. Teoreticky šlo ještě komunikovat pomocí faxu (to je přístroj pro posílání kopií dokumentů, dnes už vídaný jen občas), ale ten neměla ani většina firem, natož aby ho měl někdo běžně doma.
Kdo telefon doma nebo v práci neměl, tak byl dostupný jen osobně. Když jste ho zastihli. Případně jste mu mohli poslat pohled, korespondenční lístek nebo z pošty telegram.
Ani přes počítače začátkem devadesátých let komunikovat nešlo. Internet v Česku (Československu) letos v únoru oslaví třicet let, jenže počátky byly jen univerzitní, prakticky se internet začal rozšiřovat až kolem roku 1996 a rozhodně to nebyla masová záležitost.
Pevná linka
Mít doma pevnou linku nebylo ani začátkem devadesátých let samozřejmostí. Tento problém se přenášel z minulé dekády, kdy se na telefonní přípojku čekalo podle lokality i mnoho let. Čekání vyřešila až digitalizace, ale ta odstartovala až okolo roku 1993.
Někteří účastníci navíc neměli linku sami. Leckde se kapacita řešila podvojnými a skupinovými linkami. To znamenalo, že když volal soused na společné lince, vy jste volat nemohli ani se vám nikdo nedovolal. Kdo měl ukecaného souseda, měl častěji obsazeno, než aby mohl vlastní telefon používat.
V devadesátých letech už bylo možné běžně volat automaticky mimo vlastní uzel, tedy meziměsto. Bylo však potřeba znát předvolbu, a když systém někdy přestal fungovat, bylo nutné volat přes spojovatelku.
Telefonní budka
Poslední telefonní budka skončila v Česku loni. Před třiceti lety jich však bylo docela hodně a byly hodně využívané. Kdo potřeboval volat z terénu, obvykle jinou možnost neměl, výjimkám se budeme věnovat za chvíli. Přestože v roce 1993 bylo přes 16 000 veřejných telefonních automatů (nejvíc jich bylo v roce 2000 – téměř 30 000), často jste nejbližší museli dlouze hledat a logicky vám v té době nepomohla navigace ve smartphonu.
Pražská telefonní budka - Repro z časopisu Umění a řemesla z roku 1975, číslo 3, str. 36.
Museli jste mít drobné nebo v té době nové předplacené karty, ale ty všechny automaty neakceptovaly. A v neposlední řadě jste museli znát číslo volaného. Kdo neměl dobrou paměť, tak si obvykle s sebou nosil telefoníček. Ano, to je čiré retro.
Pokud spolu chtěli po telefonu mluvit dvě strany, které neměly přístup k pevné lince, dalo se zavolat i do budky. Ale muselo to být perfektně zkoordinované a budka musela být volná.
17. června 2021 |
Pager
Víte, co je pager? Máme dva dobré příklady. Aktuálně se s ním možná setkáte v některých bistrech. U pultu si objednáte a obsluha vám dá takové kolečko, které, až bude objednávka hotová, začne vibrovat a blikat. Druhý příklad uvidíte ve starších amerických filmech, především z lékařského prostředí. Malá krabička zavibruje a na displeji se objeví číslo, kam máte volat.
pagery
A právě takový pager si v první polovině devadesátých let mohli movitější občané Česka pořídit. Nebylo to úplně levné – platil se roční poplatek okolo 5 000 korun a měsíční zhruba 500 korun. Vy jste museli svým známým dát své číslo pageru a oni, když vás sháněli, zavolali na operátora a tomu nadiktovali číslo, na které máte zavolat. V rámci domluvených kódů šlo poslat i zprávu, ale text byl k dispozici až později, kdy už to prakticky nebylo relevantní.
Pager byl populární, ale pokud očekáváte statisíce či miliony uživatelů, tak v roce 1996, kdy službu prakticky zabil nástup GSM mobilů, jich bylo 16 000. Ale pagery mrtvé nejsou. Jedno aktuální využití jsme již zmínili a v profesionální sféře se používají stále. Třeba pro komunikaci mezi pacientem a sestřičkou nebo ve výrobě, kde se mobily nepoužívají či nesmějí používat.
NMT síť
Mafiáni ze seriálu Devadesátky možná také volali z budky a jistě měli doma pevnou linku. Ale především měli mobilní telefony. První mobilní síť v tehdejším Československu odstartovala v září 1991. Společný podnik tehdejšího SPT Telecom a amerického konsorcia Atlantic West dostal jméno Eurotel.
Mobilní síť využívala technologii NMT, tedy Nordic Mobile Telephony. To byla analogová síť na frekvenci 450 MHz. Nutno dodat, že tehdy se již pomalu rozjížděla modernější digitální technologie GSM, ale prakticky byly NMT a jiné analogové sítě standardem po celém světě. Výhodou této sítě bylo rychlé pokrytí velké části země za pomoci nemnoha vysílačů.
Nokia Mobira Talkman
Pak zde bylo hodně nevýhod směrem k zákazníkům, ale to mafiány trápit nemuselo. Provoz byl velmi drahý. Platilo se za odchozí i příchozí hovory, minuta vyšla na 12 korun. Samotný tarif vyšel na 3 000 korun a obsahoval 150 minut. Nutno dodat, že v roce 1993 byla průměrná mzda jen o málo vyšší než uvedený měsíční poplatek. Nemluvě o aktivačním poplatku 29 000 korun. Prostě v začátcích devadesátek rozhodně nebyl mobil pro každého.
Tuzemská mobilní alternativa
Abychom byli přesní, jedna mobilní síť v Československu fungovala v experimentální podobě už od roku 1978, celorepubliková pak od roku 1983. Jmenovala se AMR, což byla zkratka pro Automatizovaný městský radiotelefon. Vývoj byl domácí, přístroje vyráběla Tesla Pardubice. Existovaly stanice do automobilu a stolní, vyloženě mobilní nevznikly.
Do roku 1990 běžný občan takový přístroj vlastnit nemohl, primárně je využívala Správa pošt a telekomunikací, případně další státní organizace. Byl to sice mobilní přístroj, ale použití bylo omezené – volající na stanici musel vědět, kde se stanice nachází, a musel zvolit správnou předvolbu. Opačně to však fungovalo standardně.
Komerční provoz nastal po roce 1990, ale s ohledem na chybějící licenci to nebyla běžně nabízená služba. Fungovalo to na klubovém principu. Platil se měsíční poplatek 1 000 korun, protože samotné hovory nebylo možné účtovat. Navíc byla kapacita omezená, účastníků mohlo být jen několik tisíc. Hovor se ukončoval automaticky po šesti minutách. Velmi podrobné informace najdete zde.
Síť měla i jednu aféru. S ohledem na nestandardní účtování některé podnikavce napadlo, že pořízení stanice za 1 000 korun měsíčně a zřízení nějaké placené (erotické linky) může být výnosný byznys. Ale to už je jen taková historická perlička.
Odposlechy
Nevýhodou systému NMT i zmíněného systému AMR byly nekódované hovory. Ty tak bylo možné odposlouchávat. Za ideálních podmínek (poblíž vysílače nebo telefonu) stačila upravená televize, případně bylo potřeba mít speciální zařízení.
To však bylo drahé a obtížně dostupné. V každém případě odposlech možný byl a uživatelé o této možnosti věděli. Jak s tím nakládali mafiáni, netušíme. Zřejmě si dávali pozor. Anebo hrozba odposlechu nakonec nebyla tak reálná.
Telefony
Provoz byl drahý a mobily také. Ten úplně první v nabídce Nokia MD59 stál 60 000 korun a pojem mobilní je z dnešního pohledu poněkud úsměvný. Kufříkový přístroj byl sice přenosný, ale tahejte s sebou celý den krabici s hmotností 4,5 kilogramu. Navíc ani extrémně velká baterie často nevydržela celý pracovní den nabitá.
Mobilní telefony, které si zahrály v seriálu Devadesátky
Ceny samozřejmě klesaly a vedle obřích kufříkových přístrojů se začaly objevovat i trochu kompaktnější varianty a následně i ruční přístroje. Ty sice stále byly násobně větší než dnešní velké smartphony, ale pokrok to byl i tak znatelný. V tomto článku si můžete prohlédnout přístroje, které hrály přímo v seriálu Devadesátky. Všechny jsou už nefunkční (neexistuje síť), většina je z roku 1993, Benefon Class Ultra dokonce již z roku 1988.
Nevýhodou byla krátká výdrž baterie, což souviselo částečně s technologií NMT a částečně i s tehdy běžnými Ni-Cd. Posílat SMS ze sítě NMT tehdy nešlo, to bylo možné až mnohem později, a logicky ani mnohé další běžné funkce mobilů k dispozici nebyly. Až na Slovensko nefungoval ani roaming.
Síť NMT je dnes už dávno mrtvá. V roce 1996, tedy při startu modernějších a výrazně levnějších GSM sítí, ji využívalo zhruba 60 000 uživatelů, tedy relativně málo. NMT síť se v dalších letech transformovala a stala se levnější alternativou sítí GSM, její pozice se tedy zcela změnila. Eurotel dokonce spustil předplacenou službu. V roce 2004 síť NMT skončila, operátor na frekvenci spustil technologii CDMA 450 EV-DO. Tato datová síť fungovala až do roku 2019, ale v posledních letech ji operátor již aktivně nenabízel.
